O nové desce Richarda Müllera "44" toho už bylo v českých médiích napsáno až až. Bedlivě jsme si jí všimli i na musicserveru, kde se díky pochvalné recenzi Pavla Parikrupy stala dokonce albem týdne. Jelikož ale u Müllera platí, že čím vyšší umělec, tím více pozornosti si zaslouží, rozhodli jsme se "44" neodbýt jen jedním článkem. Makrorecenze se u tohoto kontroverzního hudebníka, který svým životem, drogami a hudbou neustále provokuje, zdá být ideálním prostředkem. A světe div se, hodnocení desítky redaktorů vyšlo nakonec vzácně vyrovnané. Takže si vlastně Ríša může blahopřát, že uspěl na výbornou. Možná teda s mínusem.

Luboš Kreč - 7/10

Nebudu nic předstírat, ale Richard Müller je z těch interpretů, jejichž hudba mě vždycky míjela velkým obloukem. Samozřejmě jsem čas od čas zaregistroval více či méně sympatický singl v rádiích, jeho desky ale v mé diskografii chyběly a nepochybně chybět budou. A to i přes skutečnost, že novinka "44" je vcelku slušná. Müller umí napsat chytlavou melodii, jak to dokazuje například v hitovce "Už to tak vyzerá", zároveň v něm pořád tepe srdce rockera, což naznačuje "Ty". Celkově ale na můj vkus převažují až příliš poklidné, skoro bych řekl unylé kusy. Ano, problém to je výhradně můj, těžko mohu požadovat, aby slovenský bard naplnil nahrávku energickým rock'n'rollem. Jen jsem se nedokázal se "44" natolik ztotožnit, abych ji mohl prohlásit za mně vlastní CD. Nemalý podíl viny na tom mají některé Müllerovy texty. V zásadě jsou jeho autobiografické, poněkud drsné a sem tam obhroublé verše příjemným zážitkem, jenže hrůzy typu "Chcem" či "Pri orgazme" mne naplnily zděšením. Těžko říct, co si potřeboval autor dokázat, jestli že je pořád jura s věkem teenagera, ale z jeho úst mi věty jako "Chcem sa s tebou vyspať, ne ta ako každý" nebo "Pri orgazme chce zemrieť každý chlap, tak si stále vravím teda skap!" přišly až příliš směšné. A zbytečné. Možná dokonce křečovité.

Radek Antl - 7/10

K veskrze chutné dužnině alba "44" je třeba namáhavě se prokousat trpkou kůrou prvotního překvapení. Je dosti intimní, uzavřené, bez jakékoliv námahy získat si sympatie posluchače zjednodušenými, jasně čitelnými postupy. Jestli pro vás tedy Müller není nic než hitůvky typu "Nebude to ľahké" či "Po schodoch", připravte se na šok v podobě na dřen ořezaných výlevů duše deptané pocity samoty, touhou po ženském objetí i lehkými mindráky z blížícího se stáří. (Navzdory převažujícímu pesimismu Müller po nikom neloudí lítost - ve správný okamžik jen tak bokem přihodí fórek a daný problém nadlehčí.) Navíc skoro absolutně potlačuje smysl pro vzletnou poetiku, kterou již tolikrát předvedl; výjimkou budiž "Sníh", ironizující reklamy na prací prášky. Müller jde přímo k věci a promlouvá řečí každodenního života, obyčejnou tak, že je snadně dostat na něj vztek, jak triviální verše se odvažuje interpretovat. Stejně civilně se chová i při zpěvu. Ví, že není nijak výborným vokalistou, a tak i v projevu se snaží býti spíše vypravěčem. Může si to dovolit, za zády má muzikantskou elitu, s níž se doplňuje takřka dokonale. Zářným příkladem je píseň "Ty", ve které skrze Bullockovo intermezzo vzpomene styl, jenž razil v počátcích své sólové kariéry - delší skladby, v nichž je dostatečný prostor pro instrumentální exhibice a obměny. Už tehdy hodně mluvil o Americe. Dnes zde natáčí desky, které - byť mají svá slabá místa (otravné intro, "Pri orgazme") - jsou vysoko nad průměrem tvorby jeho kolegů.

