O té desce a zvláště o té kapele se mluvilo dlouho dopředu. Přichází nová krev, za dveřmi je něco, co dosud na oficiální scéně chybělo. Tuto virtuální realitu ale vytvářela především vydavatelská firma Universal, které se pražští Gaia Mesiah upsali. Nejenže už drahnou dobu předtím existovali, a velká média si jich holt nevšímala, ona ani ta muzika není zdaleka tak převratná, jak by asi někteří chtěli. Jisté paralely lze vidět s kytarovkáři z Clou, jejichž debut u majors vyšel nedávno na značce Sony BMG. Je to také banda šikovných mladých muzikantů, kteří mají jasno v tom, jakou hudbu chtějí dělat. Vlastně v tom mají jasněji než Gaia Mesiah, jejichž novinka "Ocean" přece jen trpí určitou roztříštěností a přílišnou neukotveností. Ať je to, jak chce, kvartet Marka Rybin, Santa Morella, Misha Cortéz a Josh Stewart je dalším důkazem, že ostřejší kytary v katalozích velké pětky hned tak nevymřou, i když by si to třeba někdo přál.

Gaia Mesiah nezapřou spřízněnost s milovanými Rage Against The Machine, avšak hovořit o nějaké výrazné podobnosti, to by bylo šíření bludů. Marka občas podobně jako Zack de la Rocha odseká nějakou tu sloku, ale jinak se na rozdíl od jeho rapu soustředí spíše na zpěv, i když místy proložený chraplavým hrdelním křikem. Santa Morella má s kytaristou RATM Tomem Morellem společné hlavně to jméno, jelikož její party slouží více týmové práci než experimentálnímu exhibicionismu. Češi také nehlásají komunistickou revoluci, ale soustředí se na vesměs povrchní anglické veršovánky typu: "Pátrala jsem po nějaké jiné pravdě / Hledala jsem realitu / Ne tuhle šílenost". Naproti tomu oba soubory spojuje živelnost, s níž k tvorbě přistupují, proud energie, který z ní prýští, syrovost a v neposlední řadě poctivost. Ačkoli "Ocean" má řadu chyb, asi těžko by někdo mohl Gaia Mesiah vyčítat, že jsou průhlední, nudní, kýčovití nebo oportunističtí.

Jak už zaznělo na začátku, album trpí určitou roztříštěností, která nedovoluje, aby si je posluchač plně vychutnal. Předně to je důsledek dlouhého tracklistu, který čítá dvanáct položek, přičemž na desku by jich stačilo zařadit klidně jen devět. Srovnávat titulní "Ocean", skvěle vystavěnou a vygradovanou skákačku, s česky zpívanou desítkou "San Pedro", která nezaujme ani při vypětí všech smyslů, je jako srovnávat nebe a dudy. Vůbec, a tak to bohužel bývá, první dvě třetiny "Ocean" jsou velmi dobré. Nahrávka má spád, riffy se proplétají s akustickými pasážemi, Rybinová vykresluje svým živočišným vokálem zajímavé melodické obrazce, stylová škála je bohatá, ale přesto celé schéma nepůsobí rozdrobeně, spíše naopak. Skvostné jsou především hymnická grungeová pecka "Black Bridge" a ústřední ska-rockový singl "Maňana". Za pubertálním reggae "Legulize Marihuana" a následné potenciální hitovce všemožných rock parties "Tasty" se ale nasazená křivka zastaví a zůstane sice solidně odvedený, ale poněkud sterilní rockový materiál, kterému chybějí silné melodie a který čpí sebevykrádáním.

Jsou to právě ty poslední čtyři kousky, které celý "Ocean" rozhodí a do té doby konzistentní schéma naruší určitým stereotypem a vlastní nedostatečností. Snaha Gaia Mesiah o barevnost tím dostane - neprávem - menší zářivost. I když tři děvčata a jeden basák v písni "Apocalypse 5" pějí o revoluci skrze muziku, jejich prostřednictvím se to asi nestane. Aspoň ne zatím. Čeho se ale určitě dočkáte, je hudba, která má srdce a tepe životem, která je sympaticky lidská a kterou dozajista zkousnou i ti, kteří ty vzývané RATM nikdy neposlouchali. Stojí za to jí věnovat pozornost už jenom proto, kolik energie z ní sálá. "Ocean" je prostě slušná placka, i když nikterak výjimečná.