Moby svými hudebními experimenty dokázal již ledacos. Desky "Play" nebo "18" jej opět posunuly někam dál, blíže k velkému komerčnímu úspěchu. Odklonem v tvorbě se stala druhá placka jeho vedlejšího projektu Voodoo Child, která vyšla minulý rok pod názvem "Baby Monkey". Na své novince, kterou chystá na 14. března pod jménem "Hotel", Moby slibuje, že už nebude samplovat a vše bude natočeno skutečnými nástroji a vokály. Pravda není nijak tajemná, "Hotel" toto tvrzení potvrzuje a zní jinak, než by možná někdo po tom všem předchozím mohl očekávat. Album samotné předznamená 28. února singl "Lift Me Up" a vývoj okolo tohoto humbuku můžete sledovat na speciálním webu k tomu určenému, odkaz hledejte na tomto místě. Kladete si mnoho otázek třeba ve stylu: je tam nějaký velký hit jako "Why Does My Heart Feel So Bad?" nebo bude Moby opět šílet s elektrickou kytarou jako na albu "Animal Rights"? Některé otázky vám může zodpovědět náš dnešní průvodce po tomto "Hotelu", který čítá patnáct zajímavých položek, pojďme se tedy na každou zvlášť podívat.

1. Backwards (1:54)

Krátké instrumentální intro, které navodí takovou mlhavou a matoucí představu o tom, o čem nové album Mobyho je. Dočkáte se klasických zvukových ploch, které tak trochu připomínají dění okolo dvou posledních desek "Play" a "18" - tedy pomalé tempo, syntetické smyčce a k tomu hrstka zvuků hraných pozpátku.

2. Raining Again (3:45)

Začátek je hodně podobný singlu "Honey", výrazná a lehce podobná klavírní linka v rychlejším tempu, které s prvním refrénem přejde v chytlavou melodickou nápaditost a při druhé sloce se rozezní kytarové akordy a sóla - kytary jsou na "Hotelu" důležitou součástí a jasně ukazují, že tyto strunné nástroje nejsou Mobymu vůbec cizí.

3. Beautiful (3:11)

Jednoduchý popěvek, který má jen jednu krátkou sloku a snadno zapamatovatelný refrén, Moby je holt expert na prosté písničky. Svou hrou na kytaru spojuje několik stylů, cítím vliv jakéhosi odvaru sedmdesátých let, ale je to vše moderně lapené, jak je u Mobyho zvykem.

4. Lift Me Up (3:18)

Pilotní singl desky, po krátké zechované předehře přichází dupák a výrazná basová linka, za kterou by se ani New Order nemuseli stydět. Tyto dvě důležité ingredience doplňují synťáky a pár akordů akustické kytary, jednoznačně to je hit jak Brno! Refrén si budete prozpěvovat hnedle po druhém poslechu, jasná to juchačka na koncerty.

5. Where You End (3:20)

Přímočarý písničkový formát v prostém eurodiskotékovém rytmu, vlezlém smyčcovém zaobalení a s typickým Mobyho vokálem. Moby na téhle desce nepřichází s žádnými krkolomnými zvukovými experimenty, jde mu hlavně o skladbu jako takovou, chce zaujmout skoro na první poslech a málokterá skladba postrádá silný hitový potenciál, "Where You End" jej stoprocentně má!

6. Temptation (4:53)

Pokud jsem před chvilkou psal o New Order, tahle pecka je Mobyho jasným důkazem, že je fandou Joy Division a následných New Order. "Temptation" je klasikou New Order z května roku 1982, zazněla i ve filmech "Trainspotting" a "24 Hour Party People". Nečekejte však rychlé tempo a typickou Hookyho basovou linku, Moby natočil tuto skladbu jako slaďák a pěkně vás bude chvilku houpat v tomto příjemném poklidu. Vokál svěřil zpěvačce Lauře Dawn - tento posun dal této písni zcela jiný zorný úhel pohledu.

7. Spiders (3:43)

Návrat ke kytarám a vzletným sólům, které mohutně podporují refrén. Kytarovka jak vyšitá - možná by slušela i takovým Travis, bez nadsázky se jedná jeden z horkých kandidátů na singl, třeba hned na ten druhý. Přiznávám, že jsem si tuto skladbu hodně rychle oblíbil.

