Pravdou je, že nová deska "Breakaway" Kelly Clarkson, vítězky první série American Idol, je v zámoří již nějaký čas na světě a stejně jako debut ji předchází reputace jako hrom. První singl - titulní "Breakaway" - vyšel již před notným časem, protože uváděl soundtrack k filmu "Deník princezny 2". I když se nedošplhal na vrchol americké hitparády, na úplné špici v žebříčku Adult Contemporary se drží již přes čtyři a půl měsíce. Další dva singly se sice také na vrchol nepodívaly, ale jsou stálicemi na předních pozicích. V současné době (začátek prázdnin) má stále tři singly v Top 50, což je výkon úctyhodný a podobně dobře si vede i album. Dalo by se tak říct, že v dlouhodobém měřítku je Kelly Clarkson jedinou popařkou, která kalí vody jinak poněkud jednotvárného amerického moře r'n'b a hip hopu.

A proč je vlastně "Breakaway" tak úspěšné? Kelly Clarkson totiž udělala hodně nečekanou věc: V podstatě zahodila styl, kterým se vydala na "Thankful", obklopila se vskutku silným autorským týmem, kde najdete taková jména jako John Shanks (Sheryl Crow, Michelle Branch...), jeho partnerka Kara DioGuardi (Anastacia, Kylie Minogue...) nebo Chantal Kreviazuk (Avril Lavigne) a společně s nimi začala skládat naprosto odlišné album, než bylo to předchozí. Kelly značně přitvrdila a soulové rytmy vyměnila za výborný kytarový sound á la Avril Lavigne s tím rozdílem, že Kelly je o tři třídy lepší zpěvačka.

Těžko zde vyzdvihovat nějaké konkrétní písničky, protože zkrátka Kelly Clarkson servíruje jednu pecku za druhou. Prakticky zde nenajdete slabší kousek. Od titulní ještě lehce popové "Breakaway", která začíná natolik chytlavým popěvkem, že ho z hlavy prostě nedostanete, se album dostává již do daleko tvrdších poloh se "Since U Been Gone". Tu vede po melodii jednostrunná kytarová linka, která zmohutní v refrénu. To by ale z téhle desky nedělalo nic výjimečného. Co tuto desku vytahuje do nebeských výšin, je projev Kelly, ve kterém je cítit neuvěřitelná porce energie a dávka chtíče zpívat. Z refrénů máte pocit, že si tahle diva sahá na dno, což ale pochopitelně není pravda. Z dalších hitovek přece jen vyzdvihnu "Behind These Hazel Eyes" a "Gone", to pro jistotu, kdyby se někomu nechtělo probírat celou deskou.

Samozřejmě i na balady se dostalo, i když jejich podíl je na rozdíl od prvního alba daleko menší, navíc některé z nich je těžké zařadit přímo do balad. Důkazem je naléhavá "Hear Me", kterou bych si dokázal živě představit v podání Garbage. Pro Čechy je na desce jedna hodně zajímavá věc. Písničku "I Hate Myself For Losing You" natočila jako "Spousta andělů" i Aneta Langerová. Verze na "Breakaway" je pochopitelně s originálním textem a nutno říct, že jí sluší daleko více. Těžko rozsoudit, kdo ji zpívá lépe, zda Aneta, nebo Kelly, ale to si koneckonců můžete porovnat sami. Osobně bych se klonil asi ke Clarkson i když...

Upřímně řečeno, "Breakaway" mám k dispozici již od doby jejího amerického vydání a od té doby ji točím neustále dokola. Slyšel jsem ji určitě více jak padesátkrát a pustím si ji kdykoliv znova a znova. Kelly Clarkson se zkrátka podařilo natočit desku, kterou jen tak neodložíte. Sice na ní neobjevuje nic nového, ale ty písničky jsou sakra tak skvěle napsané, že si vás tahle deska získá natolik, že zapomenete na to, že ji natočila vítězka nějaké "pochybné" soutěže.