K tanci a poslechu pěje úspěšný mladý muž

Ostřílený muzikálem, filmem, činohrou i nahrávacím studiem vydává Martin France své již čtvrté album nazvané "V perutích". Má se český pop nač těšit? Rozvíří se opět trochu většinou stojaté vody tuzemské populární hudby díky Martinovi - štice, nebo máme co do činění s dalším líně u dna se převalujícím kaprem, přežvykujícím tisíckrát omletá klišé?

3/10

Martin France - V perutích

Celkový čas: 44:28

Skladby: Mám chuť řvát, Já vím, ty víš, V perutích, Mademoiselle, ma chére, Jenom plout, Nezbylo nic, Jen tak, Esculab, Zahrada ticha, Pomalu svítá, Nesmím Tě mít, Miluju a maluju, Miluju a maluju (dance verze), Ruku mi dej (klip)

Vydavatel: Popron Music

"Mé díky patří: Šárce Grossové, Slávkovi Jandovi, Sise Sklovské - dvojičke, právě teď těhotné Markétě Hrubešové - za francouzštinu, Kateřině Brožové, všem, co mi pomáhají s přípravou Noci s hvězdami na hradě Houska...". Ptáte se, proč začínám recenzi citátem části díků z bookletu alba? To je jednoduché: Přečtěte si jej ještě jednou a pozorně, a bude vám naprosto jasné, co je album Martina Franceho zač, co od něj můžete čekat a čeho se máte obávat. Máte-li ovšem pro strach uděláno, nadechněte se zhluboka a směle čtěte dál.

"V perutích" je tak trochu zákeřná deska. Pokud si ji pustíte coby doprovod k nějaké činnosti, která je dostatečně zábavná, aby odváděla část vaší pozornosti, snadno podlehnete dojmu, že je to vlastně docela příjemná muzika. Není tu nic, co by příliš tahalo za uši, Martin zpívá vlastně docela dobře (rozhodně se nedopouští žádných chyb), melodie si plynou, rytmus občas přesvědčí nohu k podupávání, žádné významné prohřešky proti češtině v textech nezaznamenáte, tedy při poslechu jedním uchem dovnitř, druhým ven. Pokud jste schopni tak nějakou desku poslouchat opakovaně, proč ne, i "V perutích" může být váš šálek čaje. Leč ouha: Vyvarujte se soustředěného poslechu, nebo snad dokonce následných úvah nad kvalitou díla!

Mít dnes Orchestr Ladislava Štaidla nebo Kroky Františka Janečka ten vliv, co měly před dvaceti lety, byl by Martin France jistě ozdobou jednoho z oněch souborů. Vypadá jak slušný mladý muž, nebrání se duetům (na CD jsou hned čtyři, a sice se Sisou Sklovskou, Markétou Hrubešovou, Michaelou Badinkovou a Kateřinou Brožovou) a je ochoten zazpívat cokoliv, co by se jen trochu mohlo prodat. Sterilní aranžmá, melodie hlavně aby nerušily, texty o lásce a sexu, pochopitelně v mezích zákona. Občas sice vnímavějšího posluchače jímají mdloby, když slyší: "Jen tak, Tě brát, na trávu zelenou, jen tak se smát, hm... mě schízy neberou. Jen tak Tě vzít. Blá blá blá blá blá... Chci hrát... jen tak.". Citát je doslovný včetně záhadného umístění čárek, které je ostatně kamenem úrazu ve většině textů v bookletu otištěných.

Pokud vám to nestačilo, stačí umístit cédéčko do počítače a zhlédnout klip k písni "Ruku mi dej" (která na albu není!), kde obrázky do romantické bílé oblečeného Martina, an pochopitelně taktéž romanticky pěje, sedě v houpacím křesle, jsou prokládány jeho námluvami se čtyřmi zombicemi - čtyřčaty (nebo že by klony?). Do toho při verši "...do vlasů ti vplétám květy vlčích máků..." skutečně kamera zabírá něžně rozmázlé padající vlčí máky. Uf! A to jsem vám ještě nevyprávěl o tom, že celá deska končí dvěma tanečními verzemi písně "Miluju a maluju" z pohádky "Šíleně smutná princezna", kde part princezny převzala již zmíněná Kateřina Brožová. Je třeba ještě něco dodávat?

