Pro naštvané punkáče, kteří snad po přečtení krátkého popisu k desce klikli na tuto recenzi, aby si přečetli, jak to ten debil (jako já) myslel, mám prosbu. Vemte v úvahu omezení, která už jsem popsal v recenzi posledního počinu N.V.Ú., který je ze stejné stylové škatulky, a omluvte mou neznalost. Fuck off, já vím. Je to možná jen únava uší z punkového "trojboje", který jsem nedávno absolvoval, ale při poslechu novinky V.T.M "CD5 Poloprofesionálové" mě nejvíc přepadaly mé staré pochybnosti o stylu punk a zároveň jímal obdiv k těm, kteří jsou schopni posoudit jemné nuance v jeho rámci a říci o téhle desce, že je velmi slušná. Aspoň tak hovoří vstupy v punku zasvěcených webzinech. Je také fakt, že většina těchto vstupů je hodně podobná stylem a punkovou délkou ve smyslu "staří známí Marvini vydali nové album, je tam 11 punkových pecek, dost dobré". Ale smát se zas tak nemohu, protože ono je těžké napsat k punkrockovým vypalovačkám něco víc, aby se člověk neopakoval poukazem na tři akordy, stejnost jednotlivých skladeb a veselost i agitkovost textů.

Kapela sama to uvedla na svých stránkách, ale přísahám, že mě to napadlo dřív při poslechu jejich desky. I když je to jeden ze základních prvků punku, myslím jednoduchost, přece jen těch jedenáct skladeb na desce se až příliš zdá být složených pomocí této špinavé kurvaanarchistické punkové mašinky. Já vím, že to nemám brát tak vážně (neberu), ale přece jen by se dal nějak ten punk oživit. Jako třeba tou trubkou (Jeff Biograf), jenže ta zazní jen ve dvou písničkách a to je všechno. Tedy, možná chci moc, skočných skladeb si užijete. Může překvapit skoro pětiminutový "Dvougenerační beat", který je spojením dvou úplně odlišných skladeb, po punkovém začátku přijde i díky oné trubce skoro až funková střední pasáž. Ale že by to k sobě nějak pasovalo... "Dobřý večer" je úplně zbytečně dlouhý, snad ani fanoušky punku nemůže brát úvod skladby, který minutu a půl zní jak demo z garáže.

Když ne hudbou, mohou punkáči oslovit v textové rovině - vtipem, nadhledem, satirou. Marvini touto stránkou získávali u posluchačů body. Tentokrát si na obalu vzali hezky na paškál seriál "Profesionálové", ale tím vtipnost skončila. Úvodní skladba s tímto tématem je textově totiž hodně slabá a ani ostatní texty se nemohou pochlubit nějakou velkou kvalitou. Možná jsem "jen" neměl správně naladěno, jenže nálada nepřišla ani při dalších posleších. To, že se texty týkají hlavně alkoholu a zážitků s ním spojených, samozřejmě k punku patří, ale i tak by šly zpracovat o dost lépe. Ve srovnání například s N.V.Ú. omezenost textů Marvinů vynikne o to víc. A k tomu se přidává ještě malá srozumitelnost "zpěvákova" výkonu, místy ani nestíhá příslušný text dostat z pusy ("Zima"), což může být také způsobeno celkově plochým zvukem desky. Přestože nemohu posoudit předchozího frontmana, nová akvizice V.T.M mě svým převážným křičeným "zpěvem" prostě neoslovila.

V rámci žánru možná tedy jde o slušnou desku, ale při omezeních stylu to je dost málo. Při pohledu na název lze říct, že sedí - v rámci žánru jsou Marvini profesionálové, ale to zároveň znamená poloviční zajímavost. Místo opakovaných poslechů jejich novinky bych si stejně radši připomněl ten filmeček o skutečným velkým tvrdým Marvinovi...