Enter Shikari se sice rozhodli jednu ze svých nepovedenějších písní, tedy "Redshift", na novou desku "The Spark" nakonec nezařadit, naopak ale dokázali, že jsou schopni dát dohromady hromadu dalších věcí, které jsou tak skvělé, že si na singl z ledna 2016 ani nevzpomenete. Jak to, sakra, dělají?
Vydáno: 25.9.2017
Celkový čas: 40:36
Skladby: The Spark, The Sights, Live Outside, Take My Country Back, Airfield, Rabble Rouser, Shinrin-yoku, Undercover Agents, The Revolt Of The Atoms, An Ode To The Lost Jigsaw Pieces, The Embers
Vydavatel: Mystic Production
Trochu zklamání (Vojta, 28.12.2017 20:20) Reagovat
Pro mě je The Spark trochu zklamání, album je ne jejich poměry "vyměklý", za mě asi jejich nejhorší, nejlepší podle mě zůstává předchozí The Mindsweep.
jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice ne... (Fimi, 29.12.2017 20:09) Reagovat
jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice nemožného, je to takové tuctové, tohle hraje kde kdo...celkem slabota oproti předchozímu albu
Deska dobrá, ale závratných kvalit předchozích placek nedosahuje (MrKew, 29.12.2017 22:58) Reagovat
Popovější sound automaticky neodsuzuju, naopak si dokážu užívat líbivé melodie "The Sights" či "Live Outside" už jen z toho důvodu, že Rou Reynolds opravdu ví, co dělá, a rozhodně to není poprvé, co se rozhodl posluchačům nabídnout svou klidnější tvář.
Ono "vyměknutí" by mi tedy ani tolik nevadilo, kdyby se od něj Shikari oprostili alespoň v opravdu tvrdých pasážích, které pořádné "punch in the face" momenty vyžadují, ale na "The Spark" se jim jich bohužel nedostává. Taková "Rabble Rouser" by byla výborná vypalovačka, kdyby po více než třech a půl minutách gradace a narůstajícího napětí nabídla i něco víc než pouze nezáživný breakdown, který může z rychlíku mávat třeba dechberoucímu bridgi jinak popového singlu "Redshift". Vybočit z přímočarého pop-rockového kurzu první poloviny desky se snaží také "The Revolt Of The Atoms", u níž jsem se však rovněž nemohl zbavit dojmu, že se ES v závěrečném mayhemu drželi až příliš na uzdě. To naštěstí neplatí pro "Take My Country Back", v níž si kapela kromě vypjatých melodických pasáží udělala místo i pro ostré lokty, a udělala z ní tak jeden z highlightů celého alba.
Nejlepším dojmem na mě nakonec působí spíše pomalejší a experimentálně laděné skladby, na nichž kapela ukazuje svůj obdivuhodný hudební růst. "Airfield" a zejména "An Ode To Lost Jigsaw Pieces" s nebeskými smyčci vytvářejí dokonalou zimomriavkovou atmosféru, mimo hudební složku mě mrazí rovněž z upřímných a na dřeň jdoucích textů promlouvajících o depresi, samotě, zmaru a snaze se se vším tím svinstvem vyrovnat. Jako z jiné planety potom vyhlíží pozoruhodný experiment "Shinrin-yoku", který se mi podařilo docenit až po značném množství poslechů a nyní bych ho neváhal zařadit mezi nejlepší kousky alba.
Výsledný dojem? Deska je to dobrá, leč závratných kvalit předchozích placek přesto nedosahuje. Oproti jakémukoliv staršímu počinu mi u "The Spark" po poměrně krátké době začaly scházet momenty překvapení a ohromení, v porovnání s ostatními deskami je také mnohem méně kvalitativně konzistentní. Album se mi vydalo docela rychle a často se k němu vracet zřejmě nebudu. Oproti recenzi bych ubral dva, možná tři body, hůl však nad ES rozhodně lámat nehodlám.
A jen tak by the way, pražský koncert v Arše byl vynikající zážitek!
Enter Shikari (thornhill, 31.12.2017 11:45) Reagovat
Myslím že vrchol dosiahli s A Flash Flood of Colour. toto je tak na 7/10
Tweet