Na kytaru se Pat Metheny začal učit hrát poměrně pozdě, ve svých třinácti letech, ale i přesto v roce 1975 ve dvaadvaceti se postaral hned svým prvním albem "Bright Size Of Life" o překvapení v jazzovém světě. Již v době nahrávání této desky, kterou si sám složil i produkoval, sklízel úspěchy jako člen skupiny Garyho Burtona. V roce 1978 už ale vydává pod značkou Pat Metheny Group první desku, jež má stejný název jako toto uskupení a která dodnes patří mezi zásadní alba nejen Methenyho tvorby. Od té doby natočilo uskupení již pěknou řádku desek, z nichž zatím poslední "Speaking Of Now" vyšla před více jak dvěma lety. Nová deska "The Way Up" ukazuje Pat Metheny Group v její nové éře.

Již pohledem na seznam skladeb "The Way Up" je zřejmé, že je tuto desku nutno brát jako celek. Ve své podstatě se jedná o jakousi jazzovou symfonii, která má krátký prolog a pak další tři na sobě závislé věty. Sestava Pat Metheny Group je takřka stejná jako na "Speaking Of Now", přičemž nejdůležitější je vedle Methenyho pianista Lyle Mayes, který se podepsal jako spoluautor pod celou desku. Duo Metheny-Mayes doplňuje skvělý trumpetista Cuong Vu, basista Steve Rodby, bubeník Antonio Sanchez a do sestavy přibyl na harmoniku hrající Švýcaro-Američan Gregoire Maret. K úplnému výčtu všech muzikantů ještě chybí Richard Bona a David Samuels, kteří oba hrají na perkuse.

Kdybych to měl vzít velice zkrátka, pak bych mohl napsat, že celá deska je obsažena už v úvodní části nazvané "Opening", nicméně faktem je, že bych si tu recenzi vskutku hodně ulehčil. V tomto symbolickém prologu najdeme totiž hlavní motiv, respektive nástin celé desky. V dalších třech částech Metheny s ostatními tento motiv dále rozvíjí, obohacuje, nabaluje na něj další a další nápady, nechává zaznít v samostatných sólech a hlavně ho vodí po všemožných jazzových stylech počínaje cool jazzem, přes bop a fusion konče. Dovolím si dokonce i říct, že vytváří jakýsi nový jazzový styl, pro který zatím hudební odborníci stále vymýšlejí název, a proto má pro mě stále pracovní název modern creative, a jistě bych nebyl daleko od pravdy, kdybych "The Way Up" zařadil i mezi jazzový crossover.

Může se zdát, že více jak hodina hudby založená na jednom tématu se musí stát zákonitě nudnou, ale ono tomu tak není. Celá nahrávka postupně graduje a obzvláště části, ve kterých jednotliví muzikanti improvizují, nedovolí posluchače upadnout do letargie. Ač samozřejmě všemu vévodí Methenyho kytary, kterých používá na albu více než dost, v některých fázích desky naprosto umlknou a dostanou prostor ve větší míře ostatní nástroje, z nichž bych obzvlášť vypíchl velice kreativní Sanchezovy bubny a Mayesovo piano, respektive klávesy. Myslím, že jsem již "The Way Up" vychválil dost, ale přece jen mi to nedá a musím zmínit ještě jednu věc, kterou je obal a vlastně i celý booklet desky, jemuž vévodí zajímavý motiv sloupu, který je rozveden do šestnácti variant. Kdyby už ne kvůli skvělé hudbě, díky tomuto stojí novou desku Pat Metheny Group vyhledat a podrobit ji bližšímu zkoumání.

"The Way Up" je výbornou, svěží jazzovou nahrávkou, která se bude líbit všem příznivcům jazzu a troufnu si říct, že nejen jim. Částečně splňuje to, co bychom od nové desky Pat Metheny Group čekali, ale zároveň v sobě obsahuje i jistou dávku novátorství a invence. Nepochybuji o tom, že toto album bude z jedním favoritů na zisk příštích cen Grammy, a to v mnoha kategoriích. Navíc čeští příznivci uskupení by si měli udělat v kalendáři u data 23. květen velký puntík, protože to je den, kdy Pat Metheny a jeho grupa zavítají do pražské Lucerny. Již z poslechu "The Way Up" je slyšet, že je nač se těšit.