Kraftwerk za svoji historii několikrát změnili sestavu a dopřáli si několik dlouholetých pauz, během nichž vždy něco kutili ve svém nahrávacím studiu. Zatím posledním narušením klidu okolo této legendy bylo album "Tour De France Soundtracks", po kterém následovalo rozsáhlé turné. To pokračuje i letos a má podpořit prodej koncertního záznamu "Minimum - Maximum". Ten obsahuje setlist podobný tomu, který jsme mohli vidět a slyšet na loňském pražském koncertu ve Velkém sále Lucerny. Nejedná se však o záznam z jednoho vystoupení, Kraftwerk natáčeli na několika místech. Je o nich známo, že rádi používají různé jazyky, ruštinu nevyjímaje, a když se podíváte na lokace zastávek, kde se natáčelo, zjistíte prostou pravdu, že převažují města z bývalého východního bloku, z republik bývalé rudě ověnčené země, kde včera již bylo zítra. "Minimum - Maximum" je jakýmsi živým best of albem, které bez vynikajících videoprojekcí chvílemi působí lehce nudným dojmem.

Onu nudu vyvolává prezentace zatím posledního studiového počinu "Tour De France Soundtracks", který je rozložený mezi klasické vychytávky tvorby Kraftwerk a působí lehce rozpačitě. Záznam je rozdělen na dvě cédéčka a oním neduhem trpí hlavně první z nich. Povedený začátek s "The Man-Machine" slušně šlape. Hned na to přichází lehká mystifikace v podobě "Planet Of Visions", což je přepracovaná podoba jejich znělky pro výstavu Expo v Hamburku "Expo 2000". Pak následuje blok čtyř skladeb z "Tour De France Soundtracks", který by bylo záhodno zkrátit. Vše završuje původní verze "Tour de France" zaznamenaná v Paříži. Přesunem do Berlína začíná velká paráda: Start motoru oznamuje skvostnou "Autobahn". V Londýně byly natočeny živé podoby skladeb "The Model" (též v původní verzi) a oblíbené "Neon Lights", jejíž verzi už natočil kdekdo, posledně to byli U2.

Druhý disk vynahrazuje neduhy prvního. Mrazivý začátek v oparu katastrofického scénáře a výčtu selhání jaderných elektráren je úvodem ke klasice "Radioactivity". Pak rychle spěcháme na výlet napříč Evropou s "Trans Europe Express". Blok skladeb počínající "Numbers" a končící rozjuchanou "Dentaku" prezentuje desku "Computer World", která asi nejvíce definuje zalíbení Kraftwerk v elektronických hejblátkách a počítačích. "Dentaku" jako jediná byla natáčena v Tokiu a je to povedený záměr. Představa, že Japončíky vidíte na každém rohu, jak si fotí kdejakou ptákovinu v naší stověžaté, a náhle je slyšíte, jak skotačí a zpívají s Ralfem text této písně v japonštině, vyvolává úsměv na rtech. Divím se, že Ralf též nepropukl v hurónský smích, i když náznak v tom záznamu je. Pak už jen trefy do černého, tedy "The Robots", vynikající "Aero Dynamik", která jako jediná z "Tour De France Soundtracks" funguje skvěle a vesměs klasický konec koncertů Kraftwerk se skladbou "Music Non Stop". Zamrzí jen fakt, že v průběhu desetiminutové jízdy s touto kompozicí slyšíte exploze potlesku a netušíte proč. Kdybych neviděl pražský koncert na vlastní oči, nedocvaklo by mi to. V záznamu bylo odmazáno představování jednotlivých členů Kraftwerk, z celého proslovu zůstalo jen rozloučení v závěru trefně lapené jako: "Dosvidania Moskva!".

Sám si nedokážu představit, jak by fungovala jakákoliv elektronická nebo taneční muzika bez odkazu Kraftwerk. Na druhou stranu "Minimum - Maximum" dost jasně ukazuje propast mezi novou tvorbou a klasickými kraftwerkovskými opusy, které se zapsaly do historie hudby velkým a zlatým písmem. Jelikož tento záznam vychází i na DVD, spíše bych volil celistvý koncertní zážitek, než jen osamocený audio záznam, i když je povedený.