Popsat koncertní vystoupení Jaga (slovo "Jazzist" se snaží poslední dobou ze svého názvu vypudit) je skutečně výzva. Alespoň pokud se jedná o hudbu samotnou. Ta je totiž v případě deseti vousatých Norů (jediná dáma Line Horntveth odpustí) tak košatá, že se v ní můžete velmi snadno ztratit. Už z alb je zřejmé, že se nejedná o žádnou "dyzajnérskou" lounge music. Ta se v jejich domovské stáji Ninja Tune totiž moc nenosí, přesto si Jaga překvapivě našli velkou posluchačskou základnu právě mezi konzumenty "pohodových" labelů typu Compost. Dívím se tomu proto, že jejich hudba není zdaleka tolik "gaučová" a třetího května jste se v Akropoli mohli přesvědčit, že vás vyžaduje celistvé, a ne jen několik vašich nervových zakončení, umožňujících libé pocity při požívání exotických nápojů. Roli v jejich narůstající popularitě jistě sehrál "módní" severský původ, propracovaná grafická prezentace, ale hlavně divoké námluvy s elektronikou, byť je jejich ansámbl plný akustických nástrojů. Hudba, kterou tvoří, totiž není žádná masovka a ani se nehodí ke kafíčku. No a ti, kterým se do ruky dostala jejich poslední deska "What We Must" nebo se vecpali do natřískané Akropole, už vědí, že od elektronického dovádění pomalu ale jistě upouštějí.

Počínaje úvodní a zběsilou "All I Know Is Tonight" z aktuálního alba se v Akropoli děly úchvatné zvukové orgie. Jeden by čekal, že si pánové a dáma budou postupně předávat prostor pro sóla, na ty však došlo jen občas a většinou big band (big spíše velikostí zvuku než obsazením) hrál o sto šest a zkrátka "najednou". Pokud se člověk snažil do jednotlivých zvuků zaposlouchat pozorněji, nebo snad následovat křivolaké cesty, po kterých se vydávala kytara, basklarinet, tenorsaxofon či klávesy lídra Larse Horntvetha nebo flétna Ketil Einarsena, hrozila mu přinejmenším závrať. Hudbu Jaga je totiž důležité vnímat jako celek. Jako masu emocí, která se na vás valí a které není radno se vzpouzet. Trochu legračně působily promluvy Martina Horntvetha, který burcoval publikum a nadšeně uváděl jednotlivé skladby. Ovšem jeho bubnování muselo rozparádit i ty nejpřidušenější a nejospalejší přítomné (v Akropoli se pro změnu skoro nedalo dýchat). "Oslo Skyline" byla přejmenována na "Prague Skyline" a jako jedna z mála umožnila pekelně soustředěným hudebníkům si při pomalejších a lyričtějších pasážích trochu odpočinout. Ale jen fyzicky. Ve střehu museli být i tak a přísun energie se v žádném případě nezmenšoval.

Pochopitelně se hrálo především z nové desky (bez dvou kousků celá) a z předloňské "The Stix". Během "Day" a navazující "Another Day" jsem se pochválil za dodržení patřičné vzdálenosti od pódia, a nechal tak hřejivé basové vlnění nabrat řádné vibrace, aby mě vzápětí podrželi při odstrčení přede mnou podezdřele se klátící postavy. Jinak pražské publikum bylo ten večer jednoduše famózní. Ještě v polovině něco málo přes hodinu trvajícího setu se ale zdálo, že krom již zmíněného bubeníka nikdo z pódia nehne brvou. V obličejích mi připadali tak nějak moc zatažení. Pravda je, že dorazili na poslední chvíli a teprve mezi srocenými a natěšenými posluchači před Akropolí začali do sálu přenášet své nádobíčko. Ale nakonec roztáli. A jak by ne? Takové nadšení publika z posluchačsky relativně náročné hudby už jsem dlouho nezažil. Velmi sympaticky působila kratičká, asi minutu (?) trvající pauza mezi přídavkem a asi jediným skutečným "hitem" "Animal Chin" z vynikajícího alba "Living Room Hush" a následným pro prostředí Akropole jako stvořeným opusem "Sauna".

Předskakující Alvik měl bohužel díky zpoždění hlavních hvězd hodně málo času na to, aby mě přesvědčil. Přestože přibrali do sestavy dva nové a evidentně vynikající norské muzikanty na trubku a klávesy (obvzvlášť trumpetista zněl šťavnatě), jejich písně mi přišly takové nijaké. Viděl jsem je teprve podruhé a nahrávky neznám, takže bych se měl raději zdržet obecnějších závěrů. Zpěvačka Anya je bezpochyby velmi milé stvoření a hraní je určitě moc baví. V kontrastu s Jaga to byl ale jasný propadák. Jestli Jaga přijedou znovu, což se stane dle reakcí publika a nakonec i kapely jistě záhy, nenechte si jejich koncert ujít. Vynikajících a v nejlepším významu toho slova moderních muzikantů po světě zase tolik neběhá. A pokud budou nazvučeni stejně skvěle, jako tomu bylo tentokrát v Praze, kulturní zážitek par excelance je téměř zaručen.

Playlist:
All I Know Is Tonight, Stardust Hotwl, Reminders, Day, Another Day, Suomi Finland, Swedenborgske ROM, Mikado, Oslo Skyline, Animal Chin, Sauna

Jaga Jazzist, Alvik, Palác Akropolis, Praha, 3.5.2005