Metalová akce takového rozměru byla pro poměrně mladý pražský klub HooDoo premiérou. Sympatický podnik, který menší koncerty zvládá s přehledem, se bohužel neukázal jako ideální prostor pro pořádání akcí s návštěvností značně převyšující číslo tři sta. Posluchači se sice do hlavního sálu bez problémů vešli, nízké pódium však mělo za následek, že nemalá část diváků se při vystoupení headlinera musela po vizuální stránce spokojit pouze s lesknoucí se pleší Johna Gallaghera.

Našlapaný sál pak bohužel ovlivnil i zvukovou kvalitu celého koncertu. V prvních řadách byl zvuk všech interpretů velmi slušný, v případě Dying Fetus excelentní, nezanedbatelná část aparatury se však nacházela na úrovni těl návštěvníků a přes početný dav neměla šanci donést hudební obsah do zadních míst v klubu. Kdo se neprocpal dopředu, musel z deathmetalové seance odcházet zklamán.

Zbytek návštěvníků však od prvních tónů britské partičky Cerebral Bore dával najevo, že se přišel především pobavit. Rychle se spustil značný kotel, přestože kapela nepředvedla nic nového pod sluncem a více než z hudebních výkonů těžila z přítomnosti malé blondýnky za mikrofonem. Simone totiž navzdory svým oku lahodícím tělesným proporcím vydávala zvuky spokojené, dobře opečované bachyně v připouštěcím kotci.

Ti, kteří se přišli především vybouřit v pitu, zajisté ocenili i set Američanů Job For A Cowboy. Pánové správně odhadli, že tento večer patří death metalu a svou starší deathcore tvorbu nechali doma. Provedení a hudební obsah však značně kontrastovaly. Po řemeslné stránce držel otěže skutečně zručný kovboj, především výkon rytmické sekce stál za to. Skladatelská zručnost bohužel trpěla. Monotónní a nepříliš invenční pojetí žánru nezamaskoval ani aktivní, dav hecující frontman Jonny, který v pauzách dokázal vysosat přes půl lahve whisky. Holt kovboj, jak se patří.

Na mnohem sofistikovanější strunu zahráli bostonští Revocation. Vskutku zajímavý mix technického a progresivnějšího metalu s nekompromisní thrash/death rubanicí výrazně oživil dramaturgii večera. Kapela není v tuzemsku příliš známá, sklidila však slušný aplaus a předvedla suverénní výkon. Flažolety a silné melodie znějící v klipovce "Dismantle The Dictator" byly pro část publika živou vodou v jinak značně jednosměrné produkci této akce. Bohužel právě Revocation utrpěli velkými zvukovými rozdíly v klubu. Technické finesy se totiž v zadních řadách neměly šanci prosadit a kapela v těch místech zněla velmi tuctově.

Smrtící stroj precizně seřízený do nejmenších detailů, šířící naprosto nekompromisní hudební a textové poselství převálcoval HooDoo s perfekcionismem pánům z Dying Fetus vlastním. Rozjetá lokomotiva drtila kosti přítomných, pomyslná stříkající krev jen promazávala její ložiska a trojice instrumentálně skvěle vybavených hudebníků přitom téměř nehnula brvou. Brutální hutné riffy proklály tu skočné jednodušší pasáže, jindy naopak šílené technické vyhrávky a sóla. Gallagherův growling pak ani po letech neztratil nic na své síle.

Tvorba Dying Fetus je po dvou dekádách značně předvídatelná, kritici by možná dodali šablonovitá, majstrštyky "Destroy The Opposition" a "Killing On Adrenaline" kapela asi stěží ještě překoná, ale nový materiál stále drží velmi vysokou úroveň a koncertní prezentace je zcela bezchybná. Ty, kteří očekávali, že dostanou energický mix brutální a technické hudby, nemohl výkon kapely zklamat. Ano, i velké věci se dají zahrát ve třech lidech.

Nedělní deathmetalový večer se tedy poměrně vydařil. Záměrně kladu důraz na slovo poměrně. Kaňkou na kráse zůstává velmi nevyvážená zvuková kvalita, která všechny sety provázela. Část v zadních řadách stojících návštěvníků zřejmě musela odcházet přinejmenším rozčarována.