• proč? (dan, 07.10.2005 08:58) Reagovat

  Proč takováto alba vůbec vycházejí? Pokud člověk v nějakém oboru podniká, je za špatně odvedenou práci adekvátně odměněn. Doufám, že toto album postihne stejný osud. Pan France má nekvalitní repertoár, není příliš pohledný, což je mnohdy pro tuto hudební oblast prvořadý předpoklad, spolupracuje s "hvězdami" české popmusic a očekávejme, že se hudebních zmetků z tohoto alba dočkáme i v televizi a v rozhlase. Nakonec, už to tam běží. Závěr - nekupovat, ignorovat, přepnout program...
  
  

• V perutích - M. France (Jolana Břežková, 31.10.2005 16:41) Reagovat

  No, musím říci, že CD Franceho už mám a na to, že není tak propagovaný jako třeba Superstáři, tak mi toto CD přijde ucelené, France zpívá opravdu dobře a má rozhodně kvalitnější repertoár než už některé ze Superstárů a rozhodně, na to že je to POP, tak se určitě 100% řadí k tomu lepšímu, co tuzemský POP nabízí a právě některé z textů mi přijdou (ne všechny), že jsou na poslech hezký..........
  
  

• Martin France - V perutích (Helča, 31.10.2005 16:53) Reagovat

  Souhlasím s Jolanou, album se mi líbí a ten PINĎOUR Dan, co sem napsal příspěvek, to bude zase nějakej zamindrákovanej chudák s beďarama na držce, s malým pérem, výškou tak max 160cm a bude mu smrdět nejen z huby........to CD je fakt příjemný na poslech a to si myslím, že v současné době je jev velmi pozitivní a že France opravdu umí (viz. muzikál Pokrevní bratři)zpívat i hrát, to se o tom snad nemusíme bavit.
  Dane, ale itak Ti přeju trochu víc stěstí ve Tvém životě, ať nejsi tak zlý a zamindrákovaný.
  Čau Helena
  
  

• Jolaně (Rosťa, 31.10.2005 16:53) Reagovat

  Často vidím srovnávání typu - na naší úroveň popu, na to, co tu existuje atd. Ať se milí populáři proberou a roztáhnou závěsy a vyhlédnou z oken do světa, pak si možná mnozí odpustí neustálé bědování nad stavem popu u nás. Hudba v pojetí p. France je pořád v zajetí nějakého historického zadrhnutí - asi tak před dvaceti lety v socialistickém Československu. Ježto se mi dostalo náročnějšího vkusu, směle prohlašuji toto album za tragédii.
  
  

• M. France (Petr, 31.10.2005 17:02) Reagovat

  Nepovažuju toto album rozhodně za tragédii......od toho jsou tu v popu jiní, ale nic převratného to také není. France, dobře zpívá, frázuje a měl jsem ho možnost slyšet naživo a rozhodně se za svůj hlas nemusí stydět a nemusí se schovávat za playbacky jako hodně interpretů české scény a zpívá čistě..to je jeho devíza.
  
  

Naživo: O2 arena se díky písničkám Michala Tučného proměnila v obří stodolu Loni uběhlo třicet let od chvíle, kdy nás opustil Michal Tučný, naopak příští rok by oslavil osmdesáté narozeniny. Tato dvě výročí byla dostatečným důvodem, aby jeho nejbližší v mezidobí uspořádali vzpomínkový koncert v... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 18:15 v sekci Naživo

Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2025 podle musicserveru (20-16) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř šedesát domácích (českých a slovenských) desek.... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 09:00 v sekci Publicistika

8/10

Recenze: Peter Lipa se ve studiu sešel s AMC Triem. Výsledkem je jemná nahrávka, ke které se budete rádi vracet Peter Lipa i AMC Trio jsou dobře známá jména slovenského jazzu. Respektované žánrové osobnosti se mnohokrát potkaly na pódiu, na studiovou spolupráci si ale musely počkat. Nakonec to ale vyšlo a výsledkem je koncem loňského roku... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Excelentní hlas Báry Basikové rozezvučel barokní perlu Vysočiny Začátky kalendářních roků se v muzice většinou odvíjejí dost líně. Chyba v matrixu se ale občas stane. Robbie Williams klidně nečekaně vypustí nové album a v Jaroměřicích se zase může odehrát odložený, původně vánoční... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 17:00 v sekci Naživo

8/10

Recenze: "Nech, nebo ber" říká Vladimír Merta a dává počtvrté nahlédnout do svého písničkářského zápisníku jménem "Nejisté jistoty" Vladimír Merta jede na tvůrčí vlně. Jestli je za tím snaha zredukovat obsah textařských zápisníků, polibek múzy nebo strašák blížící se osmdesátky, to ví nejlépe on sám. Pro posluchače je podstatné, že série "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 08:00 v sekci Recenze