Asi není v Česku skupiny, která by na svém kontě měla deset řadových desek a za rok odehrála tolik koncertů jako Mňága a Žďorp. Po patnácti letech od vydání prvního alba jí nedochází dech a stále se těší velké přízni posluchačů. Díky Mňáze jsem se v mých čtrnácti vykašlal na to, co hrála rádia, a začal poslouchat rock. Po letech už pro mě sice není vrcholem veškerého umění, stále ji ale mám rád a její koncert si většinou nenechám ujít. V Brně jsem byl na Mňáze za poslední dva roky už počtvrté, tak mám s čím srovnávat, ale popořádku. I přesto, že byl začátek naplánován až na devátou večerní, a přesto, že to u Mňágy nebývá zvykem, přivezla si z Valašského Meziříčí předkapelu - skupinu Ciment. Čtyřčlenná formace působila ze začátku trochu nervózním dojmem, hlavně zpěvák, vousatý chlapík středního věku, krom zpěvu nepředvedl žádný pohyb a s publikem taky příliš nekomunikoval. Jejich hudbu myslím trefně charakterizoval kamarád: "To je jako Rédl v metalové podobě." Také jsem měl stejný názor. Písně zpívané valašským nářečím a do toho tvrdý, zkreslený zvuk kytary - opravdu zvláštní kontrast. Tito chlapíci se však vzápětí přece trochu rozjeli a rozhodně neprodukovali muziku, která by se nedala poslouchat. Čím ale hráli déle, tím víc byli všichni nažhaveni na Mňágu. Když se skupina Ciment, které se zřejmě splnil sen - zahrát si se známou kapelou a před velkým publikem, rozloučila, bylo mi jasné, co bude následovat.

Už když se hoši z Mňágy objevili na podiu, aby si udělali zvukovou zkoušku, publikum nadšeně tleskalo a pískalo, a když spustili první song "Písnička pro tebe", tak nikdo na nic nečekal a začalo se pařit. Ke kapele se v dalších písních přidala zpěvačka Zuzana (jinak manažerka Mňágy), ktérá v ženském vokálu nahradila Blanku. Saxofonista Jirka Tibitanzl, který je také poměrně čerstvým členem skupiny, se skvěle předvedl v písni "Ajlavjů", kde se nejdřív v sólování střídal s kytaristou Martinem Knorem a poté sám zahrál asi dvouminutové sólo, za které sklidil obrovský aplaus. Kapela slibovala nový koncertní repertoár a skutečně - místo toho, aby se znovu omílaly všechny písně z aktuálního alba "Web Site Story", prostor dostaly jen ty nejoblíbenější: "Magnet", "Popel žhne" a již zmiňovaná "Ajlavjů". Namísto těch ostatních byly do playlistu znovu zařazeny poslední dobou opomíjené hity jako "Odpoutejte se, plís" nebo "17B" z třetí desky "Furt Rovně" a také "Hloupý a ztracený" z alba "Bajkonur", z kterého většinou Mňága nehraje vůbec. Většina ze starých i těch novějších písní má nové aranže, které jim opravdu sluší. Například závěr písně "Chceš mě? Chci tě!" je úplně jiný, než jak jej můžete znát z desky - společné sólo kytary a saxofonu zní opravdu dost dobře. Zazněla také píseň "Barikády", která je předzvěstí připravované nové desky.

Nejen na publiku (jehož drtivou většinu tvořili studenti středních a hlavně vysokých škol), ale i na samotné kapele bylo vidět, že ji koncert baví a že si ho skvěle užívá. Když koncertuje téměř každý druhý den, potom asi každé vystoupení nemůže být jedinečné, ale tohle bylo. Zpěvák Petr Fiala opět rozdával svoji lekci mimiky a když nějaký fanoušek stále vykřikoval "Měsíc" odpověděl mu svojí typickou hláškou "dočkej času, chlapče". Při písních "I cesta může být cíl" a "Nejlíp jim bylo" už skákali a zpívali všichni v sále a nakonec se dočkal i onen "chlapec". Od té doby, co má Mňága na koncertech ženský vokál, by asi nikdo domů neodešel absolutně spokojen, kdyby neslyšel "Měsíc". Tahle píseň je bezkonkurenčně největším hitem Fialovy první sólové desky, a tak není divu, že ji stále zpívá i v doprovodu Mňágy. Euforie však dosáhla maxima, když Petr oznámil: "A teď zahrajeme úplně něco jiného." Všem bylo jasné, že jde o "Hodinový hotel", kultovní píseň kapely Mňága a Žďorp, která nikdy nebyla a asi ani nebude překonána. V refrénech k nám Petr směřoval stojan s mikrofonem a všichni jsme s rukama nad hlavou a nohama ve vzduchu zpívali "Svět je, svět je jenom hodinový hotel...," prostě vrchol večera. Poté přišlo ještě pár známých songů a na konec jako obvykle "Made In Valmez". Kapela se moc neloučila, protože odchod do zákulisí byl pouze symbolický. Během minuty byli zase všichni zpátky a se slovy "Zahrajeme ještě dvě písně a pak se uvidí" spustili rychlou "Nagasaki Hirošima" a klasiku "Ne, teď ne!". Ani tento přídavek však nestačil, tak na závěr zahráli ještě píseň od kapely AC/DC, kterou zazpíval baskytarista Petr Nekuža a na kytaru se v ní pěkně vyřádil Jaromír Mikel.

Když jsem zalovil ve své paměti, napočítal jsem devět koncertů Mňágy, kterých jsem se kdy zúčastnil a bez váhání tvrdím, že tento byl ze všech nejlepší. Své udělal přesun z Musilky na Flédu, kde je nesrovnatelně lepší zvuk a světla, ale skvělý byl hlavně výkon kapely a publikum, které přispělo k tomu, že byl tento koncert opravdu jedinečný.

Playlist:
Písnička pro tebe, Optimista, Všechno se popletlo, Chceš mě? Chci tě!, Magnet, Ajlavjů, Goin' Blind, Matahari, Bylo deset, bude jedenáct, Odpoutejte se, plís, Barikády, Člověk nového typu, Nevzpomínám, I cesta může být cíl, 17B, Před sto lety, Hloupý a ztracený, Nejlíp jim bylo, Popel žhne, Zameten, Měsíc, Speedy Gonzales, Odkud a kam?!, Na konečnou, Hodinový hotel, Spaste svoje duše, Klec v kleci, Made In Valmez

Přídavek:
Nagasaki Hirošima, Ne, teď ne!, AC/DC

Mňága a Žďorp, Ciment, Fléda, Brno, 21.4.2005