Jak napovídá název "Made In Italy 2", je tato deska pokračováním stejnojmenného titulu (bez číslovky), který zaplavil zejména regály hyper, super a jiných obřích marketů loni. A protože druhé díly se nedělávají ke komerčně neúspěšným titulům, je nasnadě, proč toto CD vzniklo. Jaké jsou jeho šance a co všechno stříbrný kotouček snese, se dočtete v této zachmuřené recenzi.
Davide Mattioli, rodák ze střední Itálie žijící v Liberci, vešel ve všeobecnou známost coby člen tria
DaMiChi, které tvořil s Chiarou Grilli a Michalem Davidem. Jejich "Největší italské hity" v dílech 1 až 48 drtily české prodejní hitparády silou nebývalou, kdy v jednu chvíli jejich alba obsazovala každý týden v průměru pětapadesát prvních míst v hitparádách českých gigamarketů. Jelikož jediný
Davide zakoupil za takto poctivě vydělaný peníz
švihadlo a potýral tělo, zachoval si (zřejmě) na rozdíl od svých kolegů postavu antického milovníka, která spolu s reklamním úsměvem použitelným při propagaci zubní pasty Chlora a sněhobílým moderním sáčkem značky La Elegancia tvoří dokonalý triumvirát pro předávání vysokých uměleckých poselství světu.
"Made In Italy" (ať už 1, 2 či kolik chcete) v hudbě je totéž co Made In Japan v elektronice, a pro osmdesátá léta a díla v nich vzniklá to platí u obou značek dvojnásob. Ostrý obraz sice řeže jen na fotkách z bookletu, leč dobrý zvuk přináší sluncem zalité San Remo až do vašeho obýváku. Moderní sáčko na mužnou postavu, moderní kabátek sličným melodiím. Méně krav, ale více volů, praví se v liptákovské kronice, méně sladkého bolu, ale více tuc tuc oproti původním verzím těchto
numero uno hitů. Ale mužný chraplák, tož ten
muší kurňa byť, jináč by si máma u plotny snad ani nepoplakala, no ne? A protože ve dvou se to lépe táhne, přispěje dvakrát též notně chraplající (jak praví booklet)
special guest star Marcela Holanová.
Tak, cílová skupina zaměřena, teď ještě co s poťouchlým kritikem? Co s recenzentem zlomyslným, který je buďto tak natvrdlý, že nechápe, co velkým uměním nutno zváti, nebo naopak nepřeje úspěchu umělcům pravým? Kterak jej paralyzovat definitivně, aby příště už slinu zlou nebyl schopen z úst vypustit? Inu, na úvod veledíla zařadíme "Immagina". To si vůbec neumíte
představit, co se dá s "Imagine" udělat za pomoci dvou decí italštiny, litru umělého tlukotu a vědra nevkusu. Snad je
John Lennon, dej mu pánbůh lehké odpočinutí, sdostatek hluboko pod zemí, aby se při obracení neodkopal a nepřišel maestra
Davide zaškrtit. A pokud snad i to pisálek včetně následujících devíti itaských šlágrů přežije, je zde italské "Imagine (Remix)" znovu coby zavírák, což je vážně o zdraví nejen duševní, ale i fyzické. To snad aby se stihl během těch necelých čtyřiceti minut oběsit.
P. S.: Další podrobnosti poskytne v bookletu kolega Miloš Skalka, který na rozdíl ode mne chápe umělecký dosah tohoto díla.