Radek Londin - 7/10

"Tak tohle je konečně Müller v New Yorku," říkám si o tomto narozeninového počinu. Špičková americká hudebnická esa zde jen nehostovala, prostě nahrála celé album, jež je jakýmsi pokračováním čtyři roky starého počinu "01". Je tu jen pár písní, které na první poslech strhnou svou melodií, ty ostatní potřebují trochu času. Zaujmou nenápadnými hudebními fórky a posluchač se postupně přestane bránit naléhavějším pocitům méně popových momentů. Stejně jako při procházce newyorskou ulicí ale často nestačíte vstřebat jeden dojem a už je tady jiný, často naprosto odlišný. Jasně, zvukově to drží pohromadě, ale k tomu, aby vše fungovalo, by "Müller" nemusel hned po pravdařské zpovídací skladbě servírovat vtipné rýmovánky plné nadsázky a skrytých narážek. "Richarde, už si mnohokrát ukázal, že se nebereš tak vážně!". Takových kousků je tu více a na mě moc nefungují. Působí jako konstatování: "Nejsem už nejmladší, ale pořád kanec!". V tom je podobný textařsky rafinovanějšímu Nohavicovi. Nebudu napínat, předchozí "Monogamný vzťah" mám o něco radši, i když Müllerovu výšku by přeskočil asi málokterý z českých popových atletů. U nás se to hemží hlavně dorostenci a dýchavičnými vysloužilci.

Ondřej Leinert - 8/10

Richard Müller bilancuje. Ani ne tak svoji tvorbu, jako ubíhající léta. A nutno říct, že bilancuje moc příjemně. Osobní zpovědi se střídají s povedenými rýmovačkami, jako třeba tou, co zjevně složil "Pri orgazme" ("Pri orgazme chce zomrieť každý chlap, tak si stále vravím teda skap!"). Na první poslech z této narozeninové kolekce nevyčnívá nějaký radioaktivní hit, ale přesto vás deska se svou jemně existenciální atmosférou a špetkou trademarkového müllerovského sarkasmu přinutí protáčet ji znova, až vám jednotlivé tracky přirostou k srdci, jako by Müllerova slova vycházela z vaší hlavy. Dramatický náboj ("44", "Ty") střídá poetika ("Sníh") i uvolněná frivolnost ("Ria z Ria"). A konečně i na duet Richarda s dcerou Emou ("Už to tak vyzerá"), přestože je označován autorem a leckterým kritikem jako kýč, nedám dopustit. Kýčovitý je spíš text pateticky jednoduchých veršů písně "Do smrti", ale Müllerovi budiž odpuštěno, protože jeho kolegové to celé opatřili tak poctivými instrumentálními party, že nějaké slovní peripetie jsou v tu ránu zapomenuty. Není to deska, bez které byste (pokud nejste ortodoxním členem nějakého Müllerova fan clubu) nemohli být, ale když už si ji poslechnete a dáte jí čas, dostane se vám pod kůži. A tak, Richarde, želám všetko najlepší k Tvojim 44nám!

David Věžník - 8/10

Kontroverze. To je to, co Richard Müller (nejen) svou hudbou vyvolává. Jeho novinka "44" tyhle pocity v žádném případě nezmění. Těch tváří, které Müller svým posluchačům nastavuje, je rozhodně víc než dvě. Tu humornou ukazuje v intru, v "Už to tak vyzerá" (záleží, jak to kdo vezme) nebo v "Ria z Ria". Oplzlou tvář má v "Chcem" nebo v "Pri orgazme". A to byly, prosím, tváře textové. Co hudba? "44" začíná, jako by se Pražský výběr dal na psychedelii a celé album zní zpočátku jako poměrně obyčejný rock (s přesahy do popu či folku), který nezachrání ani Müllerův charakteristický patetický (nepříjemný?) projev. Zhruba v polovině desky se to ale zlomí a Müller začne ohromovat. Překvapivé aranže, skvělý zvuk, opravdové pocity, to jsou znaky plíhalovské "Samoty", kryštofovské "Bez Adama Eva", tatabojsovské "Do smrti" nebo závěrečné chilloutovky "Sníh". Prostě krása. Nakonec se začne zažírat pod kůži i ten rockový ksicht desky. Společně s velmi napadnutým řešením obalu tohle všechno z alba "44" činí záležitost hodně příjemnou a exkluzivní, i když pořád... kontroverzní.