8. Lie To Me (3:21)

Popový duet v imaginaci Mobyho. Laura Dawn a Moby zde zamilovaně cukrblikují o lásce a slibují si, že nic nebude smutné a vzájemně o tom sní v těch typických růžových barvách, je to lež nebo ne? Něžná melodie synteticky zabalená do typických ornamentů, podle kterých Mobyho poznáte i o půlnoci, kdy vás někdo vyruší ze sladkého spánku a chtěl by, abyste briskně jako z rukávu vysypali největší hitové záseky tohoto hudebního chameleona.

9. Very (3:41)

Disko tucka jako prase (čtenář snad promine tento lehký vulgarismus). Moby se rozhodl, že vzdá holt disko hvězdám po svém a do svého shaku vložil kus Donny Summer ("I Feel Love") a retro disko ala Scissor Sisters versus Kylie Minogue ("I Belive In You") a Laura Dawn se vlní v blyštivých světlech diskoték.

10. I Like It (3:44)

Tato věc mi na novince zatím moc nesedí. Takový zvláštní zvukový experiment, do kterého vám nejenom Laura Dawn bude vzrušeně do ouška šeptat "I Like It Love", po disko rytmu toto vše zní tak trochu jako z jiné planety, ale i tohle je typické pro Mobyho - zvukové přemety mu nejsou vůbec cizí.

11. Come Down (3:50)

Po krásných klavírních variacích (že by Moby měl rád Keane?) vám tento chlapík nabídne velmi povedenou baladu, v níž kromě klavíru má své místo i akustická kytara, ta jen tak lehce brnká, vydatné smyčcové kouzlo doplní jasný rozněžněný moment strávený s krásnou neznámou v hotelovém pokoji.

12. Slipping Away (3:39)

V této skladbě je hodně podobné tempo jako v "Lie To Me". Náznak folkových inspirací a možná i countryových motivů předurčuje tuto skladbu k příznaku pohody. Závěrečná část Mobyho novinky není nijak zbrklá. Hlasy Laury a Mobyho se ve "Slipping Away" nádherně slučují v jeden hlas.

13. Pork Chop (3:37)

Čistě syntetická záležitost - Moby je vynikající mág klávesových nástrojů a v této skoro až ambientně laděné písni se ptá, jak moc je někoho možné milovat a jestli to může být navždy. Jen jsem nepochopil, proč tomu dal jméno "vepřová kotleta", když je vegetarián - smysl věci mi tak nějak zatím uniká, ale možná tím vším chce pouze naznačit: "Milujte se a množte se, ale nejezte zvířátka!"

14. Pink Eye (5:40)

Závěr alba patří instrumentálním kompozicím. V "Pink Eye" se Moby oddal lehounce poletujícím melodiím a malému exkurzu do vod new age. Na ploše necelých šesti minut kloubí nezkrotnost zvukové krásy, jak to třeba zvládal na svých ambientně laděných nahrávkách Brian Eno, k tomu všemu přidal několik překrásných motivů, za které by se ani maestro Vangelis nemusel stydět a mohl by třeba i Mobymu závidět.

15. 35 Minutes (4:50)

Máte rádi Mobyho bokovku Voodoo Child a speciálně desku "The End Of Everything"? Pokud ano, v tomto opusu si budete na maximum libovat v nekonečných ambientních vodách, v nichž se vrstvené syntenzátory bez jakéhokoliv udaného tempa přelévají z jedné emoce na druhou, pocitově založené loučení netrvající oněch slibovaných pětatřicet minut.

Zdá se vám toto vše nějak přeplácané jako onen pověstný dort od pejska a kočičky? Nenechte se zmást, Moby moc dobře ví, jak doma a hezky v teple ukuchtit zajímavou desku. Kompletní pravda vykoukne na svět v pondělí 14. března, kdy oficiálně "Hotel" vychází, a pokud máte tohoto chlapíka rádi, neměla by vám uniknou de luxe dvojdisková edice. Recenzi alba očekávejte v den vydání, následně se můžete těšit na dalších deset různorodých pohledů v naší hromadné recenzi.