Přinesl rok 2013 přemíru kvalitních desek, nebo naopak třel po hudební stránce bídu s nouzí? Redaktoři musicserveru vybrali svých dvacet nejoblíbenějších domácích nahrávek, s jejichž poslechem rozhodně nešlápnete vedle. Začínáme s pořadovými čísly 20 až 16.
Žádný žebříček nemůže obsahovat vše, co by si jednotliví redaktoři přáli. A co teprve čtenáři! Než začnete dštít síru nad tím, že je nějaká deska v žebříčku moc vysoko / nízko / není v ní vůbec, vezměte na vědomí, že se jedná jen o zprůměrovaný přehled vkusu redakce musicserveru. Redaktoři celkem navrhli 38 různých českých a slovenských desek, do nejlepší dvacítky se jich ale mohlo probojovat jen... dvacet. Pokud se se svým osobním pořadím chcete podílet na výsledném žebříčku podle našich čtenářů -
směle do toho!
© facebook interpreta
20 - 16 |
15 - 11 |
10 - 6 |
5 - 1
Dvacítku nejlepších českých alb otevíráme pěkně zostra.
Prago Union vydali svou čtvrtou desku už v červnu, ale jakmile se tak stalo, bylo o nejlepším hiphopovém počinu roku 2013 bezpečně rozhodnuto. Ostatně totéž platilo i v roce 2011, 2010, 2005 a vlastně i o mnoho let dříve - to když si
Kato ještě říkal
Deph a společně se zbytkem Chaozzu v devadesátkách
"čuměl na bednu". Dnes už je z něj ale daleko respektovanější postava domácí scény a i když pořád
"kalí za tři" a zůstává
"flinkem a floutkem, co doufá, že jednou najde víc," jeho hrátky s písmenky jsou daleko vyzrálejší, nápaditější a častokrát jednoduše berou dech. Pro neznalé také nutno dodat, že zatímco jeho konkurence se zacyklila někde mezi poměřováním pindíků a skládáním dvacáté verze chvalozpěvů na svou rodnou hroudu, Kato mezi svými zbytky zubů cedí vtipné, sebeironické, ale i překvapivě vážné a hluboké texty o svých dluzích, politice, internetu, vztazích a dalších tématech, čímž jen tak mimoděk připomíná, že hip hop nevznikl kvůli řinčícím pozlátkům, ale jako další forma sebevyjádření. A i když se může zdát, že se Kato začíná opakovat a jen mění úhly pohledu, zaručeně se budete při jeho slovních hříčkách a překrucování zažitých klišé do nových, zábavných celků spokojeně usmívat i tentokrát. (Jan Trávníček)
19. místo: Vanessa - Antidotum
"'Antidotum' se bezpochyby na nějaký čas stane vaší drogou, kterou si budete aplikovat po mnoho dní, dokud z vás nevyždímá poslední kousky optimismu a radosti."-- Ondřej Hricko
profil interpreta |
recenze |
album na Spotify
Vanessa je skutečně velmi dobře organizovaná tlupa, jak ostatně napovídá hned úvodní klipový
otvírák letošní jedovaté novinky "Antidotum". Kapele se povedlo vkročit do nového tisíciletí již povedeným předchůdcem "Ave Agony", ale až svým dalším, právě aktuálním, comebackovým počinem dokázala zplodit to, o čem všichni tuzemští fanoušci EBM jen tiše snili. "Antidotum" v sobě kloubí genialitu nejen hudební, ale i textovou a právem patří mezi albovou elitu nedávno skončeného roku. Nejen již zmiňovaná "Dobře organizovaná tlupa", ale i "Smutný pán", "Nekrodisco", "Ragnarök" či "Krev teenagerů", to vše jsou vrcholné skladby Vanessy, které kdy formace složila. A samozřejmě nejen jí, ale celé tuzemské tvrdé elektronické scény. Ale to snad není nutné ani dodávat. Každý už ví, kdo tomuto subžánru u nás suverénně vládne. (Ondřej Hricko)
18. místo: Vložte kočku - Seat
"Komu je tedy určena aktuální deska Vložte kočku? Kdyby se (v Česku) udělovaly hudební patenty, 'Seat' by bezesporu splňovala veškerá kritéria - střetávají se na ní nejen kontrastní žánry, ale celé platformy hudební scény zastoupené jak alternativou, tak hudebním folklórem. Nastoleným zvukem jsou Vložte kočku součástí všeho a přitom ničeho (všimněte si názvů písniček). A právě tím se stávají rozpoznatelnými. Za nic se neschovávají a rozličné vlivy kříží tak suverénně, že není možné je minout."-- Andrea Šafářová
