Pány, kteří mají na svědomí letošní Klubobraní, pořádání podobných akcí nejspíše hodně baví. Sotva skončilo na hostivařské přehradě poslední rozloučení s létem v podobě festivalu Hostík, už dokončovali přípravy na Klubobraní. A to je samozřejmě pro nás, festivalové fanoušky, jedině dobře. Dramaturgie byla jasná. Sázka na kytary a rytmy ska ještě nikdy nic nezkazila. Zhruba od tří hodin začali do Abatonu velmi pozvolna přicházet lidé a většinou se hned zastavili u zatím první otevřené scény. Tou byla DJ Stage, kde se celý den a poté i noc starala o pouštění hudby všech žánrů například i parta Swamp Safari Sound System v čele s moderátorem Klubobraní, kterým byl DJ Kaya.

Přesně podle plánu, takže krátce před pátou hodinou odpolední vtrhla na malou scénu (tedy Down Stage) svěží a mladá ska kapela Vokokos. Jejich výstup ale působil spíše jako takový podkres pro pár roztroušených a povídajících diváků. Zato první kapela na hlavní Up Stage Living Room svým melodickým rockem překvapila a hrstka přihlížejících se bavila dobře. Zpěvák Petr Pliska má zajímavý hlas a i jeho angličtina mi přišla celkem slušná. Jejich zhruba pětačtyřicetiminutový set určitě nikoho neurazil. V tuto chvíli se objevil asi první a zároveň poslední problém, a to že nevystoupili Zina & Stereophonic Punx. Prý kvůli natáčení pořadu "Noc s Andělem". A tak prázdné místo, co se po nich objevilo, rádi zaplnili pražští Eddie Stoilow. Jejich těžko zařaditelný styl oni sami prezentují jako new pop. Ale hned jejich první skladba mi hodně připomínala Cypress Hill.

Tou dobou už se na hlavní scéně připravovali Southpaw. Ti mají od srpna nového bubeníka Jana Janečka, tak jsem byl zvědavý, jak jim to bude šlapat, ale bylo vidět, že mají poctivě nazkoušeno. Proto kromě trošku delší zvukové zkoušky ke kolizím nedocházelo. Chytlavými melodiemi a řádně hutným soundem si publikum okamžitě naklonili na svoji stranu. A při záchodovém opusu "Toi Toi Song" a následné "Thousands" z posledního alba "Boys Make Noise" se jim poprvé povedlo publikum roztančit. Charismatický frontman Gregory Finn házel úsměvy na všechny strany a bylo na něm, bohužel jako na jediném z celé kapely, vidět, že se koncertem baví. Nakonec Gregory ještě slíbil, že na jaře vydají novou desku a s tím Southpaw opustili pódium. I když o deset minut dříve než měli. Dle mého názoru by Southpaw mohli bez problémů uspět ve většině českých rádií, těžko říct, proč na sobě mají pořád nálepku nevhodné. Jejich sebevědomý projev mě ale baví.

Další na řadě byla devítičlenná banda nesoucí název Sto zvířat. Přítomné diváky přivítali slovy: "Jak se máte, hajzlíci?!". A rozsekli černočerveně-zelenožlutý opar svým nenapodobitelným stylem. Pohupující a poskakující skáčkaři, skáčkařky a skáčkařčata byli konečně ve svém živlu! Ze začátku saxofon a trumpeta docela tahaly za uši, ale to se v průběhu vystoupení zlepšilo. Na basu měla Zvířata hosta, Nizozemce Wilka Versteega. A to byl taky asi jediný člověk, který byl spokojený s průběžným výsledkem kvalifikačního utkání na mistrovství světa mezi Českem a Nizozemskem. V tu chvíli to bylo nula dva pro Holandsko. Fotbal se také promítal na dvě plátna u DJ stage a kdo si chtěl zkazit večer, koukal se. A kdo už byl naštvaný, moc mohl si jít zlepšit náladu na vystoupení Jaksi taksi. Ti začali skladbou "Všechno dobrý" a následně už začali vybízet k panice. Toho se hlavně před pódiem všichni drželi a běsnili, co to šlo. S Jaksi taksi jsem měl vždycky problém. Zpěvákův zpěv mi z desky přijde, jako kdyby právě dělal reparát hudební výchovy v osmé třídě základní školy. Ale na druhou stranu to už k Jaksi taksi patří, stejně jako jejich pařící publikum. Navíc na koncertě to je ještě v pohodě, zanikne to. A každý ví, že devizou Jaksi taksi je jednoznačně hraní naživo. A tak se vesele panikařilo a zazněly všechny žádané hity, ať už "On-line", "Škola" nebo "Kde je domov můj". Jediné, co mi trochu vadilo, byla špatná akustika malé scény, a tak měli všichni vystupující na Down stage trošku handicap.

To už pomalu nadešel čas na headlinery Klubobraní. Honzu a Matěje Homolu, Zemánka a Fenka alias Wohnout. Tahle sympatická čtyřka si nenechala zkazit náladu ani fotbalem, na který u DJ stage koukala, a s chutí se vrhla do toho, co umí nejlépe. "Servus, nazdar, ahoj festival, dáme deset a mažeme dál..." Stačilo pár vět a zpívali všichni. Málokterá kapela se může pochlubit takovou sehraností jako Wohnouti. Zemánkova baskytara tvrdí muziku jak podle učebnice, Fenek s přesností švýcarských hodinek buší do bicích a duo bratří Homolů vytáčí kytarová sóla a zpívá nenapodobitelným wohnoutím stylem. Ať už to byl "Pflusík", "Krásný léta šedesátý" nebo třeba "Sejko No Pí", všechny byly zahrány precizně a všichni, co přišli, si to stoprocentně užívali. U "Volali" jsem ocenil nový začátek písničky, která začíná slušným sólem na Matějovu kytaru. A aby nechyběla sranda, uprostřed koncertu jsme mohli vidět taneční vystoupení Dua Egon (Fenek a Zemánek), které se právě vrátilo z taneční soutěže v Las Vegas, kde vyhrálo první cenu. Originalita a vtip nade vše. Poté bylo představeno nové šestipísňové raritní CD s názvem "Nevydáno !!!". Následovalo hození dychtivému davu a ochutnávka v podobě "Husí morálky". Nakonec, sic se fanoušci dožadovali prvotřídního, ale provařeného hitu "Banány", zazněla ještě "Mostecká". Jako vždy na konec zařazovaní "Blázni" a poslední a přídavková "Cundalla", z které jsem měl nejen já radost. Na to že jsou Wohnouti, co se koncertování týče, momentálně nejčilejší u nás, je to stále baví a sálá z nich energie. Jednoznačně nejlepší vystoupení z celého dne!

Možná na úkor fotbalu nebyl Abaton úplně přecpaný, ale jen příjemně naplněný. I tak ale panovala dobrá nálada a všechno probíhalo podle plánu! Povedená akce tohle podzimní Klubobraní.

Účinkující: Vokokos, Living Room, Eddie Stoilow, Southpaw, Sto zvířat, Jaksi taksi, Wohnout, Polemic, Chancers, 2 v 1, No Side, Prohrála v kartách, Ska2tonics

Klubobraní 2005, Abaton, Praha, 8.10.2005

Další fotografie