Petr Fiala, frontman Mňágy a Žďorp a také jediný, kdo v ní dodnes vytrval od prvopočátků, si poprvé na sólovou dráhu od své mateřské formace vyrazil před jedenácti lety. Během posledního roku připravil po dlouhé pauze pro fanoušky Mňágy zpestření v podobě svého alba číslo dvě. Písničky na něm mají s tvorbou party z Valmezu stejně tak leccos společného, jako jsou v mnohém odlišné. Dostatečný důvod si s ním nejen o okolnostech jeho vzniku popovídat. Jestliže však na koncertech své domovské formace působí jako zdravě ironický, vyrovnaný a plný energie, u stolečku v baru jednoho nejmenovaného pražského klubu vyhlížel spíš unaveně a téměř rezignovaně. Možná to bylo i skutečností, že náš rozhovor byl ten den již jeho několikátý, možná naleznete vysvětlení v následujících řádkách.

Deska nese název "Je čas". Vy sám máte dost času?

Já mám čas. Mám čas na pořádné věci. Nemám čas na blbosti.

Co jsou pro Petra Fialu blbosti?

Blbosti jsou věci, které člověka rozptylují a odvádějí od opravdického života. Média, noviny, televize, Superstar, miss, politici, co si o něčem kdo myslí... Vůbec mě to už nezajímá.

Média, a třeba i tenhle rozhovor, jsou tedy pro vás nutné zlo?

Myslím, že to vůbec není nutné zlo, je to jenom zlo. A žádné zlo není nutné.

Ani jako zdroj informací vás média nezajímají?

Informace je jedna věc a druhá věc je, když už se před těmi informacemi nikam nemůžete ukrýt. Internet je ideální médium. Buď si ho zapnu, nebo nezapnu, buď si ho nechám do bytu vlézt, nebo nenechám. Něco jiného ovšem je, když si večer zajdu na večeři a bude tam tepat televize a já budu jediný, kdo by ji chtěl vypnout.

Pojďme k desce. Sólové album člena fungující kapely má obvykle jeden ze dvou důvodů. Ten buď složí materiál, který se mu zdá až moc jiný, a třeba i mnohem lepší, a egoisticky si ho nechá pro sebe, anebo ho spoluhráči s novými písničkami naopak pošlou do háje, a tak si je zrealizuje sólo. V tomto případě je to jak?

Tohle je ten první případ. Během ledna a února loňského roku jsem udělal hodně písniček a zjistil jsem, že jsou natolik jiné, než to, co děláme s Mňágou, že se mi nechce je cpát do toho modelu dvě kytary, basa, buben, saxofon. Hledat místo pro saxofon, když tam žádný nechci. Nejsou ani tak jiné melodicky jako spíš textově a aranžérsky. A tak jsem je vzal a dal jsem je svému kamarádovi, producentovi Petru Slezákovi z Ostravy. On je talentovaný a myslím, že byl dosud dost nevyužitý. Natočil spoustu desek s Mňágou, Arakainem, Lucií a dalšími, ale vždycky je jen natočil a smíchal. Ale je schopen i vzít autorskou nahrávku a dát jí nějakou výslednou podobu, použít zvuky, přestříhat ji, dát jí nový pohled. Takže jsem vzal těch patnáct písniček a on z nich udělal desku. Dělal to rok, já jsem za ním tak jednou měsíčně jezdil a poslouchal, jak postupně vyměňuje ty stopy, které jsem mu dodal, a nakonec jsem to jen nazpíval. A vůbec mě nenapadlo, že bych to dělal s kapelou, protože tam byly písničky třeba postavené na konkrétním zvuku syntezátoru a nechtěl jsem se ocitnout ve zkušebně a říkat, jak to uděláme, když ten synťák nemáme a nemůžeme ho použít. Nechtělo se mi hledat již nalezené.

Takže Petru Slezákovi jste nechal úplně volnou ruku?

Já jsem to natočil na šestnáct stop a on si z toho vytáhl zpěv a občas nějakou kytaru, aby měl melodii a náladu, a zbytek se natočil znovu. Spolupracoval na tom s moravským muzikantem Martinem Koníčkem. Vymysleli nějaké nástroje, já třeba vůbec neumím dělat baskytary a na těch původních nahrávkách ani nebyly. Vymysleli předehry a různé mezihry. A sehnali ostatní muzikanty. Jsou tam třeba nahrané kytary a já toho kytaristu vůbec neznám. Nikdy jsem ho neviděl. Ale jsem spokojený s tím, jak to nahrál. Dneska většinou venku funguje práce autor-producent na bázi důvěry a profesionality. Já si Petra Slezáka hodně vážím a dohodli jsme se, že jen nebude zasahovat do podstaty, třeba do textů či základních melodií, a dá tomu finální tvář. A když mi třeba řekl: "Je to krátké, musíš dodělat jednu sloku..." nebo tomu dal nějaký bizarní konec, tak jsem ho za to chválil, protože to většinou bylo dobré, ale vůbec jsem mu do toho nezasahoval. Protože pak by z toho mohli vzniknout jen kočkopsi. Akorát jsem dopsal chybějící části textů, což bylo ve všech případech ku prospěchu věci.