profil interpreta |
recenze
Pustit dva libovolné singly z aktuální desky "Seat"
neználkovi Vložte kočku, marně by tápal, jakým dvěma docela podobným kapelám tyhle skladby patří. Zmátla by ho mnohožánrovost už v rámci skladeb, natož pak v celé čtyřiačtyřicetiminutové stopáži alba. O tu se dělí jak post-rockové výbuchy ("Muse") s techno beatem ("振子、振子、振子、ボルト"), tak rap (mj. "Papšmír") či nasamplovaný
Jaromír Nohavica ("Dvě nebo tři cesty"). A taky písně, co znějí jako
lidovky z podzemí, u kterých si nemůžete vzpomenout na název. Zmatek? Spíš s přehledem zvládnutý chaos. Ačkoli nezvládnutelný pro všechny posluchače, na tak malé ploše zažijete tolik emocí, že se po poslechu nahrávky budete cítit uvnitř rozcupovaní na kousíčky. Jedna z nejsilnějších desek, co se v roce 2013 na české scéně urodily, to je "Seat". (Andrea Šafářová)
17. místo: Michal Horáček - Český kalendář
"'Český kalendář' není jen písničkovou deskou. Už ze své podstaty je koncepčním albem a blíží se spíše divadelnímu, muzikálovému celku. A to ne charakterem hudby, ale svou koncepcí, tím, jak je vše propojeno."-- Honza Průša
profil interpreta |
recenze
Michal Horáček připravoval "Český kalendář" od roku 2010, kdy jeho villonské balady začali zhudebňovat autoři známí i neznámí. Postupně se od divadelních představení a knižní podoby dostal až k dvojalbu, kde celkem třiatřicet písniček nazpívala velmi nesourodá parta zpěváků z Česka i Slovenska, od těch největších hvězd, přes někdejší účastníky reality show až po interprety, které si musíte najít v menších klubech. Nehledě na to, že jsou představiteli různých žánrů, na této desce zpívají často zcela něco jiného. "Českým kalendářem" zní jazz, folk, šanson, pop, ale i koledy v nejrůznějších podobách a polohách. Při té vší různorodosti a pestrosti je ale toto dvojalbum velmi kompaktním a uceleným dílem, u kterého budete jen těžko hledat chybu, ač při takovémto množství interpretů a písniček se může stát, že ne všichni a všechno vám bude sedět. I kdyby se vám ale toto stalo, stále platí, že Michal Horáček a celý jeho tým vytvořili něco unikátního, jedinečného a opravdu koncepčního, co může opět překonat snad jen zase on sám. (Tomáš Parkan)
16. místo: Insania - Zapal dům poraž strom...
"Při poslechu aktuální desky se vám před očima ona apokalypsa skutečně zjevuje a není lehké se ze světa Insanie následně dostat zpět do reality pochmurné společnosti. I tentokrát jsou skladby plny kontroverzních názorů, ostrých slov a explicitních scén."-- Ondřej Hricko
profil interpreta |
recenze |
album na Spotify
Insania zanedlouho dospěje do Kristových let, a přesto se jí daří nahrávat desky, jako je tato. "Zapal dům poraž strom..." je silná po všech stránkách. Od textů, přes hudební nápady, rockové melodie i undergrondovou syrovost, až po tu kultovou auru, která kolem skupiny magicky světélkuje. Album prakticky nemá slabé místo a všech dvanáct písní disponuje všemi pozitivy, kterými se kapela již dlouhou dobu pyšní. Kromě zavedených postupů však novinka představila i několik inovací. Objevují se tu rockovější písně s až popovými melodiemi, které činí album posluchačsky přívětivějším. Na druhou stranu má stále to charisma krysy, jako měly předchozí nahrávky "Kult hyeny" i "Rock'N'Freud". (Ondřej Hricko)