Open air festivaly u nás mají už vcelku tradici, přestože jejich kvalita i návštěvnost dost kolísá a dramaturgové často sázejí spíše na osvědčená jména, než aby zariskovali a přivezli někoho nevyzkoušeného. I tak mívá český hudbymil v průběhu léta často těžkou volbu: Co oželet a co už si nenechat ujít? I tuto festivalovou sezónu se nabízí pár zajímavých akcí a dvoudenní festival Urban Rapublic byl určitě jednou z nich, tedy alespoň pro ty, co mají rádi hip hop. Nebyla zde k vidění jenom živá vystoupení, ale konaly se i battly ve freestylu a beatboxu, stejně jako kontest v graffiti. Snad až na breakdance nabízel festival slušnou porci všeho, co tato subkultura nabízí.

Místo konání, tedy Knížecí rybník u Tábora, bylo vybráno více než dobře a netvrdím to jenom proto, že jsem táborák (za poplatek si kolem mě můžete zabrnkat na kytaru a zazpívat Nedvědy). Rybník je dobře přístupný, nedaleko Prahy, je zde možnost koupání a malebné okolí. Počasí také přálo, až na lehčí deštík v sobotu ráno. A co line-up? Něco klasika, někdo přijel poprvé... možná i tady je důvod nízké návštěvnosti, i když to je téma na samostatnou úvahu (viz. anketa na stránkách Bbaráku).

Teď už ale k samotnému festivalu, který samozřejmě nabídl různé podoby hip hopu, i když výběr zahraničních hostů byl nakloněn spíše příznivcům klasičtějšího boombap stylu, navazujícího na klasickou (lépe zlatou) éru hip hopu. První den, tedy v pátek, jsem dorazil až po sedmé, přesně na vystoupení Notes From Prague. Živé nástroje, turntablista a MC rapující v angličtině - pěkné, hudebně často spíše trip-hop, tedy dost vyklidněné; příjemné dokreslení atmosféry letního podvečera. Čekal jsem, kdy začne přibývat lidí. Dav poměrně zhoustnul před vystoupením legendární zakladatelské skupiny Manželé, jejíž vliv na vývoj českého hip hopu je ale dost diskutabilní. Nastoupili v omlazené sestavě - dva staří (včetně frontmana Lesíka Hajdovského), dva mladí. Beaty puštěné z discmana, kytara a basa živě a samozřejmě rap ve své čistě oldschoolové podobě. Všechno to působilo hodně obskurně, až legračně, a právě proto jsem se moc bavil. Spousta mladších to ale nerozdýchala a prostor před hlavním pódiem se postupně vyprazdňoval. Obsadit Manžele byl odvážný tah, ale já osobně považuji jejich koncert za příjemné zpestření, které ale bylo negativně ovlivněno příšerným zvukem. Zvukař nebyl schopný si poradit ani s takovým detailem, jakým je vazbení mikrofonů, a z reproduktorů proudila většinu pátku jenom zvuková koule, nemluvě o šílených nepoměrech v hlasitostech vokálů a instrumentálů. Zvuk na hlavní stagei byl první den celkově hodně nezvládnutý a na vině byl jednoznačně lidský element. Druhý den došlo nejenom k mé radosti k personální změně. Takový přehmat by se ale neměl stávat a už vůbec ne na hlavní scéně. Koncert PSH jsem sledoval jen chvíli, jelikož poslouchat stále stejné pecky, navíc podané bez většího nasazení nebo snahy o překvapení, mě fakt moc nebaví. Porozhlédl jsem se tedy, co se děje jinde. Všude většinou prázdno... škoda!

