Ač Angličan jak poleno, rozhodl se Elvis Costello na svém jednadvacátém (!) albu "The Delivery Man" podat svoji představu muziky amerického Jihu. Nečekejte však encyklopedický výklad country, blues, rock'n'rollu, rockabilly, soulu, cajun a dalších hudebních stylů, který tenhle hudebně nadmíru fertilní region přivedl na svět. Deska se sice natáčela v Tennessee a Mississippi a aranže se hemží steel kytarou, ohlasy jižanské muziky zde však zní tak, jak je Costello slyší ve své hlavě, spíše než v podobě, na kterou jsme zvyklí z playlistů mainstreamových rádií.

Klišé zlomených srdcí, bezútěšných motelů a nekonečných dálnic Costello ředí kontinentálním sarkasmem a typicky neurotickou hořkostí. "Delivery Man" - Costellovo alter ego - sice v textech řeší obvyklá vztahová témata (láska, zrada, nenaplněná touha...), ale činí tak s costellovskou drásavostí, na hony vzdálenou střednímu proudu ("Nothing Clings Like Ivy"). Muzika chvílemi rachotí jako staré rock'n'rollové páky ("Monkey To Man"), do široka se rozpřahuje ala Tom Petty ("Ther's A Story In Your Voice"), aby posléze zjihla v nádherně vystavěné - skoro countryové - baladě ("Country Darkness").

Čerstvý padesátník a novopečený manžel jazzové zpěvačky Dianny Krall na "The Delivery Man" zůstává jak hudebním solitérem tak tradicionalistou, rozpoznatelným na první poslech. Ačkoli Costello už rozhodně natočil lepší alba, "The Delivery Man" neklesá pod laťku, která je v kontextu Costellovy takřka čtyřicetileté tvorby (stejně jako u Dylana, Cohena nebo McCartneyho) slušně vysoko.