Ačkoliv Ash v Česku ještě nekoncertovali, neznámí by čtenářům musicserveru být neměli. Jak takový koncert a zážitek z něj může vypadat, jste mohli zjistit z nedávné recenze kolegy na koncertní DVD "Tokyo Blitz". Pokud jde o jejich albové počiny, třetí "Free All Angels" z '98 nebylo vůbec špatné. Novinkové "Meltdown" mě tolik nechytlo. Přesto jsem jim chtěl dát šanci mě přesvědčit, zda naživo funguje jejich muzika lépe, zda nedojde k záměně s jinými, známějšími jmény z rockové branže jako na albu. Kolega asi netušil, že jeho přání vidět Ash naživo v nějakém klubu vyjde tak rychle.

Koncert byl prakticky, a vzhledem k premiéře Ash u nás nepochopitelně, značně nepropagovaný, plakáty vidět nebylo, takže jsem netušil (ani nezjišťoval), zda a kdo bude pódium zahřívat před nimi. Docela milé překvapení - v půl osmé nastoupili Southpaw. Jak kolega zmiňuje v reportu z jejich jen pár dnů tomuto koncertu předcházejícímu křtu desky, pochopili, že šanci opravdu prorazit mají hlavně díky koncertování, a tak si střihli roli předkapely. V asi čtyřiceti minutách přehráli většinu své novinky "Boys Make Noise", zakončovali s "Goodbye, Planet" z předchozího alba. Nebyl bych tak nadšený jako kolega na křtu, ale to má své objektivní důvody (délka, zvuk předkapely), koncertík to jinak nebyl vůbec špatný, potvrdil se mi dobrý dojem z desky. Dobrá příprava na hlavní tahák večera.

Lehce po půl deváté nastoupili Ash před pro návštěvníky příjemně, pro pořadatele nic moc zaplněné Roxy. Kapele to mohlo po zkušenostech z Japonska přijít jako slabota, mohli být ale rádi, že se dostavila v dost hojném počtu enkláva (skoro)krajanů zde bydlících nebo jen projíždějících. Pokud jste nevyužili odkazy na starší recenze, ve zkratce prozradím, že tahle mužská trojka už před pár lety posílená o kytaristku míchá popovou chytlavost, hlavně v refrénech, s punkovou jednoduchostí a speciálně na poslední desce toto rockově zabalila. Těžiště koncertu bylo logicky ve skladbách z poslední řadovky, tvrdší "Meltdown", z jedenácti skladeb zahráli osm. Novinky prokládali staršími písničkami, nejvíc (čtyři) z již zmíněné, dva roky staré "Free All Angels", které publikum oceňovalo nejvíc. Ale reagovalo vstřícně i na tři věci z osm let starého debutu "1977". Z ne moc přijatého druhého alba zahráli jen jednu skladbu, stejně jako z (před)loňského výběru a pak v přídavku mnou neidentifikovanou.

Od první skladby, stejnojmenném otvíráku alba "Meltdown", bylo jasné, že ten rockový obal bude ten večer velice silný. Singly i další skladby z poslední řadovky fungovaly výborně, naživo mnohem lépe než na desce. Taková "Clones" s jízdou bicích (podobně i "Vampire Love"), celkově až (nu-)metalovou atmosférou bez jinak všudypřítomných chytlavých refrénů mě chytla hodně a dokonala pozitivní přijetí celého koncertu. Obdobně výborná byla tvrdší "Detonator" s "tikacími" bicími. Přestože v pauze po vystoupení předkapely se linula hudba i Smashing Pumpkins, které mi na "Meltdown" připomínali místy až příliš, jejich největší kopii "On A Wave" nezahráli a nejen díky tomu ke koncertu nemám výhradu jako k desce.

Nutno ocenit, i když přítomné slečny určitě byly proti, odvahu, s jakou nezahráli žádné pomalé skladby, třeba "Candy" nebo "Sometimes". Je fakt, že by se mi líbila pro ně dost netypická tanečně-rocková "Submission". Celý koncert hrnuli do lidí své vypalovačky. V nich se sice občas zvolní ("Evil Eye"), ale refrény byly vždy skákavé. A jejich věrní fanoušci v kruhu pod pódiem toho hojně využívali, až jsem dostal strach o našeho fotografa.

Kapela se soustředila na výkon, s publikem prakticky nekomunikoval ani frontman a zpěvák Tima Wheeler - párkrát poděkování a dvě jen o něco delší promluvy, jak hrají v Praze poprvé a jak jsme skvělé publikum. Druhá kytaristka Charlotte Hatherley, v jinak mužské společnosti logicky přitahující pozornost, v doprovodných vokálech odváděla hodně práce, podobně jako u basy "neviditelný" Mark Hamilton. Občas to Wheelerovi intonačně trochu ujelo, ale zas tolik to nevadilo. Asi dvakrát také přitvrdili nebo lehce změnili písničku, že chvilku trvalo se chytnout, o jakou skladbu jde. Ale instrumentálně vše zvládali perfektně, různé stoptimy byly bez chyby.

Ano, muzika Ash je nekomplikovaná a stalo se mi, že jsem párkrát nasadil k refrénu z jiné písničky, přece jen jsou si místy dost podobné. Ale na druhou stranu si tenhle koncert mohl užít i ten, kdo jejich tvorbu nijak nezná, což se taky počítá. A já vezmu víc na milost "Meltdown" a nejspíš přijdu na Ash i příště - vzhledem k jejich slibu se dá očekávat jejich další návštěva. Třeba se nás tam potká víc.

Playlist: Meltdown, Girl From Mars, Cherry Bomb, Evil Eye, Clones, Shining Light, Renegade Cavalcade, Detonator, Oh Yeah, Starcrossed, Kung Fu, Jack Names The Planet, Vampire Love, Walking Barefoot, Orpheus, přídavky: A Life Less Ordinary, ?, Burn Baby Burn

Ash, Southpaw, Roxy, Praha, 26.10.2004