Xzibit je z těch rapperů, kterým věřím. Nemám z něj pocit, že by posluchače tahal za fusekli, že by se jako loutka klátil na šňůrkách, že by slepě cupital tam, kde se zrovna juchá. Všechen ten "Strong Language, Sexual And Violent Content" nepůsobí samoúčelně, není vulgárním pro vulgárnost samu. Scéna západního pobřeží mu je vším. Těžko říct, proč se nikdy nestal opravdovou hvězdou, která by - jako třeba 50 Cent nebo teď The Game - prodávala miliony desek a byla jistotou. On tedy jistotou je, ale holt ne tou komerční. Jenže to je asi dobře, snad si z toho nedělá hlavu, protože jeho páté album "Weapons Of Mass Destruction" je zdařilou výpovědí o dnešní Americe, o Xzibitově životě a v neposlední řadě o děvkách a sexu, jak už to u těch poctivců chodí. Vedle toho ale rapperova novinka dává nahlédnout, že i hip hop lze dělat s hudební invencí a bez monotónních beatů.

"Weapons Of Mass Destruction" začíná upraveným projevem George Bushe, který v něm slibuje smrt statisícům lidí a opájí se vidinou války. Je to Xzibitův příspěvek umělecké kritice republikánského prezidenta, která zesílila hlavně před listopadovými volbami, ale ve své podstatě trvá už od roku 2000, kdy se bývalý texaský guvernér dostal do Bílého domu. Mnohem zajímavější je druhá "Lax", která hutným kytarovým podložím a temně násilnou atmosférou připomíná Eminemovu "White America". V této skladbě Xzibit předvádí v plné síle, čím si získal respekt hiphopové komunity - mohutným hlasem, který přiková do židle a řeže do uší jako motorová pila. Zajímavá je z tohoto pohledu "Tough Guy", v níž hostuje Busta Rhymes s ještě hlubším a drsnějším projevem. Obě zmíněné písně patří k té ostřejší části desky, pokud se v nich rovnou nestřílí, o zabíjení a zbraních (jichž je mimochodem plný i booklet) se alespoň rapuje.

Na Xzibitovi je ale vedle nesporně charismatického flow třeba vyzdvihnout také jeho hudební potenciál. Z "Weapons Of Mass Destruction" je cítit důsledná příprava a hledání možných cest v gospelových chorálech, r&b i rocku. Vlastně se těžko hledají dvě stejné písně, neboť spolu s až překvapivě poctivou muzikálností si Xzibit dobře uvědomuje, že bez melodií by to daleko nedotáhl, pokud chce alespoň něco prodat. A tak kousky "Criminal Set" nebo "Beware Of Us" plynou stejně samozřejmě a nekomplikovaně jako pecky Cypress Hill. Jinou rapovou sestavu, a to D12, připomínají tracky "Hey Now" či "Klack", v nichž řádí Xzibitův vedlejší projekt Strong Arm Steady.

Ona melodičnost je kořením, kterým X To The Z rozhodně neplácá, šetrně a zdařile s ním nakládá. Nachází na "Weapons Of Mass Destruction" přirozenou rovnováhu mezi tím, kde je lépe upoutat sympatickou tóninou a kde spíše angažovaným veršem. Když vypráví o božím zúčtování, kašle na líbivost, když ze sebe chrchlá rýmy o slečnách na ulicích, nebojí se přidat trochu popového nádechu. Skrze "Weapons Of Mass Destruction" přišlo album, které nemá ambice vloudit se do přihrádek těm, kteří jinak hip hop neposlouchají. Alvin Nathaniel Joiner alias Xzibit skládá účty milovníkům černošské hudby a rapu zvláště, pochopitelně. Činí to dobře, takže i běloch to pochopí.