Poslední původní skladby Lucie Bílé se objevily na albu "Modi". Pak následovaly živé nahrávky "Recitál" a "Bílé vánoce v Opeře", k tomu "Diamond Collection" a popově laděné songy "Jsem to já" a "Stop", které spíš vyděsily, než potěšily či překvapily. Zapomenout se nedá ani na stále pokračující spolupráci s metalisty z Arakainu, která by měla v brzké době vyústit v samostatné album.

Nové album dostalo název dle zpěvaččina skutečného křestního jména. Ona sama tvrdí, že rozdíl mezi Lucií Bílou a Hanou Zaňákovou je znatelný a chce si ho hlavně užít v příštím roce, kdy plánuje několikaměsíční dovolenou v zahraničí, kterou bude věnovat studiu angličtiny a své nové zálibě - tvorbě růženců, jimiž chce přispět na dobročinné účely. Také se pro inspiraci a nové múzy vydala na Slovensko, které se v současnosti stává jejím druhým domovem. Díky roli porotkyně v talentových soutěžích zde objevila nové přátele, známé, našla tu zázemí a získala kontakty na spolupracovníky, kteří dostali za úkol udělat nový materiál moderní a svěží.

Kdybychom zapomněli na její minulost, na to, co dokázala a má za sebou, jistě by bylo překvapující, v jak výborné hlasové kondici se nachází. To se obrazí už v otevírací skladbě a zároveň pilotním singlu "Tak mě tady máš", rytmicky vytleskávaném songu, ve kterém už hodně zhuštěná slova v refrénu připomínají rap. Ten se na tomto albu objevuje hned několikrát. Ve skladbách "Hráze" a "Poprvé" si zazpíval člověk, který zároveň album produkoval a složil většinu hudby - Martin "Maxo" Šrámek. Nutno říct že jeho party jsou prohnány filtry a zní hodně uměle. V kombinaci s angličtinou to je rušivý element. Celeste Buckingham, pro kterou Šrámek také pracuje, se ve své rapové pasáži v bonusové skladbě "Primadonna" s angličtinou rozhodně popasovala líp.

Nahrávka působí velmi semknutě, tento fakt však ve skladbách "Mezi řádky" a "V ranách sůl" sklouzne do jednolitého tvaru a dostavuje se nuda. Z letargie posluchače probere další skladba, na které se podílela autorka výborné desky "Prežijú len milenci" Katarína Knechtová. Název "Tenisky" vrací pamětníky do druhé poloviny osmdesátých let k prvnímu hitu Bílé, ale pouze v textařské narážce.

Slova písní měli na starosti pánové z formace Nebe - Petr Harazin a Štěpán Petrů. Napsat dobré texty pro osobnost, která je starší, opačného pohlaví a s tolika životními zkušenostmi, musela být pro oba obrovská výzva. Ve zkoušce obstáli. Ty tam jsou osvaldovské provokace a přidrzlost. Na novince působí Bílá spíš vážněji, probírá se vztahy, řeší muže.

Tradičně silná je v baladách. "Hana" i "V loužích" velmi šikovně kontrastně navazují na předcházející skladby. Především zlom "...Nechej mě řvát", který uzavírá skladbu "Poprvé," a intro v podobě tichého klavíru u "V loužích" jsou velmi kouzelné.

Vytknout se dá vlastně jediné - v populární hudbě však dost důležité. Chybějící opravdový hit. Singl "Tak mě tady máš" špatný není, do formátu celoplošných stanic, které se orientují na českou tvorbu, však bude těžko zapadat. Přesto za to tahle zkouška stála. Lucie Bílá může v klidu leštit poličky pro další Slavíky.