Můžete je brát i jako legendu i jako už dávno přežitou archiválii, záleží jen na vás. Visací zámek za dva roky oslaví čtvrtstoletí, se kterým operoval režisér Petr Zelenka ve svém debutovém fiktivním dokumentu, věnovaném právě téhle partě plné paradoxů. Ve skutečnosti nejsou sice populární v Japonsku a Lenka Kořínková není milionářkou díky vlastnictví autorských práv na jejich tvorbu, ale zato mají stále stejnou sestavu, což už začíná být po těch letech slušná rarita, nemají rozhodně nouzi o fanoušky a na konto si přidali novou desku "Punk!".

Což je jeden z paradoxů, které jsou ovšem zároveň základním stavebním kamenem skupiny. Vzato tradičními měřítky, VZ totiž rozhodně klasickou punkovou partou v obvyklém slova smyslu nebyli a nejsou. Už v raném, dodnes nejhitovějším repertoáru, figurovalo i reggae, nová vlna, hard rock či psychedelie. Kdo zná kousky jako "Dopravní značky", "Hra s dámou", "Babice" a další, ví, o čem je řeč. Takže tak trochu provokace a tak trochu utahování si z dogmatiků. VZ se zkrátka slovem punk rádi ohánějí, ale jednak už nejsou nejmladší a občas je nejspíš nudí jednoduchá punková aranžmá, jednak mají rádi humor a nikdy jim nechyběl nadhled. Kdepak - očekávat naštvanou "no future" pózu od lidí, kteří si na koncert berou umělé číro, zavání naivitou.

Osmá řadová (a desátá celkem) deska tak volně navazuje na svého předchůdce "VZ znovu zasahuje", už samotným comicsovým bookletem, ze kterého shlíží Franz Kafka coby punkáč. ("pan K.") Podobně jako minule ani tentokrát kapela nepředkládá nic zásadně odlišného, a co do údernosti i nápaditosti jen v málokterých skladbách natahuje ruku na úroveň svých zlidovělých začátků. Vedle ptákovin tu opět najdeme i několik textů, po kterých by mnozí kolegové oblízli všech deset ("Balada o zubu času", "Hrad"), ale i pár titulů, které prozrazují dobrý nápad, nicméně nepovedené zpracování ("Vágus"). Stejně jako minule mezi ostatními žánrově vyčnívala psychedelicko-undergroundová "Skupina na lovu motýlů", tentokrát je tu perlička v podobě garážového pub-rocku "Hmyzákův víkend" s hostujícím bubeníkem... z Garage. Novinkou je snad pouze zhudebněný, výjimečně vulgarismů prostý, leč jinak zcela průměrný text porno-písničkáře Záviše. A vlastně i videobonus v podobě vizuálního ztvárnění páně Haubertovy básně.

Visací zámek si zkrátka jen připsal na soupisku další desku. Až na výjimky není bůhvíjak úžasná, ale ve srovnání s mnohými kolegy, kteří více, či méně koketují s podobným žánrem, zase není zdaleka úplně špatná. Mnohé písničky na koncertě skvěle fungují a udělat desku plnou hitů se po dvou desetiletích ostatně povede jen málokomu. Kdyby nic jiného, tak album důrazně připomíná, že kapelu stále baví dělat nové písničky, i když by pohodlně šlo žít z minulosti. A s ironií kapele vlastní mnohé bude provokovat jen svou samotnou existencí.