O Psychonaut už jste si na musicserveru mohli přečíst, to když jim před rokem u X-Production vyšla v reedici jejich druhá deska "Zeměven". Byl to svěží kousek, netradiční spojení popu s funky, rockem, jazzem a trochou jemné dance music. V ledasčems stejná trojka "...jsem tady" dovedla ale opavskou pětici na rozcestí: zda se vydat po stopách mírných popařů, kteří mají u českých konzervativních posluchačů šanci na úspěch, nebo dál sledovat umělecké, či spíše netradiční značení a zůstat navěky znám pouze pro úzký okruh lidí. "...jsem tady" jako by více inklinovala k variantě první, nicméně Helenu Vondráčkovou v kalhotách nečekejte.

Z několika písní desky je patrná snaha souboru pobavit sebe i publikum, především k tomu používá humor v textech a také jemné zvukové nuance. Takové je například taneční "Čau... jsem tady" s klávesovou linkou á la osmdesátá léta nebo rock'n'rollová odrhovačka "Tepláková súprava". Z každé skladby dělají Psychonaut malé dobrodružství, protože posluchač nemá až do konce ponětí, co na něho ještě vybafne. Jednou je nucen kroutit hlavou nad bluesovým "Ránem plným pohody", jindy ho stihne hardrockový drive s folklorním podkladem "Jáno".

A právě pro tu pestrost, která z alba prýští, mám obavu, že Psychonaut stejně nakonec zůstanou jednou z těch navždy nadějných kapel, jejichž potenciál se ale nikdy nemohl plně projevit. "...jsem tady" rozhodně není komplikovaná deska, nad níž byste museli dlouze dumat, naopak je naplněna vstřícnými melodiemi a docela dobrými hudebními nápady. Jenže tak nějak cítíte, že k prolomení ledu tomu něco chybí. Možná by si Psychonaut měli více pohrát s vlastním zvukem, aby nepůsobili jako rozsypané štítky s nápisy hudebních škatulek. Těžko říct.