Celý rozhovor si můžete přehrát i v Realvideu, stačí kliknout na tento odkaz.

...

Vy jste říkal, že děláte šansony. On už i ten termín šanson je dneska trošku posunutý jinam, já už jsem se občas setkal s termínem elektronický šanson u takových těch velkých kapel, co dělají muziku, která dokáže vyvolat podobnou atmosféru jako ten klasický šanson. O něčem takovém třeba neuvažujete?

Ne. Já jsem řekl šanson jen z nedostatku jinýho výrazu. Spíš bych řekl, že to, čemu se věnuju, je výrazová píseň. To je píseň, která potřebuje výraznost, osobnost, která je nejen zpěvákem, ale taky herec. Ale ne natolik herec, aby hrál a ne natolik zpěvák, aby si koukal na to, jak zpívá, ale aby měl tu zvláštní symbiózu těch schopností, což je zrovna Richard Müller. To je jeden z mála lidí, kteří tohleto naprosto přesně dokážou trefit. Ale tu a tam... Já jsem chtěl například, aby na téhle desce dvě písničky zpíval Honza Spálený. Na to, že je to u nás takový debutant ve svých šedesáti letech, tak protiřečím tomu, že tady hledám ty osmnáctiletý, ale přesto i v člověku, který je nějak zavedený, najednou objevit, že by mohl ukročit kousek stranou a udělat něco jinýho, zní strašně zajímavě, to je taky objevitelská činnost a je to vzrušující. To mě baví.

A teď si skládáte sám?

Teď si já dělám sám. To, co jsem dělal s Petrem Hapkou, byla jeho hudba a teď jsem poprvé udělal desku, kde jsou různí skladatelé.

S Richardem Müllerem jste už spolupracoval?

Před lety zpíval velký hity jako "Štěstí je krásná věc", ale byl na všech našich deskách, my s ním rádi spolupracujeme.

Co jinak děláte kromě předsednictví v radě APH?

Tenhle rok jsem dělal tři elpíčka najednou, ono je to dost. Předevčírem vyšla deska, kterou jsem dělal s Müllerem. Ta nemá název, na tom je Richard Müller - zpěv, Michal Horáček - slova. A teď budu vydávat na podzim s Petrem Hapkou desku, která se jmenuje "Mohlo by to být i líp", tam bude právě zpívat ten Honza Spálený a doufám, že ještě Jarek Nohavica. A chystám, že příští rok udělám velikou desku, moji naprosto vlastní, kterou budu sám produkovat a chtěl bych na ni hodně slovenských lidí, protože tam je strašnej boom takový mladý krve. Takže se hodně obracím na svý slovenský kamarády a tak dále. Ono udělat tři desky je dost.

Já jsem myslel, jestli se zabýváte i něčím jiným kromě muziky. Já jsem slyšel, že jste studoval na IZV.

Teď jsem to dodělal. Na IZV teda studuje kde kdo, ale málo kdo to dostuduje, musím říct. Není to snadný se tam dostat.

Co vám to dalo, tahle škola?

To je úžasná škola. To je jediná škola, kterou má pro mě smysl studovat, protože to je skutečně, jak IZV znamená institut základů vzdělanosti a to je jediná škola v týhle zemi, která skutečně po padesáti letech poskytuje to, co nabízí, to znamená základy vzdělanosti. Tam se studuje nejen filozofie, ale taky politologie, jazyky a tak dál, v pěti různých modulech. Je to škola, která vás vybaví tak, že pak už můžete jít s klidným svědomím studovat specializaci svého srdce na magisterský studium, třeba na čistou filozofii nebo třeba na biologii, to je jedno.

Budete ještě dál pokračovat v tomhle sebevzdělávání?

To bych moc rád, kdyby to šlo.

Ještě jste se nějak specializoval na tom IZV?

Já jsem splnil ty věci, co se muselo v těch čtyřech modulech, a potom jsem se vyloženě věnoval filozofii. Taky jsem dělal filozofickou práci, prostě nejvíc jsem se tomu věnoval.

A filozofii obecně celou nebo jste se zaměřil na nějaký jiný obor?

Ani ne. Tak já mám rád středověk, ono se to nedá skoro jinak dělat.

Je to od antický filozofie až po současnou?

Každýmu doporučuju, jestli se rozhoduje po maturitě, kam má jít, užít krásný léta a opravdu se obohatit, tak aby zkusil IZV.

