Aby člověk stíhal sledovat všechny talentované skupiny, které se v Česku pohybují, musel by mít tucet uší, ještě jednou tolik rukou a nohou a především stále plnou prkenici. Je to zkrátka nad lidské síly. A potom se stává, že řadě lidí unikají v záplavě prvoplánových kalkulů ty zajímavé projekty, v nichž vězí skutečná invence a chuť dělat muziku. Příkladem může být původem českolipská skupina Obří broskev, která vznikla už v roce 1994. V dnešní sestavě Canny, Marek Čermák a Tomáš Obermajer se začala ustalovat o tři roky později, ale na debutové CD si fanoušci museli počkat až do závěru loňského roku, kdy kapela vydala album "Vybrané scény z dětského snu". Nahrávka trpí velkou spoustou nedostatků, možná až nekritickou přeplněností, ale i tak je slušným příslibem, že tahle partička by mohla jednou být tam, kde je třeba takový Kryštof.

Nemá cenu si nic nalhávat a fakt, že se Obří broskev snažila, nic nezmění na skutečnosti, že debut prostě neodsýpá tak, jak by skupina chtěla. Jistě, oni to mysleli dobře, už slyším výtky příznivců, jenže málo platné, snaha nerovná se záruce kvality. Považte sami, že osmnáct pecek je hodně téměř i na rapové album, natož na křehkou popovou desku. Zákonitě se v té kupě skryje řada slabých a nudných kusů, které tupě zakryjí to nejlepší. Tak už to bohužel chodí, když se nahrává příliš nadšeně a nekriticky, bez dozoru zkušeného mistra. Obří broskev totiž nasázela na "Vybrané scény z dětského snu", mám ten pocit, pomalu všechno, co měla v trezoru. Takový pocit budí deska, jež se vznáší v decentním oparu mírného popu s přesahy tu do rocku, tu do folku. Prostě toho na ní je moc a zdaleka ne všechny písně mají potenciál skutečně pobavit.

Jenže Obří broskev není špatná společnost, naopak. Canny, zpěvák a kytarista, je interpretem chytrých a k zamyšlení vyzývajících textů, jež rozhodně nejsou fádní, ordinérní ani prostořeké. Písně "Vybrané scény z dětského snu", "V co věříš" nebo "Než se probudím" disponují odlehčenou melodií, která zaujme právě svou skromností postavenou do kontrastu se syrovým Cannyho vokálem. Kapela se nebrání ani zvukovým lahůdkám a právě jimi se jí daří unikat z příliš uhlazeného kabátku. Za zmínku stojí také účinkování řady hostů v čele s Lenkou Dusilovou a Maťem Mišíkem, především potom vynikající booklet, který je jedním z nejlepších, jaké se loni v Česku urodily.

To všechno naznačuje, že Obří broskev je komplexně umělecky vybavená parta, která potřebuje do budoucna lepší producentské vedení, neboť hlavní potíží debutu je jeho přeplácanost. Ne všechny písně jsou totiž obohaceny zvukovou odvážností nebo melodickým háčkem, tedy tím nejlepším kořením.