Se skupinou Lety Mimo jsme se sešli u příležitosti vydání jejich tak trochu rekapitulační živé desky, kterou pánové k úctyhodnému výročí nadělili sobě a svým věrným. O jaké výročí jde, je zcela jasné už ze samotného názvu alba, o němž jste se již na musicserveru mohli dočíst - "10 let Letů od prvního letu". Zdá se, že kapela je po dlouhém, ale nakonec přeci jen úspěšném pátrání po stálém náhradníkovi za Frantu Vránu znovu připravena porvat se o své místo na slunci. Právě spolupráce s mladým bubeníkem Lukášem Horstem, zvaným Maštěnka, zřejmě Lookyho s Cvancem hodně nakopla. Když mluví o nových skladbách, je na nich vidět velké zaujetí a nefalšované nadšení. Navíc jsou to prostě pohodáři, kteří dokážou s nadhledem zhodnotit třeba i své dlouholeté kočování se Třemi sestrami. Takže hurá do toho!

Není právě obvyklé, aby se kapela už po dvou řadových albech rozhodla vydat živák. Co vás k tomu vedlo?

Looky: Zaprvý, to bereme jako určitou rekapitulaci a předěl. Zadruhý, jsme si vzpomněli na všechny ty lidi, který nám často říkají, jak jsme oproti deskám naživo tvrdší a kytarovější. Takže jsme chtěli zaznamenat tuhle naši koncertní polohu. Navíc jsme všechno kolem toho zařizovali sami, dá se říct na klíč pro BMG.

Na co se můžou fanoušci těšit? Bude CD obsahovat nějaké specialitky?

Looky: Základ tvoří materiál z našich dvou řadovek. Je tam spousta zajímavejch věcí, který se povedly. Skutečnou raritkou je prastará skladba "Méďa", kterou si vynutil Márdi z Vypsaný fiXy. A myslím si, že i Běldovi, kterej s náma tehdy hrál na bicí, tahle věc sedla nejvíc. Kromě Márdiho jsme na nahrávání do Roxy pozvali plno dalších kamarádů. Třeba Vaška Bláhu z Divokýho Billa, Emu Brabcovou z Khoiby, našeho bývalýho bubeníka Frantu Vránu nebo Gregoryho ze Southpaw.

Prvních šest skladeb na albu však bylo nahraných na koleji Hvězda. Proč?

Cvanc: To bylo zapříčiněno čistě technickým problémem, nahrávalo se na čtyřiadvacetistopej harddisk recorder Fostex, kterej jsme měli zapůjčenej. Ale jaksi se ho nestihlo dopravit na místo s dostatečným předstihem. Problém je, že se musí naformátovat, což trvá asi dvě hodiny, a to se nestihlo včas. Proto jsme si prvních šest skladeb znovu nahráli právě na Hvězdě.

Na závěr desky jste zařadili jako bonus skladbu "U-bahn". O co jde?

Cvanc: Je to skladba s textem od Jaroslava Rudiše, kterej přišel s celkem převratnou myšlenkou, totiž že ke svý knížce "Nebe pod Berlínem" vytvoří soundtrack. Ten nápad vznikl už někdy před dvěma roky. A jelikož se s ním známe ještě z Turnova, kde on studoval na gymplu, oslovil nás, abychom zhudebnili jeden z písničkovejch textů, který ta knížka obsahuje. Dál se na tom podíleli třeba Bullerbyne, Umakart a další lidi. Teď by měl bejt podle knížky natočenej dokonce film, tak uvidíme.

Do konce roku před sebou máte v rámci Represent Tour pěknou porci koncertů. Neprobíhají v takových chvílích v kapele "ponorky"?

Looky: Nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale my už jsme spolu s Cvancem tak dlouho a je mezi námi takový pouto, že nic podobnýho nehrozí. I kdybychom nejezdili koncerty, tak bychom se stejně scházeli doma a furt něco zkoušeli.

