Materiál na album byl v podstatě připravený už v roce 2012, poté ale Pavelku plně vytěžovala práce v Cult of Fire a Death Karma. Nyní tedy přišel ten správný čas, deska je na světě a je přesně tím, co předznamenává její název. "Spomienky" jsou založeny na vzpomínkách na autorovo šťastné dětství strávené v přírodě u babičky a dědečka. Osm songů, spíše jakýchsi hudebních impresí, se vrací k místům, situacím i událostem, které se mu vryly do paměti.

A jakkoliv jsou přesné vzpomínky záležitostí prakticky nepřenositelnou, Pavelkovi se - s drobnou pomocí bubeníka označeného pouze křestním jménem Miloslav - daří výborně zachytit atmosféru a jakýsi prchavý dojem z dávno minulých událostí.

Výhradně instrumentální kolekce spojuje pomalejší skladby plné post-rockové melancholie a až hardrockové, melodické kusy s místy poměrně překvapivě použitými ozvěnami black metalu, hlavně v oblasti kytarové hry. Výrazné motivy tohoto instrumentu se prolínají s ambientními plochami i se zvuky přírody. Deska je malebná, pohodová a pozitivní, na žánrově příznačnou temnotu tu nezbývá místo. Naštěstí - ono by se to ani nehodilo.

Vladimír Pavelka je nejsilnější v těch momentech, kdy své obrazy kreslí v pomalém tempu, nechává doznívat kytarové tóny a s úspěchem tvoří pohlcující atmosféru. Místy se však trochu ztrácí v oněch rychlejších kusech - jako by nevěděl, kdy přestat, vrší motiv na motiv a výsledek je spíše nepřehledný. Jako celek ale "Spomienky" fungují velmi dobře, baví i při opakovaných posleších, najdeme na nich kupu chytlavých motivů, které se snadno zarývají do paměti. Nenápadné album, které příjemně překvapí.