Kdybych byl pověrčivý, musel bych si myslet, že tento pátek bylo třináctého. Možná trošku přeháním, ale pár důvodů by se našlo, většinou však nešlo o nešťastné náhody. Vše začalo tím, že autobus, kterým jsem se přesouval z Tábora do Prahy, měl čtyřicetiminutové zpoždění a jako bonus jsem celou cestu stál (mohlo mi dojít, že když jede z Českého Krumlova, bude plný japonských turistů). Po cestě ještě následovalo setkání s početnou rodinkou, jež se rozhodla, že naloží do svého obstarožního žigula, co se vejde, a vyrazí si na výlet. Když se k tomu všemu ještě přidal kamión za zádí tohoto šedesátikilometrovou rychlostí se řítícího žihadla, časová ztráta dosti narostla. Na Výstaviště jsem tak dorazil se solidní časovou ztrátou, která mě téměř připravila o vystoupení prvních předskokanů Cherry Hill.

Je něco po půl deváté a Cherry Hill hrají zrovna poslední kousek. Skáče jim to dobře, stejně jako už z poloviny zaplněné Malé sportovní hale. Podle informací, které dostávám, měli v první půli představení problémy s klávesami, ale jinak bylo všechno v pořádku. Věk návštěvníků se nejvíce pohybuje kolem dvaceti let - samí krásní mladí lidé, obzvláště slečny se na tento večer vyparádily, snad aby nezůstaly ve stínu hlavní hvězdy večera. Vidět je jak přísné hip hopery, tak osoby, jež by se ztratily mezi příznivci božského Karla. O angličtinu není nouze, stejně tak jako o tmavší odstíny pleti. Prostě mezinárodní publikum. Cherry Hill v čele s MC Nie Cherryhillem se loučí a publikum je velice vřele odměňuje. Určitě jsou jedni z adeptů na nové hvězdy hip hopu s přesahem mimo scénu. Vždyť i v t-music a na TV Óčko si vedl klip k jejich pecce "No Surrender" vcelku dobře.

Po krátké pauze nastupuje další mezinárodní formace United Flavour, která svou show otevírá známým syntezátorovým motivem z Usherova "Yeah!". Hrají opět živě, tedy nástroje a DJ na doplnění zvuku. Dvoje klávesy, dva bubeníci, baskytara, vokalistka a rapper. MC Henry D, původem ze Zambie, jakoby vypadl z nějakého hip hopového videa. Mastí to vcelku solidně, samozřejmě v angličtině, kde se schová i nepříliš nápaditá obsahová stránka jeho rapu. Doplňuje ho sytě zpívající pohledná španělka Carmen. Hudebně je to hlavně o živě hraném hip hopu s přesahy do dancehallu, reaggae a funku. Pěkně jim to šlape a lidi se baví. Zdvojené bicí se starají o solidní příděl beatů a obzvláště druhý bubeník mě svými rozmáchlými gesty baví, přičemž vše vygraduje tím, že se v závěru do bicích opře takovou silou, že zlomí paličku, aby ji pak hodil do obecenstva. Dosti zelený party blázinec! Ten ale končí a já ještě netuším, že na dost dlouho (spíše, že už ani nenastane).

Hala už je skoro plná a všichni se těší na Kelis. Program se celý posunul dozadu, a tak se jako logický čas jeví desátá hodina. Více než půhodinová přestávka je snad dost dlouhá, aby si každý stihl vystát řadu na předražené pití u jednoho z barů. V deset hodin se však nic neděje. Po další čtvrthodince, kdy už prakticky všichni stojí nedočkavě před pódiem, se stále nic neděje. O něco později se ozve první vlna pískotu. Na pódium vchází uvaděčka a rozdá nějaké ty ceny, aby byly patřičně uspokojeni sponzoři a diváci měli pocit, že se tady něco vyhrává. S postupujícím časem ale přestávají být diváci spokojeni a spolu s opakujícími se spoty: "Koncert Kelis vám přinášejí..." se ozývá čím dál tím více nabroušený pískot. Opět přichází uvaděčka a sděluje, že Kelis má upovídanou maminku, proto ta prodleva. Tohle vysvětlení ale velké části publika nepříjde příliš uspokojující. Od pořadatelů to každopádně není moc diplomatické.

