Jemma Griffiths se narodila někdy v druhé polovině sedmdesátých let ve velšském městečku Penarth. Když jí bylo třináct let, začala si psát své vlastní písničky. Později během studií na brightonské univerzitě začala koketovat s hudbou na profesionální úrovni a stala se z ní dýdžejka. V roce 1999 si natočila své vlastní demo, které se doneslo až k producentovi Guyi Sigsworthovi, se kterým oba dali základy Madonnině skladbě "Nothing Fails" (z alba "American Life"). Nato Jem přesídlila do Spojených států amerických, kde natočila své EP, nazvané "It All Starts Here". Po něm následovalo album "Finally Woken", které obsahovalo všechny skladby ze zmiňovaného EP. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a snad i díky singlům "They" a "Just A Ride" se "Finally Woken" v Americe stalo nejúspěšnějším britským ženským debutem v roce 2004. Docela paradoxní je, že až několik měsíců po vydání v USA se deska dostala do zpěvaččiny domoviny a nyní i do zbytku Evropy.

Hned poté, co jsem si celou desku poprvé poslechl, mě napadlo: Tahle ženská bude nová Dido. Když jsem se pak snažil najít na internetu o ní nějaké články a informace, přišel jsem na to, že nejsem jediný, koho to napadlo. Toto srovnání by však mohlo být pro někoho zavádějící, a proto dokládám malé vysvětlení. Jem a Dido jsou si podobné, protože: 1) Mají podobný hlas a zpívají velmi podobným stylem. Nedokážou ze sebe vyprodukovat vokál o intenzitě půl Anastaciiny jednotky, zato mají obě krásnou barvu. 2) Jejich debuty přinášejí něco nového, zajímavého, neobjeveného. Jsou jakýmsi osvěžujícím nápojem, který jsme zatím neochutnali. 3) Obě píšou, skládají, produkují. 4) Dido pomáhá její bratr Rollo Armstrong, Jem zase její bratr Justin Griffiths. 5) Obě kromě svojí tvorby přispěly do repertoáru jiných zpěvaček - Jem psala pro Madonnu, Dido napsala text ke skladbě "I'm Not A Girl, Not Yet A Woman" pro Britney. 6) No a na závěr nemohu opomenout, že obě slečny se narodily v sedmdesátých letech ve Velké Británii, ale ty poslední dva důvody už jen tak plácám, abych měl další záminku pro srovnání. Na závěr zdůrazňuji, že Jem a Dido jsou si po hudební stránce podobné jen z obecného hlediska, proto nečekejte od Jem písničky typu "White Flag" nebo "Life For Rent".

Album obsahuje jedenáct velmi emotivních skladeb. Snad žádná by se nedala označit za slabou, protože každá má něco do sebe. Úvodní "They" zaujme velmi jednoduchou melodií, ještě jednodušším textem, ale v konečném důsledku to všechno spolu skvěle funguje. Je zřejmé, že Jem nedisponuje nijak silným hlasem, což se v dalších skladbách potvrdí, to ovšem nic nemění na tom, že má, jak už jsem psal, překrásnou barvu. Kdybych měl jedním slovem shrnout, jaká je její hudba, řekl bych nevinná. I přes občasné elektrické kytary zde nenajdete jediný náznat vzteku nebo agrese. Pocity jako smutek, zklamání, stesk, zoufalost, ale naopak i radost, se to tu jen hemží. Velice silnou skladbou je "24". Krásu jí dodávají smyčce a v refrénu se přidá i elektrická kytara, která jen dodá korunu této úžasné písničce. Obecně smyčce jsou jednou z věcí, kterou sice nenajdeme ve všech skladbách, ale když už, tak skvěle propracované. U "Missing You" možná ukápne nějaká ta slzička, při zamyšlení se nad dojemným textem, v němž se zpěvačka odmítá smířit s odchodem zesnulého. Stejně silnou skladbou je balada "Falling For You", opět smutná a melancholická. Ovšem stejně dobré jsou i ty pozitivnější skladby jako pohodová "Just A Ride", tak trochu zasněná "Wish I" nebo "Save Me" nesoucí vlivy r'n'b. U závěrečné "Flying High" si možná znovu vzpomenete na Dido, protože tahle skladba by perfektně zapadla na její album "Life For Rent" a možná trochu připomíná její "This Land Is Mine".

Album je skvělým průřezem několika hudebních stylů. Je tu trocha taneční hudby, trocha rocku, smyčcové podmalování, r'n'b, akustika a hodně popu. Další jeho předností je singlová potencialita u více než poloviny skladeb, čímž se naopak od Dido odlišuje. První singl "They" už se dokonce dostává pomalu i k nám a možná jste již měli možnost zhlédnout novou verzi videoklipu. Jem má před sebou dveře otevřené a nezbývá než čekat, jak velkého ohlasu se jí dostane v Evropě a bude-li svou slavnější předchůdkyni následovat. Ať už se jí to podaří, nebo ne, "Finally Woken" je skvělá deska, která rozhodně stojí za poslech.