Na obě vaše desky byly docela pochvalné recenze. Ale stále vás dělí krok od toho, abyste v českém showbusinessu prorazili se vší razancí. Nepřepadají vás někdy pocity, že byste to raději všechno vzdali?

Looky: Absolutně nikdy. To nás naopak nejvíc motivuje. Pořád máš co zlepšovat. Stejný je to s koncerty, když třeba nepřijde moc lidí. O to víc se to do nich snažíme naprat.

Album "Euforia" bylo plné hitů, které měly potenciál uspět i u hodně konzervativních českých rádií. Myslíte si, že se pro jeho propagaci udělalo maximum?

Looky: To se těžko posuzuje, ale je pravda, že nás trochu mrzí, že se to tak úplně nechytilo. Těch písniček je jakoby škoda.

Jedním z těch potencionálních hitů byla i skladba "Superstar", se kterou jste tak trochu předběhli dobu a události. Nenapadlo vás zkusit ji třeba i s odstupem nasadit jako singl?

Looky: Uvažovali jsme o tom. Milan Herman z BMG chtěl k tý skladbě snad dokonce natočit i videoklip. Říkali jsme si, že by to mohla bejt sranda, ale pak nás předběhla Vypsaná fiXa s tou svojí parodií v klipu "Štěstí Jima Dixona"...

Už jste se o tom zmínili v loňském rozhovoru pro musicserver.cz, ale přesto mi to nedá: Jak se dnes zpětně díváte na roky strávené předskakováním skupině Tři sestry?

Looky: Je pravda, že s tím koncertováním se Třema sestrama se to trochu přehnalo. My s nima jezdili sedm let. Na jednu stranu to bylo dobrý, protože jsme měli peníze a klid. Později v tom ale možná byla tak trochu naše pohodlnost. Celý se to ale odvíjelo od toho, že byly obě kapely tak personálně provázaný, kdy s nima hrál Cvanc i Franta Vrána. Teď si říkáme, že jsme toho měli nechat určitě dřív. Turné k desce "Space Punk 2001" jsme už měli jet sami. Ale zase jsme zažili spoustu věcí, včetně pořvávajících nácku...
Cvanc: To bylo někdy v devadesátým sedmým, kdy jsme s nima začínali. Lidi samozřejmě přišli na ně, takže nás pěkně fuckovali. Na druhou stranu si myslím, že možná i díky nám se pak Sestrám hodně omladilo publikum. Ze začátku na ně chodili právě náckové nebo klasický máničky v džínskách a ve finále, když jsme s nima končili, tak...
Looky: ...tak na ně chodili "džískaři" taky, ale už ti moderní. (smích) A taky šestnáctiletý holky a skejťáci, kterejch tam pak už byla většina.

Díky tomu, že jste byli dlouho spojováni se Třemi sestrami, si vás spousta lidí určitým - nesprávným, způsobem zaškatulkovala. Nyní se však - mimo jiné i výběrem hostů na live albu - hlásíte k trochu jiné muzikantské "komunitě".

Cvanc: Samozřejmě, že tahle současná pozice nám sedí mnohem víc, ale nebylo to nějak plánovaný. Vlastně jako s prvním z týhle "party" jsme se seznámili se Šmitym (baskytarista Roe-Deer - poz. red.) a potom s ostatníma. Navíc v Česku je to tak, že se s těma lidma - hlavně díky fesťákům - znáš a potkáváš je pořád. Jsme rádi, že teď hrajeme třeba právě v Roxy, že už nás tam lidi berou. To, že jsme byli díky Sestrám nějak zaškatulkovaný, nás hodně štvalo. Byly v tom prostě zbytečný předsudky typu: "Tohle do Roxy? Nikdy!" Při natáčení živáků tam ale bylo totálně našlapáno. A lidi přišli fakt na nás, takže si myslím, že se to pomalu láme.
Looky: Fandíme třeba Southpaw, který si teď naopak odjeli několik v podstatě punkovejch festivalů a prali to tam do těch "špinavců". Sice třeba ještě neměli takovej úspěch, ale přijde mi to dobrý. Sám bych byl rád, kdyby se tyhle dvě scény propojily. Kdyby lidi z obou stran odhodili nějaký zbytečný předsudky.

