Hořkost. Ten pocit, který posluchače přepadal už při poslechu předchozí desky "Dawntempo", se na "Pijanu" definitivně prodral dopředu. Humor v Baumaxových písních rozhodně nechybí, jen s přibývajícím časem v tomhle nemilosrdném světě plném bolehlavu, strádání a blbosti už to není taková sranda, vždyť se umělec přestává umět smát a je unaven životem.

Baumaxovi fanoušci se zřejmě budou muset smířit se zpěvákovým stárnutím a sebezpytujícím bilancováním. Ty hry se slovy a někdy až nepříjemná trefnost nechybí, ale už je to všechno legrační prostě vyváženo i mnohem serióznějšími náladami. A Baumaxa-autor umí i tento vážnější rejstřík výtečně.

Xavier tentokrát vsadil na plný zvuk kapely a to byla dobrá volba. "Dej koňům napít", jež by obstála i bez slov jako instrumentálka, připomíná nejlepší okamžiky skupiny Buty. Kapela šlape výborně, lehce zvládá jakékoliv škály nálad od rozverných až po těžce melancholické. Tím podporuje schizofrenní charakter alba, na němž se nachází mimořádně neuctivá verze Cohenovy "Hallelujah", reggae o rodičovském strachu, mrazivé bilance ochlastových bolehlavů i neuvěřitelně dojemná píseň o lásce.

Koho by kdy napadlo, že Xavi svou milostnou (!) baladou dojme k slzám? Něco naznačoval už "Mrak" z "Dawntempa" a tady "Dvě labutě" útočí na city úplně nekompromisně a krásně. Jak textem, tak gradující hudbou. Tohle je lyrický protipól tvorby člověka, který si v písni "DVD vyčistit 2" dokáže zcela otevřeně přiznat, že je jen obyčejný kokot.

Občasný vulgarismus je tady bohužel zcela na místě a má svůj význam. Někdy je naše existence zábavná a občas pekelně bolí. I když, pekelně je slovo jak z "Mikulášových patálií", tak si tam dosaďte něco tvrdšího a trefnějšího, co by zachytilo tu hořkost našeho místy sladkého života. O tom je totiž tohleto "Pijano".