Marilyn Manson byl na přelomu tisíciletí významnou hudební ikonou, o které mluvila snad všechna média moderního světa. Šokoval, produkoval originální hudbu, jeho koncerty byly plné exhibicionismu a napětí. Mansonova aura však musela dřív nebo později začít skomírat. "Eat Me, Drink Me" z roku 2007 poprvé představilo temného barda v rozporuplné formě a odstartovalo jeho pomalý ústup z největší slávy. Díky pravidelnému koncertování i produkování nové hudby však zůstal v povědomí a povedlo se mu ze scény zcela nezmizet. "The Pale Emperor" ho těžko navrátí zpět, ať by výsledek dopadl jakkoliv. Novinka si ale drží vysoký standard a Manson může být na svou aktuální tvorbu zcela oprávněné hrdý.

Devátá řadovka je v mnohém jiná než její předchůdci. Je tišší, klidnější, méně šokuje a přitom umí velmi chytře zaujmout. I na deskách "The High End Of Low" a "Born Villain" byla znát určitá progrese a chuť experimentovat, znovu zaujmout, hledat nové cesty k fanouškům. Manson se rozhodně snaží a nepřežívá přehráváním svých starých, kdysi úspěšných songů. Za to zaslouží obdiv. "The Pale Emperor" je ale oproti dvěma výše zmíněným nahrávkám zajímavější. Ač je to trochu předčasné, novinka sympaticky ukazuje, jak lze hudebně stárnout.

Je to logické: koho by dnes šokoval zmutovaný netvor plazící se mezi šváby či jinými potvorami? Spíš než to by byl (snad vyjma skalních fandů) častován kritikou a nezájmem. I nový, povedený videoklip ke skladbě "Deep Six" ukázal, jak se dá překvapit i jinak. A originálněji. Když si navíc poslechnete rockovější, blues a hard rockem ovlivněné skladby "Third Day Of A Seven Day Binge", "Warship My Wreck" nebo výše zmíněnou "Deep Six", poodhaluje se vám Marilyn Manson, který má tvář, nápad, znovunabytou originalitu, okázalost. Manson, který nalezl svůj hudební směr a zvolil rafinovanější přístup ke své tvorbě.

Brian Hugh Warner, který v roce 1989 založil kapelu Marilyn Manson, pochází z Ohia, při prezentaci své novinky však oznámil, že v sobě našel jižana. Ve skutečnosti to není úplně mimo místu. Písně mají skutečně lehký nádech blues i jižanského rocku. Více než kdy dřív zaslechnete i odkazy na sedmdesátá léta, Black Sabbath i Lynyrd Skynyrd. Krásným reprezentantem tohoto překvapivého žánrového mixu je třeba skladba "Birds Of Hell Awaiting", která je samozřejmě nasycena především typickým Mansonovým charismatem.

I jeho minulé desky měly velmi silné hity, ty však ve výsledku zapadly pod porcí vaty. Kdo by čekal něco podobného i na novince, bude překvapen. Kromě několika již zmíněných hitů se na albu nacházejí i další písně, které stojí za pozornost, a to i ke konci stopáže. Výbornou peckou je "Cupid Carries A Gun" s typickým mansonovským groovem jak ze starých dobrých devadesátek. Album zkrátka baví po celé délce a Marilyn Manson se po letech objevuje ve formě a s porcí zatraceně dobré hudby. Návrat na vrchol z toho asi nebude, respekt si "The Pale Emperor" ale rozhodně zaslouží.