Po odchodu Franty Vrány jste dlouho nemohli najít nového bubeníka. Stejný problém řeší - nebo v nedávné minulosti řešilo - mnoho dalších českých kapel. Proč si myslíte, že je u nás tak složité najít někoho právě na tenhle post?

Looky: Tím hledáním jsme strávili celej rok. Člověk zjistí, jak je to hrozně těžký. Je to jednoduše v tom, že si každej myslí, jak je hrát na bicí úžasně snadný, ale ono není... Dobrýho bubeníka si u nás každej hlídá. My jsme ho nakonec našli a zatím nám to dohromady sedí skvěle.

Právě vydaným live albem jste tedy zrekapitulovali uplynulých deset let svého působení na české scéně. Máte však už nyní představu, jak budou znít Lety mimo na příští řadovce?

Looky: V době, kdy jsme byli bez bubeníka, jsme si s Cvancem něco nahrávali do počítače. Nějaký skladby vznikly, ale fakt se zatím nedá odhadnout, co z toho bude. Když se my tři sejdeme, může z to vyjít úplně cokoliv, což nás na tom samozřejmě baví. Teď jsme třeba udělali skladbu s jungleovým spodkem. Vylezl nám z toho takovej elektropunk. Člověk zjišťuje, že se takovej rytmus dá použít do v podstatě punkový skladby. A můžeš s tím klidně vystoupit na klasickým rockovým fesťáku. To mi přijde jako cesta. Je ale jednoznačný, že se v současný chvíli tak trochu vracíme k syrovějším věcem, k rock'n'rollu, zároveň se ale nechceme za každou cenu vzdát elektroniky. Pořád mi přijde zajímavý dělat to zvukově třeba jako takoví Primal Scream.

Ty, Looky, účinkuješ s už zmiňovaným Šmitym v kapele Radiostars, kde se pouštíte do coverů i obskurností typu Holki. Nemáte ambice natočit třeba desku? Vždyť podobně nastavené projekty slaví pravidelně komerční úspěchy?

Looky: Radiostars jsou kultovní kapela, a tak to asi necháme, rozhodně bych to nechtěl někam hnát. (smích) Deska ani dost dobře udělat nejde, protože můžeš nahrát jenom to, co ti povolí, což by třeba u Robbieho šlo dost těžko. Takže Radiostars budou hrát i nadále jenom živě - vždycky pár koncertů a na nějakejch V.I.P. parties pro naše kamarády.

Co v současné chvíli Lety mimo poslouchají?

Looky: Teď jsme si třeba ulítli na první desce Wanastowek. Pustili jsme si to v autě a zjistili, že to je přesně ten rock'n'roll, kterej by se teď měl hrát. Osobně se momentálně vůbec nemůžu odtrhnout od Placebo, od kterejch mi kamarádka sehnala kompletní diskografii včetně rarit a živáků. To je ohromně emotivní muzika. Taky jsem si objednal DVD Ramones, takže teď se těším, až si pořídím přehrávač, abych si to měl vůbec kde pustit. (smích) No a pak jsou tady poslední dvě desky Horkýže Slíže, což je pro nás už něco jako Cimrmani, kdy mezi sebou mluvíme v jejich fórkách.
Maštěnka: Když jsem se učil repertoár, tak jsem samozřejmě poslouchal Lety, ale jinak mě teď přítelkyně znovu naučila poslouchat Faith No More.
Cvanc: Vlastně posloucháme to, co jsme sjížděli už někdy na škole, osobně mám pořád moc rád Therapy?, ale právě zmiňovaný Faith No More jsou pro nás něco jako kult. Hlavně v tom, jak se nebáli míchat všechny styly.
Looky: V tom to máme podobně, nechceme hrát určitý "styl", nikdy jsme s Cvancem neměli ambice hrát něco, co se nějak jmenuje.

Díky za rozhovor.