Po čtyřech letech vydali vyškovští Here novinku "Figura Porca", která se díky svým kvalitám stala mimo jiné Albem týdne na musicserveru. O tom, jestli jsou čtyři roky moc, jakou roli hráli ve zvuku alba dva v současnosti nejznámější a nejvytíženější producenti českého moderního popu Jan P.Muchow a Dušan Neuwirth - o tom a dalších věcech si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který se bohužel z více důvodů konal pouze v elektronické formě. Na otázky odpovídali (převážně) kytarista Zdeněk Marek a zpěvačka Valerie Chauvey.

Venku je deska "Figura Porca", další po čtyřech letech. Proč tak dlouhé pauzy mezi alby? Co dělali členové Here mezitím? Platí ještě pro kapelu přídomek "vyškovská"?

Zdeněk: Čtyři roky vypadá opravdu dlouho, ale pokud chceš udělat poctivou desku, není to hned. Navíc, museli jsme se "trefovat" do volných termínů obou producentů, kteří jsou také velmi vytíženi. Poprvé jsme také skládali přímo do počítače a nevyužívali jsme klasické studio, to také nějaký čas zabere. Naučit se dělat na macu nám zabralo hodně času. A když k tomu přidáš, že Here se sjíždí na zkoušky stovky kilometrů do Vyškova (Valerie Bratislava, střídavě Stockholm), já Praha, Igi s Makim (basa, klávesy - pozn. red.) byli také dva roky rozlítaní po Evropě, pak jsou čtyři roky ještě úspěch. My jsme opravdu ty roky poctivě skládali a hráli ve zkušebně, ale jsme s věkem stále větší pedanti, a tak dokud nejsme přesvědčeni, že skladby mají hlavu a patu, raději je nepouštíme. A jestli jsme vyškovští? Jasně, to už nám nikdo neodpáře. (Smích)

Jaký cítíte rozdíl oproti předchozí studiovce?

Valerie: Rozdíl je podstatný. Díky dvěma producentům a jejich rozdílnému vidění muziky Here došlo jakoby ke spojení naší nejalternativnější desky "We Are..." a psychopopového "Double Happiness". Mně se pracovalo s oběma producenty skvěle, i když každý dělá trochu jinak, ale naučili mě více pracovat s hlasem. Navíc, Dušanovi více vyhovovaly písničkově laděné věci, kdežto Honza se chytil toho "psycha".
Zdeněk: Já chtěl od začátku udělat nekompromisní desku a na tom jsme se v kapele shodli v tom smyslu, že hudebně to budeme opravdu my a nebudeme se dívat napravo nalevo, co teď frčí. Here byli vždy takový psychedelický pop, který byl omotán do několika vrstev zvuků a prvotních náladiček.

Jak a proč jste si zvolili "spolupodílové" producentství Honzy Muchowa a Dušana Neuwertha? Očekávali jste jiný přístup, jiný výsledek? Kdybych si nepřečetl kredity na bookletu, nedařilo by se mi rozhodnout, co je Mouchowovo a co Neuwerthovo. Jak moc oni dva ovlivnili desku? Pokud vím, tak oba vzájemně spolupracovali a výsledek si komentovali, neexistuje nějaká skladba v Muchowově verzi a Neuwerthově verzi? Bylo by zajímavé je porovnat...

Zdeněk: Od začátku si každý z nich vybral šest písní. S Dušanem jsme pracovali na věcech již od předešlého podzimu, ale museli jsme přerušit práci kvůli desce Tatakluků. Bylo to ale ku prospěchu, spoustu věcí jsme potom viděli s odstupem jinak. S Honzou se pracovalo na jaře a všichni společně jsme končili v studiu Soundsquare v Praze. Už předtím se ale Honza s Dušanem vzájemně navštěvovali ve vlastních studiích a skladby si komentovali. V Soundsquaru pak každý pracoval v jednom studiu a když už toho měli opravdu dost, dali si skladby vzájemně poslechnout a detaily upravovali. Pokud se nepozná, kdo co produkoval, pak je to jen dobře, aspoň je vidět, jak to zapadá do sebe.
Valerie: Já měla nejprve ze Zdeňkova experimentu trochu strach, ale sama jsem se u jedné písně spletla, kdo ji udělal. Myšlenka zkombinovat dva rozdílné postupy nakonec dala dohromady skládanku, která se jakoby v kruhu zase dostává na počátek.

