Bílé stíny polknuté v moři rychlostí zvuku

Očekávání, pochybnosti, naděje. To vše se promíchalo v myslích posluchačů zvědavých na třetí řadové album anglické kapely Coldplay. Deska s tajemným názvem "X&Y" je na světě a nás čekal nelehký (a přesto radostný) úkol hodinu "kytarového krasosmutnění" pro vás zhodnotit. Pojďme luštit tajemné kódy.

8/10

Coldplay - X&Y

Celkový čas: 62:38

Skladby: Square One, What If?, White Shadows, Fix You, Talk, X&Y, Speed Of Sound, A Message, Low, Hardest Part, Swallowed In The Sea, Twisted Logic; skrytá skladba: 'Til Kingdom Come

Vydavatel: EMI

Ohodnoť toto album

Britskému kvartetu Coldplay je asi pramálo po chuti být významnou položkou v nadnárodních marketingových plánech vydavatelského impéria, co skupinu prezentuje jako globální kapelu oblíbenou všemi. EMI pochopitelně novou desku dlouho ohlašovala jako něco velkolepého a pověsila čtveřici na krk těžký balvan očekávání. Současně vydaná novinka Oasis na tom byla v tomto ohledu lépe - ona očekávání byla mnohem menší a bratři Gallagherovi stvořili nadprůměrnou nahrávku možná i díky tomu. Zajímavé v tomto ohledu budou jistě i nová alba White Stripes a pro mne osobně The Tears, čili obnovená spolupráce semišového dua Butler/Anderson po deseti letech. Ale zpět ke Coldplay a k novince pojmenované snad podle matematických neznámých "X&Y".

Pokud jim někdo vytýká, že avizovaná obměna soundu se jaksi nedostavila (mělo být trochu více elektroniky) a že kapela začíná v některých pasážích velmi připomínat U2 (a jistě se najde pár dalších výpůjček), pak má pravdu, ano. V prvním singlu "Speed Of Sound", jakkoli je to krásná píseň, Coldplay vykradli sebe sama. Bono a The Edge se musí při poslechu "X&Y" potutelně usmívat a už se těším, jak při nějaké zajímavé příležitosti U2 zahrají coververzi Britů. Nějakých experimentů se ještě možná nadějeme v budoucnu, tentokrát Coldplay spíše opakují úspěšný recept z minulosti - tklivé, zadumané kytarové písničky s jednoduchými, ale silnými texty. Minulou úžasnou desku "A Rush Of Blood To The Head" (šestnáct milionů prodaných kusů, hm…) se jim tentokrát překonat nepodařilo, přesto je "X&Y" výborné album.

Některé momenty jsou nové (třeba "White Shadows" je docela taneční píseň, titulní skladba "X&Y" má téměř orientální melodii a skrytá "'Til Kingdom Come" byla údajně určena pro Johnyho Cashe), jinak kapela ráda používá své typické a osvědčené finty. Skoro všechny písně mají v závěru nějaký dovětek, změnu rytmu, melodie nebo nálady, něco, co písničku ještě více pozvedne. A pořád je v nich ten zvláštní smutek, stesk a melancholie. Proč je to tak přitažlivé? Snad protože ty písničky nejsou těžké a těžkopádné, naopak, pochopitelné, vzdušné, a přesto schopné jen v pár tónech schovat další spodní proudy pro další a další objevování. A pak, Chris Martin zpívá tak velmi naléhavě, je těžké mu neuvěřit. Jako by podával lék proti trápení a bolestem.

Deska "X&Y" si zaslouží uzrát. Dejte jí čas a zamilujete se do ní. Zapomeňte na mnohdy nesmyslná očekávání, buďte trpěliví. Láska někdy přichází pomalu, potichu a nenápadně - myslíte si, že vás nemůže překvapit a najednou se jednoho rána probudíte a jste v tom až po uši, není cesty zpět. Měl jsem to stejně: Prvních pár poslechů bylo vlažných, dny plynou neměnným tempem, písničky pomalu zrají, rostou a pak, zcela nečekaně, máte při cestě autem, když hraje něco tak nadpozemsky krásného jako "Fix You", knedlík v krku. Nádhera.

PS: Noví Coldplay budou dalším objektem makrorecenze deseti redaktorů musicserveru, kde se teprve ukáže, jestli jsou hoši kolem Chrise Martina opravdu tak dobří...

• souhlas (Storm, 20.06.2005 07:12) Reagovat

  S recenzí i výsledným hodnocením souhlasím, chybí mi snad jen alespoň částečný rozbor skladeb, ale jinak OK. Jedná se opravdu o působivé album, bohužel né až tolik působivé jako předchozí dvě geniální nahrávky. Po prvních posleších dokonce působí trochu monotónně ale chce to opravdu čas, většina skladeb se nakonec vybarví a často se nachytáte jak i jejich melodie pobrukujete. Co mě ale trochu zaráží je první singl "Speed of sound". Jak bylo v recenzi naznačeno, Coldplay vykradli sami sebe, konkrétně se jedná o použití a mírnou modifikaci melodie z jejich možná největšího hitu "Clocks" z předchozího alba. Jakoby vsadili na to, že lidé okamžitě skočí po všem novém co nese nálepku Coldplay a tak si troufli nejslabší singl vypustit hned jako první. Každopádně mými favority alba jsou "Low" a "Talk" a What If".
  
