Pomalu, nenápadně, leč důrazně se prodírala skupina Chinaski na trůn tuzemské populární hudby. V televizních estrádách se objevují minimálně, naopak koncertují jako o život, čas od času vydají desku a na ní mají vždy nejméně jeden hit, který zválcuje všechny televizní i rádiové hitparády a zní ze všech stran dlouhé a dlouhé týdny, a pomáhá tak deskám k prodejům v řádu desetitisíců. Jak to ti hoši dělají, nevím, ale pokaždé jsem zvědav, jestli se jim to zase povede, jestli i příští nahrávka bude příjemná, vkus neurážející a bude na ní zase šlágr. Nebo že by snad přišli s něčím novým? Pojďme se posadit do hudebního báru...

Začněme očekávaným šlágrem, který se zove "Tabáček". Je mi úplně jedno, jestli to kapele vychází samo od sebe, nebo mají doma písemné rozbory, jak má vypadat hit, podle kterých skládají. Prostě to umí a to jim nikdo neupře. Dvakrát jsem tu písničku slyšel a už jsem si ji broukal, a vy budete taky, i když s vámi u stolu sedí ta nejrozkošnější dívenka, které byste chtěl a měl šeptat slůvka sladká, či naopak chlapec jak z filmu, kterému byste ráda naslouchala. Nemáte šanci, když v báru hrají "Tabáček". Slogan "Život je návykovej a někdy zabíjí," je vynikající a i když motiv s nedostupným volaným číslem zpracoval už před drahnou dobou mnohem nápaditěji Marek Eben, je to milá píseň s nakažlivou melodií, kterou dostat z hlavy není snadné. Propojení vtipu z klipu s varovnými cigaretovými nápisy a podobného varování na krabičce cédéčka ve znění: "Pozor! Obsahuje Tabáček!" má také své kouzlo. A tak mě na téhle písni štve vlastně jediné, a sice naprostá nesmyslnost v textu ve znění: "Volané číslo je odpojené / A bude odpojené, žádný ne že ne". Buďto autor Pavel Grohman má tak malý cit pro jazyk, že jej nesmyslnost trojnásobného záporu neudeřila do oka, nebo to tam prostě vrazil, poněvadž je to třeba kvůli rýmu, spoléhaje se, že si toho posluchač stejně nevšimne. Oba případy by byly smutné.

Pak zde máme dvě příjemné, vydařené popůvky "Skončili jsme" a "Vrchlabí", přičemž druhá jmenovaná námětem (tři ženy jedou zimní nocí z Vrchlabí, zpíváno v první osobě z pohledu jedné z nich) i zpracováním mi připomněla Mig 21. Jste-li v báru za účelem seznámení se, možná je nezaznamenáte, ovšem pokud jste přišli za muzikou, vyslechnete je s potěšením. Velkou poklonu si zasluhuje křehká, hudebně opravdu krásná "Asie" s protirasistickým, a přitom v žádném smyslu angažovaným (rozuměj blbým či trapným) textem. Tahle píseň musela dát práci, ukazuje na velkou míru vkusu autorů a zaujme asi i pokud budete zrovna objednávat drink. No a největší radost mi kapela udělala trojicí písniček ze společné líhně, totiž "Serotonin", "Vedoucí" a "Game Is Over". Po čase opět přiostřené kytary, nasazení a energie, vtipné texty se slovními hříčkami. Chápu, že ne každý tyto skladby ocení, ale já se v duchu vrátil do dob, kdy "Vinohradská byla třída dlouhá". Každopádně si můžete být jistí, že při těchto peckách nebude na parketu k hnutí, do rytmu se bude kývat i barman a refrény uslyšíte i na WC.

Ptáte se, co zbytek alba? Vtipný úvod a závěr "Music Bar", který křehce v báru přivítá (na začátku večera) a jemně naznačí, že je čas jít, i když už poslední metro dávno odjelo (pochopitelně na konci). A zbytek? Výplně, přemostění až vycpávky. Zkrátka písničky, které neruší, neurazí, nezaujmou. Pro vás, návštěvníka báru, ta pravá chvíle pro oduševnělou konverzaci, vychutnání doutníku či hluboké úvahy nad nesmrtelností chrousta. Nakonec se z toho vyklubal celkem příjemně strávený večer, co říkáte?