Já jsem viděl letošní přijímačky na IZV a je to velice náročný. Podle mě student normálního gymnázia nemá šanci se tam dostat. Je to hodně těžký, hlavně na tu interpretaci filozofických textů a podle mě musí člověk hodně přečíst, aby porozuměl, aby vůbec pochopil, o co tam jde, na těch přijímačkách. Je to hodně těžký se tam dostat.

Ale stojí to za to. Já vím, že mladý lidi si píšou dvě nebo tři školy. Jednu z nich ať určitě zkusí tady. Ona totiž interpretace filozofických textů, je dobrý, když na to něco načtete, ale taky stačí když máte hlavu a bystrej úsudek. Oni totiž mnohokrát přijmou ty lektoři k té originalitě pochopení toho textu bez zázemí akademicky.

Napíšete třeba někdy nějakou knihu?

Napsal jsem teďka knihu, napsal jsem celkem už tři knihy. Napsal jsem dějiny dostihů, které se jmenovaly "Království za koně" někdy v roce 1983. Potom jsem napsal "Jak pukaly ledy" o své účasti v revoluci, ta vyšla v devadesátém roce. A teď jsem vydal knížku, která se jmenuje "Los a sázka", což je vlastně moje diplomová práce, kterou jsem obhájil právě na IZV.

O čem to je přibližně?

No je to filozofickej rozbor toho, co je to los a co je to sázka, čím se to liší, jaký to má dopady, filozofický dopady. No to je těžký o tom takhle obecně mluvit. Je to prostě práce věnovaná hazardní hře.

Byl jste někdy hazardní hráč nebo propadl jste někdy hazardu?

Jo jo, dá se to říct, tak obecně se ví, že jsem předseda představenstva sázkové kanceláře Fortuna, tak asi k tomu mám blízko. Takže jo.

Jako předseda byste měl tedy mít určitý nadhled, máte?

No já to nemůžu sám hrát. Skutečně ty sázky jsou obrovský, třeba včera hrála Sparta a Slávie, a my jsme měli sázky asi za 5 milionů na Spartu a 300 tisíc na Slavii, tak jsem se pobavil dost, já už se nepotřebuju víc vzrušovat.

Ještě zpátky k muzice. Jakou posloucháte muziku, třeba v autě? Většina lidí říká, že nemá čas, tak poslouchá akorát v autě.

A víte, že já v autě ani muziku neposlouchám, já poslouchám rádia, co tam tak hrajou, to přejíždím. Já se na muziku potřebuju absolutně soustředit, prostě jsem takovej, potřebuju na to soustředění. Nemůžu poslouchat muziku jako zvukovou kulisu, nikdy. Mně to vadí hrozně jako zvuková kulisa. Soustředím se na to. Já už jsem starší člověk a mám rád lidi, který byli slavný tak před třiceti lety jako Bob Dylan, Leonard Cohen, Randy Newman, taky jsem měl rád Paula Simona. Prostě nejenom tu muziku, ale příběhy textově ucelený, zajímavý a svébytný, není to ilustrace, další nástroj, který se vkládá do tý hudby, ale je to minimálně polovina smyslu tý písně. Takže tomu já se věnuju a taky jsem se na nich naučil anglicky.

Proč by podle vás měla být muzika složena dobře z muziky, tak i text aby ladil s muzikou?

Tak to je taková banální věc samozřejmě. Já jako textař pochopitelně napíšu nejdřív texty. Já jsem taky napsal hodně na hudbu, ale to není nikdy ono textově. Vždycky ten text musí ustoupit a vyplňujete slabiky a věty. Je tam toho moc, musí se to rýmovat a ještě to musí bejt přesně frázovaný a ta čeština je tak neohebná proti angličtině, že je to strašně těžký s tím pracovat. Pro mě je podstatnější ten text, ale nikomu to nevnucuju.

Ještě se zeptám, tu desku od skupiny -123 minut Šubaduba, pustíte si ji někdy?

Slyšel jsem jí u někoho, právě v tý době, kdy byli nominovaný, a mě to zaujalo, protože to je takový čerstvý. Ty kluci jsou naprosto svoji a nejsou zasažený žádným šoubyznysem, prostě nemaj’ žádný nátěr, ňáký pózy, to jsou normálně přirozený kluci, až trochu moc přirozený, ale jsou prostě dobrý a na tý muzice je to cítit. Ale uvidíme, ono je taky důležitý, že kolikrát se povede udělat jednu desku, všichni říkaj’, to je talent, to je příslib a to bude něco, a ono se to třeba nikdy nepotvrdí, důležitá je druhá nebo třetí deska.

Já vám děkuju za rozhovor a přeju vám, aby se vám tady líbilo.