Tonda Kocábek - 8/10

Pro Richarda Müllera jsem měl vždycky slabost. Jeho písničkářství, vždy pojaté s citem a vkusem, nikdy ne hloupé texty i příjemné a nepodbízivé melodie ho v mé fonotéce postupně zařadily po bok Leonarda Cohena, Johna Calea a dalších zavedenějších jmen. Novinka, názvem jasně odkazující k někdejšímu velmi povedenému albu "33", je rockovější než její předchůdkyně, a ačkoliv Richard je myslím nejvíc doma v šansonové poloze, jeho "chlapský" hlas se bez problémů vyrovnává i s přítomnými energickými kousky (skvělá "Ty"). Už luxusní balení prozrazuje, že vše je opět dotaženo s maximální pečlivostí. Síla hvězdných hostů je v tom, že jsou přirození a nejsou tu jen na mediální okrasu. Nestrhávají na sebe pozornost a neexhibují, ale naopak se samozřejmostí podporují výsledek. Tím je vyrovnaná deska, která nezní archaicky ani lacině trendově. Důmyslné puzzle, s jehož poskládáním si Müller a především producent Henrich Leško dali nemalou práci, aniž by to stavěli na odiv. Kdybych měl přesto hledat negativa, pak tu chybí jednoznačný hit, což ale klidně může být záměr k odehnání povrchních posluchačů, kteří by nejraději, aby jim Richard servíroval další prvoplánové kousky typu "Srdce jako kníže Rohan". A pak si také nejsem jistý, jestli to Richard coby dominantní autor textů tentokrát už trochu nepřehnal s veřejným osobním bilancováním a odhalováním svého nitra. Přesto když shrnu dosavadní tvorbu, stále platí, že jeho alba dělím na průměrná a skvělá: špatná netočí. A jsem rád, že ani tentokrát tenhle postoj nemusím měnit.

Jakub König - 8/10

Musím se přiznat, že Richarda Müllera nijak zvlášť nesleduji, můj vztah k jeho tvorbě lze s úspěchem označit za ambivalentní, ať už to znamená cokoli. Kdykoli na mne z rádia vybafne jeho song, zvažuji, jestli se mi ta hudba líbí, nebo jestli mne spíš nechává zdvořile chladným. A pokaždé jsem se zatím nakonec rozhodl trochu jinak. Můj dojem z novinky s názvem "44" je ale nebývale konkrétní. Domnívám se, že to je velice dobrá deska. Jejím základem jsou Müllerovy autobiografické, na dřeň upřímné, opravdové texty, zabalené do poctivé porce citlivě a nápaditě zaranžované muziky. Co na tom, že podobné recepty najdete v každé druhé kuchařce. Jen mistr dokáže z běžných ingrediencí připravit opravdové delikatesy. Zvlášť když má možnost špikovat zručně připravenou krmi takovými špeky, jako jsou nadstandardní výkony hostů cizokrajně znějících jmen a divotvorných chutí. Nové album Richarda Müllera je prostě lahůdka.

Ondřej Ručka - 8/10

Richard Müller je hudebníkem, jehož tvorbu si poslechnu vždycky rád. Nějak obzvláště jej nevyhledávám (či spíše nevyhledával), ale když v televizi hrají jeho video či v rádiu jeho píseň, nemám potřebu přepínat či přelaďovat a spíše zpozorním. Kompletní tvorbou z jeho alb jsem ovšem netknutý, proto mě zajímalo, jak dopadne má první vážná konfrontace s jeho hudbou. A dopadla výtečně, konečně jsem po dlouhé době slyšel pop-rockové album, které, ač takřka místní produkce, (stále považuji i slovenskou scénu za domácí) nezní jako pověstný bigbít (díky bohu za ty dary) a nakonec nezní ani jako zaoceánské klišé: pop-rock odněkud z garáží. Vyvážený a zralý zvuk, který vznikl i díky mistrně sestavené kapele, by se určitě dal prodat i někam ven, nicméně to už by nebyl Müller tak, jak jej máme rádi. Jsem zvědavý a snad k tomu naskytne i příležitost, jak si s deskou poradí koncertní muzikanti naživo. "44" laika v znalosti Müllerovy hudby, jako jsem já, motivuje k tomu, aby si někde sehnal starší desky, protože tohle album opravdu nadchne. Nakonec ani nevím, kde začít i skončit, neboť na tuto desku by šly vršit pozitiva vrchem spodem. Rozhodně tohle album stojí za koupení třebas i díky netradičnímu cd case (není to sice digipack, ale o to je zvláštnější), který vytvoří ve sbírce zajímavý exemplář. Krom toho všeho, proč takto nedat Richardovi k čtyřiačtyřicátinám hezký dárek?

