Tim Burton by měl radost...

Petro, mám tu další retro! Byl jsem na Allmusic, koukal na profil The Libertines a v "Similar Artists" jsem objevil tuhle britskou partičku. Vypadá to, že to bude zase nějakej ten novej band mladejch vejrostků, co hledaj' inspiraci v letech minulejch. Je jich šest, hrajou indie rock a... počkej... ne, tak jsem se splet'. Teď na to koukám a voni už maj' za sebou čtyři placky. Debut jim dokonce vynes' nominaci v Brit Awards 2002 na desku roku. Druhá se jim podle všeho taky povedla. Poslechnu si jejich novinku, a když se mi to bude líbit, tak se mrknu i na ty předešlý. Několikrát si to poslechnu a pak dám vědět. Jsem zvědavej, na Allmusic dali posledním deskám dost vysoký hodnocení.

Tak ti nevim, slyšel jsem to asi desetkrát a jsem z toho dost v rozpacích. Oproti The Libertines je to takovej čajíček. Nejsou tak divoký a zábavný. Netvrdim, že je to špatná deska, ale je důležitý, abys přistoupila na tu jejich hru. "The Invisible Invasion" má dost zvláštní atmosféru. K čemu bych to jenom přirovnal? Už to mám. Tim Burton, americkej režisér, co nakroutil třeba "Střihorukýho Edwarda", "Batmana" nebo geniální animovanej kousek "Vincent". Proslulej svojí fantazií, místy trochu morbidní. Určitě víš, koho mám na mysli. Dobrý tři čtvrtiny týhle desky by mu mohly dělat soundtrack u nějakýho novýho snímku. Nemalej podíl na tom má hlas Jamese Skellyho. Neo-psychedelia.

S tou deskou mám víceméně jedinej problém. Jsem zvyklej, že na albu najdu aspoň jednu vypalovačku. Něco od podlahy. Tady to kluci párkrát rozjuchaj' (asi aby ses u toho nezbláznila), ale jinak nic. Krapínek nuda, dalo by se říct. Když u jejího poslechu něco děláš (třeba píšeš recenzi), tak někdy ani nepoznáš, že už hraje další track. Dost to splývá. Určitě tě (jako vždycky) zajímá, jaká věc je tam nejlepší. Dost se mi líbí "She Sings The Mourning", "Cripples Crown", "Arabian Sand" a "Late Afternoon". Tři maj' ten psycho-sound a "Arabian Sand" je to nejúdernější, co na tý desce najdeš. Nejdrsnější kejtra.

Ten kotouč není špatnej, ale je důležitý, abys, jak jsem řekl, přistoupila na jejich hru. Dost zvláštní atmosféra, dost neveselý texty ("The mad mans in the desert / Promised the future / The mad mans in the desert / He's looking to shoot you down / In the desert" nebo "When you cried out loud / It never made a sound / Away from the towns / And far from the crowd"). Není to album, co budeš sjíždět každej den, ale párkrát by sis ho poslechnout měla. Ale asi na to musí bejt ta správná nálada. Right mood, řekli by The Coral.