Opět ve spolupráci s producentským esem Rickem Rubinem a s dalším mistrem oboru Brendanem O'Brienem za mixážním pultem nahrála kapela Audioslave svou druhou desku. Po jejich eponymním debutu před třemi lety je tedy album "Out Of Exile" odpovědí na otázku, zda je skupina složená z bývalého zpěváka Soundgarden (Chris Cornell) a třech pohrobků levicové úderky Rage Against The Machine (Tim Commerford - basa, Brad Wilk - bicí, Tom Morello - kytary) jen jednorázovým projektem, nebo regulérně fungujícím seskupením. A je to odpověď velmi pádná a potěšitelná. Audioslave je skupina se vším všudy, její členové se více poznali, jsou sehranější, semknutější a možná díky tomu vytvořili kolekci písní, jež možná mnohé posluchače překvapí svou melodičností.

Tedy, ne že by Audioslave zapomněli, jak se zařezat do posluchače ostrým kytarovým riffem - hned úvodní "Your Time Has Come" je na jednom takovém postavená - ale valná většina alba je normálně písňová a mnohé ze skladeb by se daly označit za přijatelné pro rádio. Klidně můžeme hovořit i o potenciálních hitech: První singl "Be Yourself" je tedy hit jasný, s výborným chytlavým refrénem boduje v amerických rockových hitparádách (mimochodem, celé album rychle vystřelilo až na samotný vrchol žebříčku Billboardu). Na desce jsou další skladby připravené zaujmout i posluchače, kteří nejsou vyloženě fanoušky tvrdé hudby: Podobně jako "Be Yourself" je vystavěná "Yesterday To Tomorrow", nemluvě i o regulérní (a nutno říci podařené) baladě "Heaven's Dead". Dokonce se zde jedna píseň, připomínající klidnější Pearl Jam, jmenuje "Dandelion" (což je pampeliška!).

I když se Tom Morello párkrát předvede kytarovými sóly nebo vyhrávkami, u nichž máte pocit, že jezdí po strunách puštěnou zubní vrtačkou (viz zběsilosti v "Man Or Animal"), je trojice instrumentalistů velmi kompaktní a disciplinovanou doprovodnou kapelou pro hlavní hvězdu desky, zpěváka Chrise Cornella, zde též výhradního autora textů. Zvuk nahrávky se definitivně přiklonil k tvorbě Soundgarden (příkladně "The Worm") a dokonce k sólovému Cornellově počinu "Euphoria Morning" (což je dle mého skromného názoru výborná a velmi nedoceněná deska a díky písni "The Curse" si ji můžeme značně připomenout). "Drown Me Slowly" je řízná hardrocková věc připomínající sedmdesátá léta a skladba "#1 Zero" má dokonce velmi bluesovou atmosféru! A dovolím si velmi vyzdvihnout píseň "Doesn't Remind Me", jež je až hravá a má skvělý vtipný text.

"Out Of Exile" má v bookletu dovětek typický pro alba RATM: "Všechny zvuky vyrobeny kytarou, basou, bicími a hlasem." Audioslave natočili velmi poctivou rockovou desku plnou melodických nápadů. Ze zavazujícího označení "superskupina" se asi nikdy nedostanou, ale alespoň ukázali, že nejsou sezónní záležitostí vypočítavě sestavenou ze slavných jmen. Z takových kapel musí mít posluchač radost. Navíc, i když se členové grupy neustále angažují v politických a sociálních otázkách (zájemci z řad čtenářů nechť se vydají na www.axisofjustice.org), je zvuk alba raději civilní a lidský než štěkavý a rozzlobený.