Ondřej Pravda - 8/10

Nevědět z jiných zdrojů o okolnostech vzniku nové desky Richarda Müllera, nepoznal bych, jaké mezinárodní šajby se na ní podílely. Což neznamená, že by snad nebyla slyšet jejich kvalita, jen bych si myslel, že i v našich krajích by se našli hráči, kteří by prezentovanou muziku zahráli podobně. Ale tohle je tedy originální a elegantní řešení situace, kdy kvůli jeho drogovým excesům s ním (skoro) nikdo nechtěl spolupracovat. Ale stejně bylo gró na Müllerovi samotném, drtivou většinu hudby složil sám a novinkou dokazuje, že není odkecaný. Že také všechny texty jsou jeho dílem, není divu, osobní zpovědi jsou jeho způsobem vyjádření a kromě pár trochu diskutabilních momentů je právě tímto přístupem sympatický. Na novince je to umocněno návratem k rockovějšímu pojetí, které k jeho zpovědím sedí, i když není hudebně ničím převratným. Úvodní skladba "44" (až na to intro, které pobaví jednou), poklidnější atmosférická "Bez Adama Eva", "Do smrti" nebo "Viera" naplňují výborně polohu "rockový šansoniér", který mi k Müllerovi pasuje nejvíc. Příjemná je ale i jeho hravější stránka, která mu byla také vždycky vlastní. Každopádně singl "Už to tak vyzerá" je z desky nejméně textově i hudebně zajímavá věc, i když bohužel chápu, že do českých rádií se hodí nejvíc. Celkově patří deska svou pestrostí a kvalitou k tomu nejlepšímu, co nám částečně domestikovaný brat dosud předložil, a (tedy) k tomu nejlepšímu z kvalitního mainstreamu.

Michal Koch - 9/10

Možná není mé vnímání tvorby Richarda Müllera to správné, ale podle mě je album "44" takovým logickým vyústěním předchozích dvou desek "01" a "Monogamný vzťah". Z nula jednotky jako by si štyridsať štvorka brala za příklad melodičnost, písničkovost, z "Monogamného vzťahu" pak textová sdělení nejniternějších autorových a zpěvákových pocitů. A přiznávám, že mě Richard Müller zase a znova dostal, zase mi nezbývá než konstatovat, že tenhle mnohé mnohokrát provokující člověk je zkrátka opravdovým umělcem, který tvoří písně a nevyrábí produkty. A tvoří dobré písně. Poskládá s ledovým klidem vedle sebe rockovou vypalovačku "Ty", jejíž zakončení divokým kytarovým sólem přejde jako by nic do něžné, téměř bez doprovodu nástrojů zpívané balady "Samota". Podobné protiklady jsou na desce vícekrát: depresivní pomalá "Ticho a tma", zakončená výstřelem a suchým konstatování "Vedľa..." následovaná odpichovkou "Pri orgazme", latino legrácka "Ria z Ria" a po ní překrásný a něžný duet s Ivou Bittovou "Sníh". A přitom to všechno společně funguje a zapadá do jedné pestré a přitom kompaktní skládačky, která vás při poslechu naprosto pohltí a přinutí všeho nechat a pozorně poslouchat. A je mi upřímně jedno, jestli bylo album nahrávané v Bratislavě nebo New Yorku, i když nemohu nepřiznat, že zvuk a výkony muzikantů jsou excelentní. Moc dobrá deska.