New Order jsou zpátky. Po výtečné desce "Get Ready" navazují počinem "Waiting For The Siren's Call". New Order už nejsou žádnými nováčky, jsou to ostřílení fachmani a každá jejich deska přinesla kus poctivé práce a propracované hudební experimenty s jasně čitelnou tváří. Platí toto vše i u nové nahrávky? Stručně řečeno a vykřiknuto: Ano!
Už je to hodně let zpátky, co
Tony Wilson objevil
Joy Division a ukázal světu neodolatelnou a nepoznanou vnitřní tvář jejich leadera Iana Curtise. Jeho život byl krátký, ale natolik inspirující, že podle knihy "Touching From A Distance" nyní vzniká film s pracovním názvem "Control". Točit by se mělo začít každou chvilí a pod palcem to bude mít
Anton Corbijn - známá to persona hudebního showbizu. Kde by dnes asi
U2 nebo
Depeche Mode hledali tak výtečného fotografa a režiséra skvělých klipů s neodolatelným citem pro daný snímaný moment a atmosféru. Nemalým pozorovatelským okem do toho budou mluvit i
New Order - skupina, která inspiruje dodnes mnoho hudebníků. Na úplném začátku to byli
Joy Division a dnes se ve své druhé inkarnaci hlásí opět o slovo s novinkou "Waiting For The Sirens' Call". Díky laskavosti
Warner Music vznikl před oficiálním vydáním i důkladný
průvodce po albu a jaká tedy ta deska je? Když v ruce držíte cédéčko s prostým obalem z dílny ala Farrow (
podepsal se na mnoha obalech třeba
Pet Shop Boys), proplouvá vámi hudební radost, což asi značí své, co myslíte?
"Waiting For The Sirens' Call" je na jednu stranu typickou pro
New Order, ale na té odvrácené minci celku zjistíte, tedy po důkladném zavrtání až k jádru, že se svým způsobem tahle patra stále vyvíjí a užívá si každý kousek svého hudebního rašení. Je jasné, že nemůže chybět čitelná basová
onanie Petera Hooka, když ho vidím na záznamech koncertů a poslouchám, co loudí ze své basové kytary - toto je první přirovnání, co mě napadne. Bernardův zpěv-nezpěv (nebojte, nezačnu psát příběh Královny koloběžky první) se za ta léta vůbec nezměnil - potud jsme doma u starého dobrého, ale jaksi stále
Nového pořádku. Nemalé ovlivnění přišlo od nejmladšího člena aktuální sestavy - kytaristy Phila Cunninghama, díky němuž kytary znějí tak, jak mají. Ve studiu jsou všichni zruční i díky nemalému počtu bočních projektů. Novinková deska je o jasných písničkách, které si snadno oblíbíte, a to asi i rychleji než u minulého počinu "
Get Ready".
Rozsah stylů na téhle placce je pestrý. Když se kouknete na videoklip "
Krafty"
- nenapadne vás jiná myšlenka než ta, že to je jasná hitovka. Takových je na "Waiting For The Sirens' Call" hned několik, nejžhavějším želízkem v ohni může třeba být i chystaný druhý singl "Jetstream" s hostující Anou Matronik ze skupiny
Scissor Sisters. Přes kytarovky "Who's Joe?", "Hey Now What You Doing" se postupně dopracujete k dokonalé "I Told You So", která dle mého názoru patří k vrcholům alba. Potěší velká pohoda v podobě "Morning Night And Day", v níž se prolíná typická melodičnost pro
Pet Shop Boys s duchem tvorby
New Order. Zaujme i taneční vypalovák "Guilt Is A Useless Emotion" nebo nakřápnuté kytary v závěrečné "Working Overtime". Jakýkoliv element ze
Sirén dokazuje, jak silná může být píseň, když se do ní opře několik zkušených pohledů na věc a rozličných inspirací nejenom z vlastních šuplíků.
New Order mě osobně nezklamali a jsem zvědavý, jak "Waiting For The Sirens' Call" obstojí v naší hromadné recenzi, která se tu zanedlouho objeví. Deska sama o sobě přináší velký kus hudební zábavy, která oslovuje každým poslechem, a to s jistotou nemohu říci o každé nahrávce, která se mi za ta léta dostala do rukou.
New Order na mě zaútočili a já jsem jim to zbaštil i navijákem. Novinka této legendární kapely dokazuje, že není potřeba se hnát za každou cenu do vod experimentů, ale občas se vyplatí stavět na poctivých a lety prověřených postupech, které by u nich už mohly být i registrovanou ochrannou známkou.