Elton John je už podobně jako třeba Phil Collins umělcem, který se nemusí ohlížet na to, zda se jeho deska bude prodávat, či nikoliv. Dalo by se říct, že muziku už dělá jen proto, že ho to baví. To byl ostatně i případ jeho alba "Songs From The West Coasts", které vyšlo v roce 2001. Kritici byli nadšeni, nicméně prodejně se jednalo o propadák. O této desce, která byla poměrně ponurá až depresivní, se zde nezmiňuji jen tak pro nic za nic. Album "Peachtree Road", které vám nyní představím, je totiž jakýmsi protějškem či odpovědí právě písním ze západního pobřeží.

První věcí, která tuto desku vytrhává z předchozí tvorby Eltona Johna, je fakt, že si ji sám poprvé produkoval, což je po čtyřiceti dvou předchozích titulech téměř neuvěřitelné. O autorství skladeb se jako ostatně na většině Eltonových desek podělili sám zpěvák společně se svým dvorním textařem Bernie Taupinem. Název "Peachtree Road" taky není vůbec náhodný. Jmenuje se tak ulice, kde Sir Elton John přebývá při svých pobytech ve Spojených Státech, a nutno říct, že tahle země a hlavně její hudba novou desku hodně ovlivnila.

Je nutné předeslat, že tato deska není vůbec hitová. Jestli bych ji mohl přirovnat k jinému albu, pak bych určitě volil "Both Sides" Phila Collinse, kde také nejsou důležité jednotlivé písničky, ale nahrávka jako celek, i když tím nechci říct, že by na "Peachtree Road" chyběly silné melodie. Ostatně mám pocit, že Elton John snad ani vyloženě špatnou písničku složit neumí, tentokrát se nese především na pomalé notě, která je jen sporadicky narušená rychlejším tempem. To ovšem neznamená, že by se posluchač nudil, spíše má pocit, že přesně takto to má být a jakýkoliv zásah do písničky by byl hříchem. Škatulkově "Peachtree Road" přesně odpovídá stylu za oceánem označovaném jako adult pop (dospělý pop - pozn. red.) a velmi důležité jsou tentokráte i texty, což je velmi pěkně slyšet například na výborné a velice osobní "My Elusive Drug", kterou prý Elton napsal pro svoji ženu Heather, přičemž se úzce dotýká vztahu se svým přítelem Davidem. Když jsem psal, že je tato deska hodně ovlivněná Státy, pak jsem měl především na mysli hudební stránku. Není zde problém slyšet prvky country, například v několika písničkám hraje prim dobro či španělka s country dikcí. Ač se nejedná o desku vyloženě nábožensky založenou, jisté náznaky zde přeci jen najdeme. Například v drtivé většině skladeb se Elton John opírá o gospelový sbor a neevropských prvků by se jistě dalo popsat i více.

Elton John opět natočil výbornou desku, ale i když proti svému předchůdci (myšleno tím "Songs From The West Coasts") je "Peachtree Road" daleko jasnější a svěžejší, neprorokuji jí velké prodeje. Ostatně to samé asi cítí i sám Elton John, který ji prakticky vůbec nepropaguje, a jistě to není proto, že by si myslel, že dobré dílo si samo cestu k posluchačům najde. Tato deska je v tomto stejná jako předchozí. Je a bude výborně hodnocená u kritiků, ale širokou posluchačskou obec nezasáhne a asi tomu má tak i být.