  

• Souhlas (Dan K., 20.06.2005 08:17) Reagovat

  Předně musím souhlasit s podobným pocitem jaký má recenzent, to album potřebovalo dozrát a pak jsem v jeho některých momentech musel zastavit, abych vychutnal motivy, při kerých mrazí v zádech.
  Speed of sound se mi do kontextu alba taky moc nehodí (je to prakticky bonus k Rush of blood...) a podrobnější rozbor skladeb by vážně neškodil. Rush of blood nepřekonali, tedy především tu tlakovou vlnu, které předchozí album vyvolalo nelze tak jdnoduše zopakovat, le dostáli slibům a očekáváním. Udělali výjimečnou desku. Navzdory EMI...
  
  

• Moje řeč (Razor, 20.06.2005 10:47) Reagovat

  Koupil jsem si to a při prvním poslechu si říkám: "to je ale pí...". Ani jsem to nedoposlouchal. Pak jsem tomu dal druhou šanci a věřte nebo ne, zase jsem to ani nedoposlouchal jak mě to nebavilo. Už jsem si říkal, že to hodím do kouta a vživotě se toho už asi nedotknu. Pak jsem se přistih jak si pozpěvuju nějakou melodii a byli to samozřejmě oni. Tak to ještě jednou strčím do přehrávače a najednou, zjišťuju, že první písnička se mi vlastně dost líbí. Taky druhá. Třetí! A tak je to se všema.
  
  

• no ale co desátý poslech ?? (Rimmer, 20.06.2005 13:58) Reagovat

  JO JO s tím by se dalo souhlasit. První poslech absolutní blbost. Po třetím poslechu se deska stala hlavním okupantem mojeho přehrávače, ale nyní se opakovaně začínam klonit k názoru, že zas takovej zázrak to zase neni. Docela rychle se to ohraje. A do přehrávače raději znovu vrážím svoji letitou lásku the smiths.
  
  

• Moje řeč 2 (Trip225, 20.06.2005 14:31) Reagovat

  Mám naprosto stejné pocity,jako autor článku "moje řeč". Při prvním a druhym poslechu jsem byl naprosto zklamaný, snad až písnička Twisted logic ve mě nechala kladný dojem, ale zbytek alba byl pro mě zklamáním a já Coldplay fakt proklínal...nakonec jsem tomu ale jakž takž přišel na chuť...nejlepší deska je pro mě ale pořád PARACHUTES
  
  

Nové desky 15/2025 - od Mayday Parade přes I Love You Honey Bunny po Dunaj s Janou Vébrovou Hned šestice hudebníků se na Velký pátek rozhodla, že to zkusí ve dvojici. Jsou jimi Dunaj s Janou Vébrovou, Rhiannon Giddens s Justinem Robinsonem a Julien Baker dohromady s Torres. Víceméně sólově se pak prezentují I Love You Honey... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2025 14:05 v sekci Novinky | Nové desky

Rozhovory: Míra Vlasák (Epydemye) - Holky v podprsence nepřijdou poslouchat texty o Janu Palachovi či Miladě Horákové Jihočeská formace Epydemye se na naší scéně pohybuje už dvě dekády. Letos své fanoušky potěšila novým albem "Dosebe", a i když právě to byla hlavní záminka našeho rozhovoru s kytaristou, zpěvákem a jedním z autorů písní... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Rozhovory: Bariel - Největší radost mám z komunity, která vznikla kolem mé debutové desky Český hudebník a performer Jakub Baierl, vystupující jako Bariel, vydal na konci března debut "Život je jeden z nejtěžších". Fanouškům je již dobře známý jako součást Yoga kolektivu a člen synthpopového dua Méta Monde. Jak deska... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2025 17:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Rozhovory: Ventolin - Být uzavřený ve své pevnosti nikam nevede, je potřeba se někam vypravit David Doubek alias Ventolin se stal svébytným fenoménem na poli domácí elektronické hudby. Před pár týdny vydal čerstvé album "Všechno nejlepší", na kterém opět přináší analogovou elektroniku korunovanou absurdními texty i... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Dunaj po boku Jany Vébrové neztrácí tvář a na "Mňau" zkoumá nové proudy Klíčová formace nejen brněnské alternativy, Dunaj, dokázala před třemi lety úspěšně navázat - po téměř čtvrtstoletí ticha! - na svou minulost a představila album "Za vodou". Nyní kapela přizvala na palubu Janu Vébrovou a s... čtěte zde

Vydáno: 21.04.2025 00:00 v sekci Recenze