O kapele Ráj houbařů se toho na internetu nedozvíte mnoho. Nějaká ta informace je k mání na musicserver.cz, v podstatě to samé se dočtete na freemusic.cz, pár zmínek uvádí žánrově zaměřený punkrock.cz a nijak zevrubný není ani oficiální web skupiny. Už tento fakt napovídá, že partička, zaškatulkovatelná jako hospodsky punková sešlost, velikou díru do světa zrovna neudělala, jinými slovy, že jde spíše o regionální záležitost pro nevelkou základnu posluchačů. Na druhou stranu nelze prohlásit, že jde o hudebně negramotnou bandu amatérů, byť k tomu mládenci nemají daleko. Ale pojďme pěkně po pořádku.

Nebudu tvrdit, že "Pinďour" je deskou, kterou bych si pustil vícekrát, než jednou do roka, protože to není pravda. Na této kapele je mi však sympatický fakt, že dokázala na vlastní náklady a v podstatě na koleni nahrát album, které má vzhledný booklet (digipack) a poslouchatelný zvuk. Bylo by jistě zajímavé sledovat, jakou změnou by muzikanti z Klecan prošli, dočkat se možností profesionálního studia, zkušeného producenta a důvěry velikého vydavatelství, které by jim poskytlo veškerý komfort, jakého se běžně dostává pochybným hvězdičkám typu Rebeka či Jakub Mohamed Ali. Mimochodem, Ráj houbařů je pro mě daleko více snesitelnější, než právě jmenovaní kolegové - jdou do věci po hlavě, z jednotlivých písní je navíc cítit ustálený světonázor a snad i ujasněnost v tom, co chtějí. Zde však moje pochvaly končí.

Už po několika minutách poslechu je vám jasné, že muzikanti z Klecan se nemohou realizovat jinde, než na vesických zábavách, kde se auditorium mnohem více než na parketu, zdržuje u barů a na toaletách. "Pinďour" sice nabízí několik vtipných nápadů (svérázné zpracování známých momentů z filmového "Mrazíka", "Včelka", pojednávající o kresleném hmyzákovi Máje, která zaútočí na Karla Gotta, citace z Bible v závěrečé v "Otče"), veskrze je však nahrávka jedna velká, protrpěná nuda. Po textařské stránce klecanští stavějí na vulgarním vyjadřování (např. straně ČSSD věnované verše "krocani k nám přiletěli / mnoho škody nadělali / vostrou břitvou rozříznem je / na klacek je napíchneme / na kusy je rozsekáme / v plamenech je upálíme / naše pupky naplníme / na hajzlu je vykadíme" v písni "Krocani"), po stránce hudební jsou tak obyčejní, že si jejich melodické nápady ani nezaslouží originální charakteristiku. A když nad tím tak přemýšlím, nezaslouží si celá deska ani delší recenzi.

Ne, vážně nemám radost z toho, když musím takto ohavně kritizovat, ale copak mohu jinak? Jediné, co lze houbařům vzkázat, je: zavřete se do zkušebny, cvičte, cvičte a cvičte. Ani po muzikantské stránce, ani co se týče zpěvu to totiž není žádná sláva. Pokud to s hudební kariérou vůbec myslíte vážně, bude také potřeba přijít s nějakým výraznějším nápadem, tudíž bych zároveň doporučil naposlouchat spoustu skutečně cenné muziky. Hůl nad vámi rozhodně nelámu, ostatně Kabáti také nějak začínali. Naslyšenou za pár let!