To je ta u nás všeobecně podceňovaná role producenta...

Já jsem taky dělal producentsky desky s Vypsanou fiXou, ale snažím se jim hlavně pomoct a přistupuji k tomu jinak. Teď u té třetí, už mě moc nepotřebovali, už skoro všechno věděli, jen bylo potřeba dotáhnout pár věcí, mnohem méně než na debutu. To je v pořádku a tak to má být. Ale v případě mojí desky mě zajímalo, jestli je u nás vůbec možné napsat materiál, dát ho někomu a udělat to jako velcí chlapci. Nehrát si na to, že rozumím všemu. Já jsem si třeba ty písničky, když už byly nazpívané, zase vzal k sobě domů a nahrál tam dalších asi čtyřicet stop kytar. Zapnul jsem spousty efektů a říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby z toho šly použít aspoň tak čtyři. Ale nezůstala tam ani jedna. Když jsem si dal měsíc odstup, tak jsem si říkal: "Ještě, že tam ten Petr byl..." Takhle to zůstalo pěkně čisté, nepřeplácané.

Je vůbec nějaká návaznost na první desku "Nečum a tleskej vol.2"?

Snad jen to, že jsem ji dělal sám s Petrem Slezákem. U té první to bylo s Karlem Plíhalem. Ten taky, když jsem ho už štval, mě vyhodil, a když jsem přišel za čtyři dny, tak jsem zjistil, že skoro všechno vyhodil a přetočil, a zůstal tam jen zpěv. Nakonec jsem pochopil, že to je fajn. Že ten výsledek pak zní mnohem lépe.

Skladbu "Měsíc" z první desky jste pak začali na koncertech hrát i s Mňágou. Není v plánu hrát s kapelou i něco z té aktuální?

Já mám jiný plán. Teď jsem udělal kapelu a zkusíme to hrát živě všechno. Na květen je domluveno deset koncertů a budeme hrát celou tuhle desku a ještě asi deset z té první. Jednak v Mňáze nemáme klávesy, jednak je to chuť udělat i něco nového. A samozřejmě je to i dobré pro propagaci desky, udělat ty koncerty. Měli jsme zatím pár zkoušek a je to hrozně zvláštní pocit po letech dělat s jinou kapelou. Mňágu mám hrozně rád, ale - když to zjednoduším - je to takové punkové písničkářství, nikdo z nás není dokonalý hráč. Začneme hrát, lidi začnou řádit, hrajeme dvě a půl hodiny a jdem z pódia. Tady je to jinak. Ty písničky se musí zahrát dobře, klávesy jsou docela zajímavé, je to jiné. Když použiji slovo, které nenávidím, tak to je dospělejší.

Sestava kapely je už tedy jasná?

Je tam Petr Stráhal, bubeník, který dříve hrál v Eleison, je tam Martin Koníček, který desku natáčel. Pak také basista Ondřej Filák a z Mňágy kytarista Jarda Mikel. To je totálně univerzální tvor, který zahraje úplně všechno, co na planetě existuje.

Co na to členové Mňágy a Žďorp, že bude ještě další kapela?

Já jsem jim to vysvětlil, že točím desku, že tam bude hodně synťáků, že tam budou samply, že chci, aby to znělo jinak než Mňága. Bubeník mě hodně podpořil, ale snad i ostatní. Jasně jsem řekl, že nikam neprchám, že nechci skončit s touhle kapelou, která mě pořád baví a je to pro mě základ. Ale taky si chci občas něco udělat jen tak. Je jasné, že kdyby na desce byla nálepka Mňága a Žďorp, tak se jí pochopitelně prodá víc. Posluchačská základna je širší a nikdo nemusí přemýšlet, kdo to zas je. Ale člověk si občas musí udělat radost.

Ani na vydavatelství s tím neměli problém?

Na vydavatelství vydají to, co se jim dodá. A Mňága počká. Jediné, co jsme řešili, bylo, že Vladimír Kočandrle říkal, že by spoustu těch písniček mohla hrát i Mňága. Já ale vím, že ne. Buď by je vůbec nezpracovala, anebo by to přinejmenším znělo jinak.

Takže ten trochu syntetický zvuk se spoustou samplů a klasickými klávesovými rejstříky byl tedy primárním úmyslem?

