Být uznávaným matadorem čistého, takřka až undergroundového hip hopu musí mít určitě něco do sebe. Kritici vás milují, vaši fanoušci za vámi poputují z blízka i daleka až do toho nejzapadlejšího klubíku a vaše podepsané vinyly jsou DJs schraňovány jako největší vzácnost. Ale! Koupíte si za to porsche, kolekci motorek, dům v Malibu, vlastní tryskáč a medailonek v MTV "Cribs"? Odpověď zní: Ne. A i kdyby vás s tím MF Doom poslal k šípku, borci z Black Eyed Peas si asi řekli, že: "It Sucks" a rozhodli se navázat pomyslnou hudební nit ve své produkci z druhé strany, dobýt hitparády a vytřískat z mas po světě slávu a bohatsví. Proto po vydání poměrně oceňovaných alb "Behind The Front" a "Bridging The Gap" kluci will.i.am, apl.de.ap a Taboo přibrali sličné děvče Fergie, a tak se zrodilo album "Elephunk" a s ním i buldozery hitparád v podobě singlů "Where Is The Love?", "Shut Up", "Let's Get Retarded" a "Hey Mama". A co si budeme povídat, nové album "Monkey Business" se nemíní od nabraného kurzu odklonit.

Že to Black Eyed Peas myslejí vážně, pochopíte už z bookletu. Ten je z velké části pojatý jako seznam požadavků "černookých hrášků" pro promotéry, kteří by případně chtěli zajistit koncert. A nejsou to příliš skromné požadavky. Ale co, dneska už jsou přeci jen hvězdami první ligy (o zúženém allstar týmu ovšem nikdo nic neříká...). Na "Monkey Business" se Black Eyed Peas nevzdali svých hiphopových kořenů, samplují jako o život a taky si zvou kupy hostů. Hiphopové souputníky jako třeba Q-Tipa, Taliba Kweliho, Cee-Lo a soulového Johna Legenda, ale hlavně hvězdy žánru, který je adoptoval - pop music - a to zpěváky dost velké ráže: Justin Timberlake (se kterým se spolupráce už jednou vyplatila), James Brown (jakou větší legendu si chcete pozvat, když vydáváte album urban music?) a Sting (kvalitnější popař je jen stěží představitelný). A ačkoliv je album z většiny produkované domovským will.i.amem, mašinek a dohledu nad zvukem se na chvíli, pro kolaboraci se svým chráněncem Justinem, ujal i Timbaland. Leckomu by se z toho zatočila hlava. Popravdě, "Union" se Stingem nezní jako nic extra (nepodařená agitka a imitace zvuku Boba Marleyeho pro rok 2005) a James Brown v "They Don't Want Music" taky nefrčí jako zamlada, prostě nemá drive. Díky Timbalandovi se povedla alespoň spolupráce s Justinem Timberlakem ve skladbě "My Style", která je takřka hypnotickou záležitostí.

Na druhou stranu, píseň "Like That", prošpikovaná rapovými hosty (viz výše), jako by vypadla z alba "Love Bellow" od OutKast. Ale to nevadí, protože jako Andreho počin, je i ona skvělá a dává velký prostor skutečným mistrům mikrofonu. Dokázat něco podobného se marně pokouší v tracku "Audio Delite At Low Fidelity" i will.i.am a apl.de.ap, marně však. Tak dobří MCs prostě nejsou, i když je v tom podporuje zvuk skladby, jakoby vypadnuvší z první poloviny 90. let a západního pobřeží. K novějšímu hip hopu a tendenci minimalistických beatů se hlásí v "Bebot", který snad potají unikl z dílny The Neptunes. Podobně na to jsme i v "My Humps", ale k podmanivosti základu se přidává i hlas Fergie neustále dokola omílající: "My hump, my hump, my hump," případně: "My humps, they got you," velmi, velmi erektivním tónem. V čele alba pak stojí úvodní "Pump It" vystavěný na samplu z písně Dicka Dalea "Misirlou" (kterou určitě znáte jako melodii z "Pulp Fiction"). Zajímavá je i následující singlová "Don't Phunk With My Heart", poskládaná ze samplů hudby k bollywoodským filmům. Ale zbytek je nějak šedý, neprůbojný a máte pocit, že už jste to někde slyšeli a lépe.

A tak je to vlastně s celým albem. Je zajímavé, nikoliv však výtečné. Řemeslně skvěle odvedená práce, místy však rutinérská a postrádající vlastního ducha. Nicméně skvělý řemeslník se může dočkat ocenění za svou práci - ta rozhodně odfláknutá není. V tomhle albu najdete solidní kvalitu a jistotu čerstvého zvuku. Ale pořád tomu něco málo schází, něco málo...