Poslední deska bouřliváka Iggyho Popa začíná zvláštně - do smyčců jak ze soundtracku k filmu promlouvá Iggy o svém snažení (další dva podobné filmové "můstky" ještě v průběhu desky zazní). Pak začne "Nazi Girlfriend", hodně klidná písnička s vybrnkávanou kytarou a lehkým syntezátorovým doprovodem. Nejsem žádný znalec jeho tvorby, slyšel jsem punkrockové The Stooges, se kterými se proslavil v 70.letech, i jeho pozdější sólové počiny, ale toto jsem opravdu nečekal. Žádná hutná kytarová vypalovačka, jemná skladba se střídmým doprovodem, jejíž podstatnou složkou je text, silně osobní, polozpívaný, polomluvený hlubokým hlasem. V následující titulní skladbě "Avenue B" basa jen tak lehce šlape, kytara a zvuk starých hammondek (nebo co to je) potvrzují nastoupený trend. A podobně to jde dál - klidná, ale naléhavá "Miss Argentina", dále "Long Distance", "Motorcycle".

Celá deska v tomto duchu by byla možná trochu příliš, ale v hutné "Shakin' All Over" ukáže své bluesrockové kořeny, podobně tvrdší je "Corruption" s jednoduchým, stále se opakujícím riffem, ostatně o tomhle tématu se asi nedá zpívat a hrát jemně. V "I Felt The Luxury" to vypadá, že se Pop přimotal do nějakého jazzového baru (a sluší mu to tam), aby v "Espaňol" ukázal, že umí španělsky a latinskoamerická hudba na něj má svůj vliv.

Takhle si představuji desku od starého rockového pardála, který v padesáti bilancuje a ví, že boostery a množství kytar ještě rock nedělá. Co se počítá (nebo by mělo), je autenticita, a té má Iggy Pop vrchovatě, a v tomto většinou nástrojově skromném podání vyzní o to více. Hodně moc povedená deska, některé věci holt mladé kapely mohou zvládnout těžko.

Album: Iggy Pop - Avenue B
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 49:42
Skladby: No S**t, Nazi Girlfriend, Avenue B, Miss Argentina, Afraid To Get Close, Shakin' All Over, Long Distance, Corruption, She Called Me Daddy, I Felt The Luxury, Espaňol, Motorcycle, Facade