Jasně. Schválně jsme vytáhli všelijaké podivné analogy, všechny bicí jsou ze strojů. Petr Slezák má hodně dobře vybavené studio, co se týče softwaru. Dneska se ostatně studia nejvíc liší tím, co tam mají v počítačích.

Texty jsou snad ještě skeptičtější než u Mňágy, nicméně zaujal mě jiný moment. Kdysi jste zpívali hodně o svém Valašském Meziříčí, ale tady ve stěžejní skladbě "Noc za nocí" probíráte pražské reálie. A není jediná...

Vždycky, když jsem v Praze, tak jako dnes, tak jsem tím úplně převálcovaný. Stačí mi dva dny a mám toho až až. Pozoruji ten chaos tady... Ale ta písnička je jen takové cvičení. Vzal jsem si mapu Prahy a koukal na ni a vybíral jména čtvrtí. Konkrétní zkušenost jsem měl akorát s Andělem ze Smíchova...

A co třeba skladba "Paranoja" s refrénem o tom, že Bůh je jen úředník?

Já strašně nemám rád organizované náboženství, cílevědomé a propracované. Navíc na malém městě podložené tím, že všechny znáte. To, že si někteří v neděli jdou pro ten odpustek, jako by si to tam odsedí, jako by znamenalo, že se mohou chovat špatně přes týden. Je to jen skladba o pokrytectví: "Bůh za nic nemůže, je to jen úředník z pošty a vždycky má čisté boty..."

Trošku mě překvapilo, při vědomí vašich začátků i třeba toho, že jste s Mňágou udělali coververzi Oldřicha Janoty, že jste na sólovém albu neměl víc chuť si zaexperimentovat. Že to jsou sice fajn písničky, ale přece jen naprosto tradiční a klasické.

Myslím, že to stačí. Myslím, že je to až až jiné než Mňága. Mám rád písničky. Ale hlavně je to otázka toho, že jsem si vybral producenta a dohodli jsme se na tom, že zkusíme udělat v dobrém slova smyslu popovou desku. Tím dobrým smyslem slova myslím to, že to neuděláme tím amatérským způsobem, že budem vrstvit plochy, páté přes deváté. Že každá nota, která tam bude, bude mít svoji hodnotu. Není to ten český způsob, že se navrství šedesát pět stop a tváří se, že se tam něco děje, ale ono se tam nic neděje. Ale abych se vrátil k dotazu. Já, protože jsem pošuk, jsem mu samozřejmě dodal krom těch písniček spoustu materiálu, různé hlukové stěny nebo skladbu z mnoha stop bubnů. A on mi řekl: "Fajn. Ale teď děláme desku, která má mít ksicht. A pokud to tam dáš, jediný takový úlet, tak to jsi úplný kokot." A protože jsem byl autor, řekl jsem si, že má pravdu. Že zas až budu dělat jinou desku, tak ji uděláme jinou. Chtěl jsem to dotáhnout včetně respektu k němu.

Bylo řečeno, že v květnu bude turné. Mňága mezitím bude mít pauzu?

Bude to jen čtrnáct dní. V jednom týdnu šest koncertů a v druhém čtyři. Pak se uvidí. Všichni muzikanti jsou dost vytížení. Když to bude fajn, tak pojedem dál. Mám pocit, že už jsem toho v životě naplánoval dost, takže se mi teď nechce plánovat.

A co další aktivity? O produkování kolegů jsme mluvili, taky jste kdysi napsal knížku "Z nejhoršího jsme uvnitř" o své hudební dráze. Ta ale končí zhruba v roce 1993 - pokračování nebude?

Já jsem celou tu dobu hulil trávu, takže už si nic nepamatuju...(smích) Což skoro není vtip. Tam pak vzniká problém, co by o tom měl člověk psát. Když to napíše, jak to doopravdy bylo, tak to ani nejde použít. Nechci se přiživovat na veselých historkách z natáčení. Ty písničky stačí.

Donedávna jste taky působil coby televizní moderátor pořadu "Ladí, neladí".

To už skončilo. Byla to ale bezva zkušenost, snad to i pár kapelám pomohlo a taky na to byly dost dobré ohlasy a sledovanost...no jo.

A co nového u Mňágy?

Příští rok chceme natočit novou desku, zase trochu jinak. Posledních deset let jsme to dělali jen z demáčů, které se zpracovaly. A došlo k té paradoxní situaci, kdy to fungovalo, ale hudebníci byli nespokojení, protože se jim zdál malý vklad. Nechtěl jsem být uzurpátor, takže jsem jim řekl, že to uděláme tak, že oni dodají hudbu a já jako zpěvák si udělám texty. Zatím tak máme hotové dvě písničky, protože jsem rok dělal svoji desku, ale teď se do toho dáme. Koncerty jsou skvělý, pořád si to užíváme.