Jméno Transglobal Underground v Česku není neznámé, není žádným tajemstvím, že členové téhle multikulturní skupiny mají naši domovinu rádi. Párkrát už tady koncertovali, naposledy skoro přesně před čtyřmi roky, kdy také vydali poslední počin Yes Boss Food Corner. Taková odmlka je na jejich poměry dlouhá - předchozí řadovky vydávali po roce až dvou. Je fakt, že od jejich začátků v úvodu 90. let už je scéna, na které se pohybují - tedy taneční muzika tu více tu méně smíchaná s nezápadoevropskými hudebními zdroji - zaplněna mnoha dalšími jmény, a tak si trochu odpočinku zasloužili.

Příznivce muziky téhle multikulturní úderky lze hned v úvodu uklidnit: Žádných stylových přemetů se od svých oblíbenců na šesté řadovce "Impossible Broadcasting" nedočkají, jejich zdroje z celého světa jsou ostatně tak pestré, že lze těžko nějaký úkrok stranou pozorovat, pokud by nezačali hrát třeba metal. A to se nestane. Už tak globální rozměr jejich hudby posílilo nahrávání na mnoha místech světa, i když jejich domovský kosmopolitní Londýn by stačil sám o sobě. Oproti předchozím deskám se naštěstí zase trochu vrátili ke svým začátkům a opustili už místy příliš ethno-disco-popem zavánějící produkci. Kromě obvyklých orientálních, indických a afrických inspiračních zdrojů nejvíc pozornosti přitáhnou východoevropské ozvěny - v "Isis K" a "Stoyane/Male-le" je původ ženského tria Bulgarka docela zřejmý i bez jejich jména. Lidové vokály smíchané s tribálně tanečním podkladem budou v první jmenované na vaše nohy a hlavu fungovat zaručeně. Domácí vlivy v poslední skladbě, která by dle bookletu měla mít vazby na tu naši hroudu, vystopovat nelze, naopak, skladba je hodně založená na sitaru. Podobně na tom jsou Maďaři, vzpomínka na budapešťskou tramvaj "Take The A Tram" má sice také houslový motiv a vokál Ference Balogha, ale žádný čardáš to není.

Zbytek alba je, jak uvedeno výše, tradičně ovlivněn arabsko-indickými (hodně sitaru) a africkými kořeny. Tribální rytmy budou na vaše podvědomí působit v každém případě, což nevylučuje zvolnění do reggae v "The Sikhman And The Rasta". Nejen v ní si Tuup hezky po černošsku zarapuje. V "cikánské" skladbě, která by se dala označit za africkou variantu hip hopu, ho nahradí borci z Mali. Výjimkou z výše zmíněných hudebních zdrojů i jinak přírodního zvuku (i když skoro vše hrané z kláves) je skladba "Drinking In Gomorrah". Díky tuc-tuc rytmu (i když ne tomu scooterovsky nejtypičtějšímu), opakování stále stejné smyčky, komentováním místo zpěvu a celkově "chemickému" zvuku by vám těžko někdo mohl mít za zlé, kdybyste řekli, že to jsou jejich skorokolegové z podzemí - Underworld. Ano, i takové věci se mohou stát s Transglobal Underground.

Z alba se neposadíte na zadek, pokud už jste pár podobných věcí slyšeli, možná byste jako já místy uvítali pestřejší zvuk kláves, aby vám tak nepřipomínali Hypnotix. Krácení by skladbám dost prospělo, ale pořád můžete udělat závěr, že jde v rámci žánru o velice slušnou desku. A že delší odmlka kapele pomohla. Název alba je vlastně nesprávný, v dnešní době si lze docela dobře mix, jaký na albu "vysílají", představit i v etéru. Samozřejmě ne na většině našich rádií, jejichž mašinkové playlisty sestavili "dramaturgové", ale on se ten svět k nám časem dostane ještě víc. Zatím můžeme trénovat, třeba s novým albem Transglobal Underground.

P.S.: Víme, že formálně správně se první slovo v názvu kapely píše se spojovníkem (rozdělovníkem), ale kvůli souladu se staršími články a vyhledáváním uvádíme název spojený.