Musí být něco mezi nebem a zemí. Jméno Johnnyho Cashe jsem samozřejmě registroval, vždyť nevědět o countryovém legendárním Muži v černém, kterého desek se prodalo na 50 milionů kusů, by byla ostuda. Ale že bych jej nějak vyhledával, říci nemůžu, protože jediná skladba, ve které zpívá a kterou jsem do nynějška měl doma, byla "The Wanderer" z desky "Zooropa" od U2. Jeho nové album "American IV: The Man Comes Around" jsem k recenzi obdržel víceméně náhodou a bral jsem jej jen jako zajímavé zpestření bohaté nadílky nových desek. Bez speciálních očekávání a po prvních nenápadných slyšeních teď však pokaždé zůstávám v němém úžasu nad tou krásou a děkuji té náhodě či prozřetelnosti, že mi ji přihrála do cesty.

Jsem padlý na hlavu? Poslouchám sedmdesátiletého nemocného dědka, ježí se mi chlupy na těle a do očí se tlačí, proboha, snad slzy či co to je? Akustické kytary, občas piáno, téměř žádné bicí a hluboký baryton, co občas skoro jen mluví - stárnu snad? Čím mne ten chlap uhranul? Na desce je pár jeho písní, tradicionály a několik na první pohled nepravděpodobných coververzí, jež dohromady tvoří nedozírnou hloubku. Nepochybuju o tom, že Cashovo charisma je pořádně silné, když dokáže působit i jen prostřednictvím poslechu jakéhosi stříbrného kotoučku.

Nevím, o čem svědčí výběr převzatých skladeb na čtvrtém pokračování série American, ale je pozoruhodný. Na minulé desce přezpíval Cash U2 i Pettyho, teď se kromě Beatles, Stinga, Simona a Garfunkela či Eagles klidně pustil, považte, do Nine Inch Nails a Depeche Mode. Hodně toho má na svědomí producent Rick Rubin, kterého jsme byli zvyklí spojovat se jmény Rage Against The Machine, Red Hot Chili Peppers a nejnověji díky němu vznikli Audioslave. Dokážete si taková spojení představit v dobře uleželých a prohnilých českých poměrech? A to dojem ještě umocňují hostující interpreti Fiona Apple, Nick Cave, Don Henley a jen tak mimochodem John Frusciante na kytaru v "Personal Jesus", ale nejdůležitější je slovy těžko popsatelný vklad, co těm písním vdechl samotný Cash. I tisíckrát slyšené skladby mají novou duši.

Johnny Cash, stejně jako Elvis nebo Frank Sinatra, nepatří do žádné obyčejné kategorie. Je něco extra, nadžánrová legenda, pořádně rozsáhlá položka v encyklopedii. Musím zopakovat, že je mu sedmdesát, ale nebrání mu žádné bariéry předsudků, aby si napsal nebo od kohokoliv vypůjčil píseň, kterou chce zpívat. O životě, nemocech, nevyhnutné smrti, naději, smutku, věčnosti, lásce. "The Man Comes Around" je o tom všem a Johnny Cash je jediný a opravdový Muž v černém.