Dvoudenní festival se odehrával na famě Šiklův mlýn. Malinko odlehlém, ale hodně rozlehlém místě, které na Vás dýchne country-westernovou atmosférou, kde nechybí spousta různých zvířat, kulisy důvěrně připomínající slavné mayovky a krásné prostředí nedaleko Zvole nad Pernštejnem. Místní majitel ve spolupráci s televizí Prima, slavící čtvrtstoletí existence a cestovní kanceláří Blue Style se rozhodli udělat velkolepou akci pro celou rodinu, aby se zabavili mladší i starší.

První den proběhl na hlavním pódiu ve znamení Petra Koláře, Dana Nekonečného a Mňágy a Žďorp, pisatel však byl přítomen až na podstatnou část programu druhého dne, který byl o mnoho nabitější. V pravé poledne začali program na hlavním pódiu stále populárnější Jeleni, následováni Ewou Farnou. Ta představila průřez celou svojí víc než deset let trvající kariérou, zdaleka největší ohlas však měl stále relativně aktuální hit "Boky jako skříň".

Program hlavního pódia se prolínal s vedlejším dětským, kde své vystoupení měla hvězda posledních několika dětských generací Dagmar Patrasová, Kašpárek v rohlíku, Pískomil se vrací nebo Maxim Turbulenc. Pisatel se však soustředil na dění na hlavním pódiu.

Ani tam nezůstaly děti a mladší generace moc ošizené. Potvrdil to například Jaroslav Uhlíř. Autor mnoha (nejen) pohádkových hitů sestavil výbornou kapelu, kde prim hraje kytarista a zpěvák Fredy Bittner a nyní k nim patří i zpěvačka Jana Kohoutová, která svým krásným znělým hlasem odzpívala princeznovské party.

Další část programu patřila velmi populární Partičce, my jsme však hudební server, proto další zmínka bude patřit první z domácích hudebních legend Lucii Bílé. Ta dělí svá vystupování v létě na ta rockovější s Arakainem a uhlazenější s kapelou Petra Maláska. Rodinný festival proto logicky nabídl klidnější variantu. Většina vystupujících na festivalech volí do svého setlistu hlavně hity, Lucie Bílá v tomto překvapila a dobře udělala. Zpěvačka, která každý rok přichází s novým studiovým albem (ani letošek nebude výjimkou) má písní na rozdávání. Samozřejmě se dostalo obzvlášť ke konci jejího vystoupení i na hity typu "Desatero", "Amor Magor", nebo "Jsi můj pán". Nebála se však sáhnout i k aktuálním písním ("Hana", "Světlo zas uvidíš") i neznámým skladbám. Spíš než na rockový drajv ve svém projevu vsadila na intonační dokonalost a s každým tónem se přímo mazlila. Překvapující byla u jinak výřečné osobnosti poměrně minimální komunikace s publikem, určitě však tohle vystoupení bylo ukázkou toho, proč u nás - alespoň co se zpěvu týká - nemá tahle znovu zamilovaná dračice konkurenci.

Úplný protipól je Slza. Petr Lexa a Lukáš Bundil kvůli drobným technickým problémům začali o několik minut později. Pod pódium nalákali fanoušky (a hlavně fanynky) teenagerovského věku a vzhledem k faktu, že zatím vydali pouze dvě studiová alba, nemuseli si nad svým koncertním setlistem příliš lámat hlavy. Ohlas na hity "Lhůta záruční", "Celibát", "Katarze" či aktuální "Holomráz" měli více než slušný.

Vrcholem dvoudenního klání bylo vystoupení čeké legendy všech legend mezi kapelami. Před dvěma týdny ukázali v Letňanech Rolling Stones svým výkonem, že věk je nezastaví a Olympic je jak věkem tak i energií na tom úplně stejně. Petr Janda si nijak neláme hlavu nad tím, že mu táhne na osmý křížek, v září se svojí partou a hosty z Berklee vydá nové studiové album "Trilobit" a i když sám přiznal, že těsně před vystoupením řešil drobné zdravotní potíže, nebylo to na něm vůbec nijak znát. Pochlubil se novou akustickou kytarou, na kterou zahrál "Otázky". Olympic je v poslední době velmi aktivní i studiově, do festivalového setlistu se však vešla pouze skladba "Já nejsem zlej" ze "Souhvězdí šílenců". Hraní celou partu a hlavně jeho neskutečně baví a předem avizovaný hodinový průřez celou kariérou formace trval zhruba o deset minut déle a zakončily ho tři přídavky včetně závěrečné "Slzy tvý mámy".

Blue Style Prima Fest je akce s nosným a velmi dobrým nápadem na krásném místě, která se určitě má kde zdokonalovat (příliš prašné prostředí hlavní stage, nedostatečné osvětlení areálu v noci), to jsou ale problémy, na kterých se v budoucnu dá pracovat a a odstranit je. Možnost potkat se s tvářemi z televizní obrazovky také nebyla rozhodně k zahození a na své si přišel díky množství atrakcí, různého (i adrenalinového) vyžití a spoustě jídla a pití opravdu prakticky každý, kdo sem zavítal.