Ty, kteří opravdu leží ve filmové hudbě, by mohl film "Dům voskových figurín" (v originále dvojsmyslné "House Of Wax"), lépe řečeno soundtrack k němu, zmást. Je to sice stále častější, ale stejně by vás mohlo překvapit, že jsou dva - jeden s opravdu původní "filmovou" hudbou a druhý kompilační, tedy, jak je obvyklé, s písničkami různých interpretů z jejich řadových desek, které s daným filmem nemají moc společného. Film jsem neviděl, ale z obalu je zřejmé, že o romantiku nepůjde, a když jsem se dočetl, že jde o jeden z mnoha slabších teenagerovských hororů, tak si to ani neplánuji ověřit. A to, že film je "béčkový" prý cíleně, na tom nic nemění. Škoda ztrácet čas mimo jiné koukáním na herecké výkony zpovykaného potomka bohatého hoteliéra a to, že se prý brzo stane jednou z obětí, je malá útěcha. Ani mi nestojí za důvod uvedený na titulní stránce jednoho ženského časopisu, tedy konečně ji vidět mrtvou.

Takže vám ani neřeknu, jaká je ta filmová hudba, ani nebudu řešit, zda je její kvalita taková, aby mělo smysl vydávat ji zvlášť. Zkusil jsem ten druhý soundtrack, jehož snesitelnost předpokládala na přebalu inzerovaná jména The Prodigy, Deftones, Marilyn Manson nebo Disturbed. Byl jsem zvědavý na zbytek. Když jde o horor, šlo by čekat (ano, je to klišé) nějaké temné syntezátorové plochy, něco trochu drsnějšího elektronického (a la EBM) nebo drsnějšího kytarového.

Výše zmíněný "line-up" ukazuje, jakou cestu zvolili lidi okolo filmu. Známější jména se slušně vybranými skladbami z posledních tří let (potěší stará věc od Marilyna) doplnili těmi pro mě méně známými, i když hudebně jde o dost kopírující záležitosti. Stutterfly zní jako Linkin Park líznutí SOAD, Bloodsimple nebo Dark New Day jako Korn se Slipknot, chemičtí romantici hrají univerzální americký punk-pop-rock. Co překvapilo příjemně, byli na obalu neinzerovaní dva zástupci starších časů, kteří svým způsobem částečně patří ke zdrojům novějších jmen na desce. Sedmiminutovou pecku od The Stooges byste asi nečekali, podobně jako Joy Division. Aspoň se ti mladí dozvědí, co možná poslouchali jejich rodiče a že vše "nové" už tu bylo. Dalším zpestřením je jediný nekytarový zástupce, "electro-disco-funkoví" Har Mar Superstar. Před nimi ještě z pily trochu uberou garážově rockoví The Von Bondies, kteří před pár roky předskakovali právě obnoveným The Stooges.

I když film asi nestojí za moc, tak tenhle písničkový soundtrack jako průřez tvrdší muzikou současnosti s připomínkou starších dob slouží docela dobře. Bylo by fajn mít udělaný soundtrack na míru s originální muzikou, ale občas je také dobré mít pohromadě skladby, které se jinak nacházejí na různých albech. Tedy pokud mají nějaký společný prvek, který, pokud možno, sedí k atmosféře filmu. Což se na tomhle soundtracku i docela daří, jen nevím, jak je to s tou atmosférou, jestli ve filmu šokuje víc ten vosk, nebo třeba křičící Bloodsimple.