Mně se víc líbí, když Valerie zpívá francouzsky, i k hudbě Here to sedí výborně, jak to vnímá ona? Zpívá víc anglicky kvůli sobě, nebo kvůli větší srozumitelnosti pro publikum?

Valerie: Kluci v kapele mě také nutí, abych zpívala více francouzsky. Ale je to velmi těžké. Jednak moje texty jsou hodně intimní a to se ti vždy zpívá lépe v jiném jazyce. Navíc v naší muzice se s francouzštinou mnohem hůře pracuje. No, ale do budoucna jí už asi neodolám. (Smích)

Jak došlo ke spolupráci s Jardou Švejdíkem? Nápad někoho ze skupiny nebo vydavatele nebo jinak? Takováto spojení považuji za prospěšná, škoda že Valerie nezkusila zpívat česky a Jarda francouzsky...

Zdeněk: Bohužel taková píseň neexistuje, ale je to skvělý nápad, možná že se do toho aspoň v jedné skladbě pustíme. Ohledně Jardy - Valerie po tom tak toužila, že nezbylo, než to zrealizovat. (Smích) Nápad to byl kapely.
Valerie: Já se na zpívání česky ještě moc necítím. Mám strašně ráda Jaromírův zpěv a vždy mám pocit, že přesně vím, o čem zpívá. Koncerty Priessnitz jsou úžasné, mají obrovskou sílu.
Bonus od Libora Lisého z Escape: Vyplynulo to tak nějak ze situace, paralelně se pracovalo na věcech pro Umakart, takže Jaromíra do studia nemusel nikdo tahat. Byl to okamžitý nápad... kamarádská výpomoc, dá se říct.

Vzhledem k "mezinárodnímu" zvuku a kvalitám Here - i když vím, že kapela není pro členy profesionální prací - neuvažovali jste o průniku za hranice? Je to věc jen peněz a času nebo nemáte takové ambice?

Zdeněk: Je to věcí peněz, kvality a taky štěstí. Na světě je přece tolik dobré muziky! Aby jsi překročil přes hranici, kde jsou všichni ostatní, tak musíš být samozřejmě dobrý, mít zázemí na místě a i to štěstí. Nám se to již jednou podařilo a samozřejmě bychom chtěli znovu. V každém případě to zase zkusíme. Ale podívej se, co v cizině z Čech prorazilo - Jablkoň, Iva Bittová, Tara Fuki, všechno takový jakoby exoti. Ale teď to vůbec nemyslím zle, naopak, velmi si jich vážím. Ty kapely jsou něčím pro cizince exotické a souvisí to i s velkým rozmachem world music.

Taková prkotina, čistě zvědavost - znáte Curve?

Valerie: Známe je, samozřejmě. Když vydali první desku, byla to pecka! Ten zvuk a ten udělanej vokál, na ten nezapomenu nikdy. Byli to velcí oblíbenci Johna Peela, když Here nahrávali u něj v BBC. Když jsem ale v recenzi četla, že naše deska je připomíná, tak mě to překvapilo..., ale vlastně zalichotilo.

Po předchozí desce "Double Happiness" vyšla remixová deska. Bylo to jednorázové nebo plánujete něco obdobného? Nebo jen nárazové remixy, jako třeba ten pro Tata Bojs v příloze k poslednímu Reportu...

Zdeněk: Remixovou desku asi dělat nebudeme, spíše když bude možnost remixy umístit na kompilace, tak se s pár přáteli spojíme. Sami se také remixům pro spřízněné kapely nebráníme, i když vlastně remix pro Tata Bojs byl náš první. (Smích)

Mohou se čtenáři po vydání desky těšit na koncerty?

Koncerty budeme mít na přelomu prosince a listopadu společně s kapelou Umakart. Mohl by to být zajímavý večírek. (Smích) Vrcholem bude 1. prosinec v Paláci Akropolis v Praze a den poté Fléda v Brně. A pak dále a dále. Chceme koncertovat podstatně více než doposud.

Jaký máte vztah k internetu? Vaše stránky (www.here.cz) nejsou obsahově špatné, ale nevypadají jako nejživější místo.

Valerie: Hm... kápl si na naši bolavou patu, ale už dáváme design i obsah do pořádku a na konci listopadu budou stránky kompletně nové včetně diskusního fóra.

Znáte musicserver.cz?

Zdeněk: Jasně, neděláte to špatně, jen tak dál.