To jsou ale náhody - než se ke mně dostala na recenzi deska Bumble-Bee, měl jsem za to, že zkusím něco nového. Ale při pročítání historie kapely na jejich docela netradičně dělaném, ale jinak informacemi (i v angličtině) nabitém webu jsem zjistil, že už vlastně její produkci trochu znám. Nejen já, o kapele jste si mohli přečíst krátkou zmínku v reportáži z finálového koncertu Jim Beam Music 2001. Ale vzhledem k tomu, že teprve nyní mají Bumblee-Bee plnohodnotný debut v recenzní podobě na stránkách musicserveru (ukázky z alba už u nás mají), je dobré se krátce zmínit právě o té historii.

Blatenští Bumble-bee existují albově už od roku 1996, kdy vydali jedno EP, následující rok i první album "Undertow", které následovala dvě promoCD. Postupně se dostali do povědomí posluchačů, následovalo druhé CD "SoUsed" v roce 2001. I díky němu se ještě víc chytili a potvrdili to vítězstvím v soutěži Jim Beam Music. Ve stejném roce si také poseděli na Kloboučku. O rok později byla skupina postižena záplavami (zkušebna u rybníka v jižních Čechách...) a dalšími technickými problémy. Asi proto došlo na vydání třetího promoCD, které sumarizovalo předchozí snahy. Při krátkém popisu historie kapely nutno zmínit ještě související existenci souboru Bumble-Beat a následně Battole (Mr. Green's Meaning Of Life), které se ve stejném složení jako "hlavní" kapela "zabývá veřejnou produkcí značného množství převzatých skladeb za účelem pobavení publika i sebe sama". Tady hledejme jednu z důležitých příčin (nebo jde o následek?) toho, co můžete čekat od "hlavní" kapely. Jestli vám nestačí představivost, tak tyhle sestavy "pro zábavu" hrály věci např. od Beastie Boys, Beatles, Butthole Surfers, Clawfinger, Creedence Clearwater Revival, Cult, Pearl Jam, Pixies, Ramones Lou Reed, Rolling Stones, Slayer, Therapy?, Neila Younga nebo Franka Zappy. Slušná míchanice, co? A to jsem ještě některé další soubory vynechal.

Letos v červnu vyšlo samonákladem album "Floodgate" (že by ještě reflexe těch povodní?), graficky slušně vypadající a se zajímavě řešenou textovou přílohou. Je tak možné porovnat starší dojmy a realitu roku 2004. Zpětně mě může potěšit, že jsem na onom soutěžním finále nebyl úplně hluchý, že opravdu mixují různé styly založené na tvrdé muzice. I z toho, že kapela na novinku zařadila dvě starší skladby, i když se dá předpokládat jejich přepracování, lze usoudit i bez poslechu, že kapela pokračuje v dřívějším směřování.

Nemá se tak zjednodušovat, ale nemohu jinak. Hudbu Bumble-Bee si můžete dost dobře představit jako mix Butthole Surfers, Primus, RHCP a budete dost v obraze. Modří už vědí, pro ty ostatní snad pomůže následující přiblížení - ne tak standardní (někdy skoro žádná) písničková struktura skladeb, tvrdé riffy kytar bez sólování, hutná basa. Vše s častými změnami tempa a intenzity, místy tak na vás z beden vybafne nářez, který přejde skoro v jazzový poklídek. V té hard atmosféře tu a tam vykoukne funkový náboj ("Ghost In My Head") nebo kytara ("Tears On The Run") papriček. Bumble-Bee si nechali trochu vypomoci od pár hostů, přesto se skladby, kde účinkují, neodlišují od ostatních. Tedy pokud nejste specialisté na kytarovou hru Miloše "Dodo" Doležala, pak ho asi v "Tears On The Run" těžko poznáte, stejně jako není podstatná účast rodilého mluvčího v "Prick Time". Saxofon v "Uneasy" už přeslechnout nelze, škoda, že ho nevyužívají častěji.

Přesto bych měl výhrady. Ani ne tak ke zvuku, který takový typ muziky potřebuje, je relativně solidní a plný, i když zpěv je utopený ("Restrainers Of The World", "Vamos"). Někdy je té netradiční rockové struktury tolik, až se zdá, že kapela neví, co by do jedné skladby ještě nacpala. Výsledkem je tak trochu zmatek a zhoršená orientace, co zrovna hraje za skladbu. Hlavní výtku mám k vokálu, ten sráží jinak zajímavou hudbu. Vím, že k téhle muzice to prý jde bez angličtiny těžko, ale zpěvák 2075 někdy příliš nestíhá všechno z pusy vysypat ("Ghost In My Head"), jindy mu kvůli zvuku není prostě rozumět. V podobném typu muziky člověk nečeká žádného Pavarottiho, místo zpěvu spíš mluvení nebo polorap, polokřik určitě nakopne na koncertě, ale na desce by měl zaujmout ještě něčím jiným. A není to ani osobitostí, zůstává ve stínu muziky. Civilní projev v "1-900-Worms" ve slokách ukazuje tu zajímavější stranu Bumble-Bee, k muzice pasuje, přestože řvaný refrén už je slabší.

Z napsaného vyplývá, že muziku Bumble-Bee si užijí hlavně ti, kteří hledají neškatulkovou tvrdou muziku. Ta není superoriginální, pokud se člověk podívá do světa, ale u nás jde rozhodně o nadprůměr. Poslechněte si ty lepší ukázky z alba - skladby "Ghost In My Head", "1-900-Worms", "Uneasy" nebo "5 6 7 8" - a rozhodněte se sami, jak to vidíte s tím nad/podprůměrem.

CD k recenzi poskytla skupina Bumble-Bee.

Album: Bumble-Bee - Floodgate
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 42:34
Skladby: Similar Spray, Restrainers Of The World, Ghost In My Head, Storybored, 1-900-WORMS, 4 Radios, Tears On The Run, Uneasy, 5 6 7 8, Kiss Me, Nurse, Prick Time, Vamos