Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou se letos konají podvacáté, poprvé však na nich není přítomen žádný zástupce toho pravého českého folku. To, že festival klame tělem už dlouho, pravidelný návštěvník ví, teprve letos nepřítomnost folku volá po změně názvu. I když možná že to nevadí - Folkové prázdniny jsou v mnohém jiné od ostatních festivalů. Nesázejí na osvědčená jména (až na výjimky), místo nich přivážejí na malebné prostředí zámeckého nádvoří nebo jízdárny dosud neslyšenou hudbu v podobě úchvatných koncertních zážitků.

Dvacátý ročník zahájila mikrohra s neoficiálním názvem "Nevychovaní pořadatelé". Skupina festivalových pomocníků se trousila na pódium a drze zkoušela připravené hudební nástroje. Až po chvíli se ukázalo, že jde o taškařici převlečených členů třešťského Zatrestbandu. Poté, co byli falešní pořadatelé "vykázáni", byl festival oficiálně otevřen koncertem Gangbé Brass Bandu z afrického Beninu. "Deset malých černoušků mělo rádo jazz," chce se parafrázovat. Směs jazzu a afrických rytmů dostála tradici zahajovacích koncertů - přivézt něco neočekávaného. Hudebníci si své vystoupení pochvalovali, přestože publikum bylo poměrně vlažné.

Druhý den nesl název "Neděle s loutkami a přáteli Divadla bratří Formanů" a celá byla logicky hlavně o divadlech. Nejen průvod masek proměnil Náměšť v město komediantů a bizarních postav. Po celé odpoledne byli po zámeckém parku rozeseti nejrůznější kejklíři a žongléři a snad poprvé v historii festivalu byl návštěvník nucen si do jisté míry svůj program vybírat (dosud to vždy bylo tak, že jednotlivá vystoupení na sebe navazovala). I tak se toho dalo ale stihnout poměrně dost. Loutkové představení Divadla bratří Formanů "Barokní opera aneb O komínku hravě zedníky nakřivo vystavěném" svým vtipem dostávalo jak malé, tak velké diváky (některé scény snad mohly být i mládeži nepřístupné), jako by ty loutky žily. Z vlašského dvora, kde mnozí byli poprvé v životě, se obecenstvo klusem přesunulo na nádvoří, kde poprvé v životě bez židlí, pouze ve stoje vyslechlo dvacetiminutový "recitál" Ivy Bittové, která poprvé v životě zpívala v zámeckých arkádách. Projev skrze otevřená okna zámku ochuzený o vizuální složku začal po chvíli být dlouhý především dětské části publika, i tak šlo ale o netradiční hudební zážitek. S představením francouzsko-maďarského Cabaret Theatre Dromesko přišel první organizační zásek. Z neznámých příčin byla kapacita jízdárny snížena na dvě třetiny. Již tak nepříliš početné publikum tudíž bylo nuceno rozdělit se na ty, kteří hru uvidí, protože se vejdou, a na ty, kteří o ni přijdou, neb lidská anatomie neumožňuje natahovat krční obratle. Škoda. Šlo údajně o pěkné představení s živým ptákem marabu na jevišti. Vystoupení Trabandu začalo sice s časovým posunem, přesto šlo o příjemnou tečku. Krom toho tento den odhalil, že věkový průměr návštěvníků rok od roku klesá. Je to dáno neuvěřitelným množstvím kojenců, kteří se tak stávají doslova hlavní cílovou skupinou festivalu.

Pondělní "Dámský den" zahájil Ježibabinec. Trojice mladých písničkářek (Žofie Kabelkové, Markéta Brožková a Martina Trchová) předvedla svůj krátký program složený ze tří ježibabích společných písní a ze tří písní, kterou dala každá sólově. Mohlo to být i delší. Markétu Irglovou znají fanoušci The Frames jako tu, co doprovází Hansarda v Česku na klavír. Irglová však píše i vlastní písně a s těmi se předvedla náměšťskému publiku. Hansardův hudební vliv je čitelný z každého úhozu do klapky, z každého drnknutí na strunu kytary, přesto je to díky jejímu křehkému vokálu jiné. Melancholičtější. Lepší? A ty roztomilé problémy z technikou... to se do příště spraví. Úplně jiný typ zpěvačky a úplně jiný typ hudby předvedla Bronagh Gallagher a její Band. Nejcitelněji z toho byla slyšet směs blues a country, s nadsázkou něco, jako by Norah Jones zapomněla na jazz. To vše v dřevní sestavě kytara-basa-bicí, která v jedu chvíli evokovala dokonce The White Stripes. Solidní nářez s tanečním vystoupením malé Elišky z publika (ta definovala ten opravdový vrchol večera), po němž mělo přijít něco jiného než Tara Fuki. Je neuvěřitelné, co všechno ty dvě dokážou vyloudit z tak "obyčejného" nástroje, jakými violoncello je. Snová, temná i najazzlá hudba se zarývá posluchačům hlouběji pod kůži s každou další písní. Z těchto snů se dostává velmi těžko a Triu Claudii Bombardelly se to nemohlo podařit. Sestava kontrabas-akordeon-nejrůznější nástroje od druhého akordeonu přes klarinet až po saxofon pálila do lidí upravenou nomádskou hudbu, diváky ze snů už ale nevytrhla. Tou pravou bránou do Sandmanova světa bylo popůlnoční překvapivé vystoupení Glena Hansarda v kapli. Nechyběla tam samozřejmě Markéta Irglová, na jednu píseň se dokonce přidala Bronagh Gallagher. Celý tento den byl pak okořeněn prvním festivalovým vtipem: Jak se pozná pomocník Folkových prázdnin? - Podle oranžového trička, které se nehýbe.

Jiří Pavlica patří mezi stálice náměšťského festivalu a už poněkolikáté je mu vyčleněn jeden celý den, na jehož dramaturgii se osobně podílí. Letos se zaměřil na různé podoby zpěvu. Prostor tak dostala dvorní zpěvačka očividně omládlého Hradišťanu Alice Holubová, klasický zpěv předvedla Pavla Čichoňová, za děti vystoupila malá Renatka, která se předvede jako sólistka i na příštím albu Pavlicova souboru, vánek Orientu s sebou přivezl z Bangladéše Mohsin Mortaba, kterého čtenáři musicserveru budou znát hlavně díky formaci Hypnotix. Vrcholem večera byly sardské zpěvy v podání Actores Alidos. Pět zpívajících žen a jeden hrající muž. Vokály jako když mužský bas inhaluje helium doprovázené tradičními italskými nástroji. Nezbytná divadelní složka. Svíčky. Závoje. Zrní. Pak už jen dohrávka Hradišťanu, při které musela nutně přijít "Modlitba za vodu" (co by lidi dělali, kdyby ji nezahrál? Pavlica už to naštěstí bere s humorem - píseň ohlásil jako už jenom jednu, kterou umějí) smíchaná s hudbou z "Rákosníčka" a hurá na kutě. Totiž vstříc dnům příštím!

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, 23.7.-26.7.2005 (část první)