V jedenáct nastupuje kapela - bicí, synťáky, basa, kytara a DJ. Kelis stále nikde. DJ pouští známé party pecky a hecuje publikum. Na pódium létají první pet lahve a led. Párkrát se podaří vyhecovat publikum, ale pointa s příchodem zpěvačky stále nikde. Trvá dalších deset minut a hvězda přichází. Bez zbytečných omluv a vysvětlování samozřejmě. Začíná "Milionare", ale přestože to je jedna z jejích největších pecek, na pódiu stále přistávají různé objekty a není se ani moc čemu divit. Ani fanynky v prvních řadách nezáří nadšením. Kelis v džínovém sexyoblečku vokálně doprovází kytarista, který falzetem napodobuje sbory. Rap, původně v podání Andre 3000, obstárává DJ a nutno říci, že k Andremu má hodně daleko. Skandování mu jde lépe a v průběhu show si ho všichni užijí až až. Kapela hraje obstojně, se zpěvem už je to horší. Zdá se, že Kelis živě zvolila nižší polohu, a tak její zpěv občas připomíná spíše bečení, nemluvě o tom, že ne vždy se trefí do správného tónu. Alespoň si je člověk jistý, že to není playback. Skladby znějí v živém podání většinou dost podobně jako originály, vždy jsou slyšet elektronické spodky, vypreparované z původních instrumentálů. Jsou ale často dost neúměrně natažené. Kelis se totiž zřejmě domnívá, že pětkrát zopakovaný refrén je i pětkrát lepší. Není, spíše nudnější. DJ to s hecováním typu "Make some noise! Clap your hands!" také trošku přehání, a to i ve skladbách, kde se to moc nehodí ("Get Along With You", "Stick Up"); i tady platí, že tolikrát opakovaný vtip přestává být vtipem, obzvláště když reakce publika nejsou zrovna nejvřelejší.

Na skeptickém dojmu z koncertu se podílí také špatný zvuk, ne že by se snad z reproduktorů hrnula úplná hrůza, ale akustikou mi hala asi nejvíce připomíná tělocvičnu, kterou také de facto je. Asi po dvaceti minutách Kelis publiku oznámí, že je jí vedro a že si musí sednout, nakonec si to rozmyslí. Dojde se alespoň podívat do playlistu, co se to vlastně bude dále hrát. To už i já mám chuť pískat. Slušných ovací z publika se dočká při "Trick Me", tady ale přetaženým refrénem zmate kapelu natolik, že se skladba na moment téměř rozpadne. Kotel před pódiem v průběhu koncertu dost řídne a zůstávají jen ti nejvěrnější. Zdá se, že Kelis už ani neví, kde najít další hit. Když zahraje něco ze starších alb, odezva není zrovna velká, zdá se, že mezi publikem je dost těch, kteří okusili pouze "Tasty". "This is my first show after long break. R'n'b is a new thing here and Im really happy that I can represent it here tonight!" řekne, ale nepůsobí to bůhvíjak upřímně. Pár minut po dvanácté se loučí. Ještě přidá "Milkshake", aby se neřeklo a potom odchází. Zdá se, že solidní část publika už tak ale učinila před ní. Nepovedená a pouze hodinu trvající show skončila.

Můžete se mnou nesouhlasit, ale na mě působil páteční koncert Kelis jako blamáž. Nechci řešit to, jak moc je na vině samotná pořádající agentura CZN Media, ale ať už to bylo jakkoli, takovýhle promotérský debut není moc záviděníhodný. Mohla to být velká noc r'n'b, nestalo se. Opouštím halu a na tramvajové zastávce se spolu s dalšími dozvídám, že došlo k nehodě a tramvaje se tedy nekonají. Ani už mě to nepřekvapuje. Pouštím si dicmana. Začíná první song ze skvělého debutového alba Maximo Park a jeho text má pro mě hned pravdivější podobu: "Well I've been waiting here for hours, It's getting cold, position closed... I hope you felt cheated at home, with all your lies, lies, lies... How long has it taken for you, to look so fine, fine, fine... Don't waste your life, just go outside... Illumination and accusation, I'd love to meet her, but she wont see me."

Setlist: Millionaire, Young Fresh N'New, Attention, Keep It Down, Get Along With You, In Public, Rolling Through The Hood, Caught Out There, Trick Me, Stick Up, Marathon, Milkshake

Kelis, Malá sportovní hala, Praha, 22.7.2005

Petr Topič je redaktorem MF DNES.