Hip hop dokáže být vzrušující, objevný i velmi poetický. Nic z toho není případ druhého alba současného nejprodávanějšího rappera na světě. Pokud chcete poslouchat monotónní vychloubání svalovce s rozhledem a inteligencí sporáku, pak "The Massacre" 50 Centa je tu pro vás.
Poslední Eminemova deska skončila výstřely, nové album
50 Centa jimi začíná. Škoda, že rapper rovnou nepostřelil i sebe, zbavil by nás trapné povinnosti poslouchat jeho druhé album "The Massacre". Zdá se, že Fifty strávil poslední dva roky místo vymýšlení nápadů na nové album návštěvami fitness centra, tetovacího salónu, muzea střelných zbraní, obchodů s kšiltovkami a samozřejmě pózováním pro fotografie do bookletu této desky. Troufnu si tvrdit, že poslední činnost mu zabrala více času než samotné natáčení. Stačí jeden pohled na obal téhle desky a každý soudný člověk si řekne:
"What The Fuck!" (český překlad nechám na vás).
Když
50 Cent vstoupil do rapové hry s "Get Rich Or Die Tryin'", bylo ho těžké ignorovat. Album navazující na estetiku
N.W.A., tupacovské gangsterské příběhy a zároveň akceptující současnou vlnu hip hopu pro kluby (hiphopová óda na radost "In Da Club", vzpomínáte?) s neoddiskutovatelnými rapovými skillz ho katapultovalo na špičku amerického žebříčku, kde ho držely hity, které z desky tahal lehce jako kouzelník králíky z klobouku. Druhé album "The Massacre" vyšlo asi před měsícem a podobně jako u poslední Eminemovy desky se připravte na pořádný sešup. "The Massacre", stejně jako "Encore", jsou šité stejnou jehlou předvídatelných beatů, melodického klišé, prostinkých textů a průhledně vystavěných hitů podle osvědčených rovnic.
50 Cent s první deskou vstoupil do společnosti Snoop Dogga nebo Tupaca, s druhou si koupil lístek na večírek s Jessikou Simpson a
Dido.
"The Massacre" je deska únavně dlouhá, už u skladby dvanáct se začnete nudit, a to jste teprve v půlce. Beaty (ať už je produkuje
Dr. Dre nebo někteří z méně známých producentů) jsou zoufale stejné variace na "In Da Club". Nemám nic proti dreovskému minimalismu, ale na této desce nápady přímo skrblil. Navíc
Eminem by měl s touto činností přestat úplně, jeho skladby jsou vyloženě průměrné. Ve srovnání s "The Massacre" je "More Human Than Human"
Daft Punk ztracená Beethovenova symfonie. Nejpovedenější část alba přijde na řadu paradoxně za půlkou, kde místo beatů z cvakání spouště a chvástání o gangsterské minulosti nastoupí "girlies Fifty", anebo několik pomalých r&b jamů. Může být pro gangsterského rappera něco více ponižujícího? Nuže, pro
50 Centa je to možná náznak příštího směřování. Na "The Massacre" ukazuje, že umí pózovat tak dobře, že by se neztratil ani na modelingovém molu. Všimli jste si na fotkách dokonalých plných rtů? Prorokuju, že do léta bude vystupovat v reklamě na rtěnku!
"The Massacre" se za oceánem výborně prodává, za což může
50 Cent děkovat chytře vybraným singlům. "Candy Shop" je svůdný, zábavný a chytlavý, ale jen prvních dvacet sekund, než zjistíte, že zbytek skladby už je jen jeden pětisekundový sampl pořád dokola, což rozhlasoví dramaturgové za velkou louží pravděpodobně považují za plus. "Disco Inferno" je zajímavé snad jen tím, že se v něm
50 Cent snaží zpívat, ale i tady se trefil do požadavků rádiového průměru. Nejlepší singl a zároveň skladbu desky si vypůjčil od svého (bývalého) parťáka
The Game. "Hate It Or Love It" je na desce jako bonus track, ale pokud si poslechnete z celé desky jen ji, vůbec nic se nestane. Vynikající funk-soulová produkce dvojice Cool&Dre je oproti originálu na "The Documentary" mírně sražená účastí béčkových rapperů z
G-Unit. O kvalitě současného singlu "Piggy Bank" svědčí už citát z refrénu:
"klik klik, prachy mi jdou na účet, klik klik".
Zmínit bych se mohl ještě o trapném bookletu, kde se 50 fotí v nejsměšnějších gangsterských pózách se zbraněmi, holkami a balíky peněz. Pokud vám není dvanáct nebo jste nepodstoupili v poslední době lobotomii, těžko se ubráníte pocitu, že Fifty je buď monstrózní idiot nebo je to všechno parodie ve stylu Monty Pythonů. O textech raději pomlčím, stejně se skládají z náhodně sestavovaných sekvencí slov
Bitch,
Mo' Money,
Gangsta a
Nigga. Vrchol jeho myšlenkových pochodů je, když se s v "A Baltimore Love Thing" značně absurdním způsobem srovnává s Kurtem Cobainem a Jimi Hendrixem. Hamba o tom mluvit.
"The Massacre" je nepovedená deska. Tak nepovedená, že ještě rychle vyhrabete "Encore" a zalíbí se vám. Úspěch této desky je výsměchem současnému stavu hip hopu, před rokem slavil podobné úspěchy jako
50 Cent Kanye West s vynikajícím albem "The College Dropout". Doufejme, že opravdový hip hop rychle na tuhle břečku odpoví. Do té doby budu na všech rozích křičet, že
G-Unit a
50 Cent je minulost.