Anglické trio Phi-Life Cypher, které u nás naposledy vystoupilo na Hip Hop Kempu 2003, je pověstné svými energickými show a superrychlým rapem a nezklamalo ani tentokrát. Pánové předvedli i něco nového materiálu a ostudu si neudělali. Pod pódiem se vytvořil solidní kotel, takže typický les diktujících rukou hnal pány rappery až k závěrečnému úžasnému freestylu, kdy oba rappeři předvedli flow, jež se nebezpečně blížila střelbě ze samopalu. Neodpustím si citoslovce: "Wow!" Po nich nastoupil Američan Tajai, člen známých Soul Of Mischief (např. výborné LP "93'Til Infinity") a Hieroglyphics, který se pohybuje v partičce okolo chlapíka Del Tha Funkee Homosapien, což je rapper povědomý třeba díky výskytu na debutovém albu formace Gorillaz, kde samozřejmě obstarával rap. Zde ale došlo k asi nejtrapnějšímu momentu festivalu. Tajai svou show prezentoval skupince asi padesáti lidí. Snažil se, co se dalo, ale atmosféra prostě nevznikla. Přitom jeho rýmy byly svým sdělením asi nejzajímavější z celého festivalového programu. Opět v této souvislosti musím zmínit zmršený zvuk, jenž mu situaci moc neulehčoval. Po chvíli už i jeho omrzelo hecovat polovytuhlou skupinku diváků a prostě jenom konstatoval, že přiletěl až ze Států a že se těšil na pořádnou show. Smutný okamžik. Po skončení vystoupení jsem jeho i s DJem potkal a měl jsem chuť se mu nějak omluvit. Nakonec jsem se vzmohl jenom na podivné žalostné uklonění, čímž jsem vše jenom pomyslně korunoval. Naštěstí se vše k lepšímu obrátilo při představení Scratche, bývalého člena The Roots, které zná snad každý, kdo má o hip hopu trošku ponětí. V rámci své performace ukázal dost jasně, že je jeden z králů umění human beatboxingu. S pomocí sampleru vytvářel úžasné zvukové koláže a předvedl své pojetí mnoha známých pecek (namátkově např. "Jesus Walks" od Kanye Westa nebo "Drop It Like It's Hot" od Snoop Dogga). Jeho zvuk nebyl nijak výjimečný, zato hutný a precizní. Obzvláště nápodoba scratchingu byla úchvatná, což je vzhledem k jeho pseudonymu logické. Lidí přibylo a dobře se bavili. Scratch ještě v závěru vyfasoval ocenění od Němce Beelowa (ano, bylo to slyšet), který stojí za organizací mnoha velkých světových beatbox battlů a předsedal také porotě v rámci festivalového klání. Tím byla hlavní stage v rámci prvního dne uzavřena. Všude jinde se ale hrálo dále. Přesunul jsem se do hiphopového stanu, který patřil DJům a kde se docela solidně pařilo. Stanem zněla převážně nuschoolová digi produkce, občas i troška dancehallu, tedy asi to nejlepší na párty, kde lidi pijí a chtějí se náležitě bavit. Skotačilo se s míčem, lily se drinky lidem na hlavu, strkalo se do DJského stolu, prostě prča...

Sobotní program jsem načal koncertem Syndrom Snopp, na české poměry dost osobité a zajímavé partičky, jež v čele s pyroteskním showmanem Gipsym určitě nezklamala. Gipsy také ukázal, jak výborným je r'n'b zpěvákem. Dvě následující formace (rakouská Texta, němečtí Taktloss) jsem vynechal, jelikož němčinu neovládám a Reggae stage nabízela také zajímavé interprety –-zmíním třeba Brother Coms, Ranking Fire & Yellow Sisters či Riddimshot. Vrátím se ale rovnou zpět na tu hlavní, kde se po setmění parádně předvedli Jižní Pionýři. Šílené divadélko, provokativní, ale chytré texty; elektro, ale dost funky spodky a hlavně to, co českým vystoupením většinou chybí - nasazení a komunikace s publikem.

Na v Česku debutujícího Insighta, multitalentovaného týpka z Bostonu, jsem byl velice zvědavý. Tento MC, producent, majitel labelu a webdesigner byl nejenom dle mého názoru vrcholem festivalu. Prezentoval se skvěle zprodukovanými tracky, obrovským nasazením a charizmatem a navíc neustále bavil a překvapoval publikum. V masce předváděl schizo-rap, tedy pět MCs v jedné osobě, ilustroval své texty fixem na papír, rapoval vleže a dvakrát seběhl mezi diváky. Tentokrát si neodpustím ještě protáhlejší "Woooow!". Oaklandští Zion I převzali rozparáděný dav a dokázali ho v tomto stavu udržet. Přesto mi přišlo, že jejich produkce zaostává za textově zajímavým rapem. Lehce po druhé pak dění na hlavní scéně definitivně skončilo. Zbytek noci jsem opět strávil v DJském stanu, abych se svítáním festivalový areál nadobro opustil. Nemůžu nepřipomenout battly ve freestylu, beatboxu a graffiti. Všechny tři měly vynikající úroveň a vítězové prvních dvou jmenovaných se mohou těšit na postup do respektovaných mezinárodních finále (výsledky a fotky najdete zde).

Po skončení letošního Urbanu nezbývá než doufat, že se festival neuskutečnil poprvé a naposledy. Odhadnout účast na takovýchto akcích je hodně nevypočitatelná věc a tentokrát to prostě nedopadlo. Organizátoři měli možná velké oči, a tak některé stage zely prázdnotou (na Reggae scéně hrály některé kapely doslova samy pro sebe). Jinak nabídl Urban Rapublic uvolněnou, takřka domáckou atmosféru (odhadem určitě čtvrtina lidí patřila mezi organizátory, nebo účinkující) a solidní porci kvalitní hudby a skills. Snad příští léto na Knížečáku... Mír!

Urban Rapublic, Knížecí rybník u Tábora, 24.-25.6.2005