Vůbec první, kdo okusil v sobotu večer pódium v pražské Incheba Aréně, nebyli semifinalisté, ale poměrně nesourodá dvojice Ewa Farna a Jan Bendig, která si střihla písničku z filmu "Camp Rock 2" "Stejný cíl mám dál". Přestože bylo jejich vystoupení mimo soutěž, stejně mi to nedá. Bude to nejspíš dané onou písničkou, respektive tím, jak je napsaná, nicméně jisté pasáže byly katastrofálně disharmonické, a to v každém slova smyslu. Navíc se ukázalo, že Ewa Farna je daleko lepší zpěvačka než Jan Bendig zpěvák.

Prvním soutěžícím byl tentokrát ten, který minule celé semifinále uzavíral, a sice Martin Kurc. Jeho volba byla logická a současně taková sázka na jistotu. Richard Marx a jeho "Right Here Waiting" je pro klavír přímo napsaná a Martin se pro tento žánr snad narodil. Nikdo se tedy nedivil, když píseň zazpíval naprosto bezchybně, vkusně a s přehledem. Ovšem už ve druhém kole spadnout do škatulky "slaďák" mu bude v těch dalších kolech házet klacky pod nohy.

Benjamínek soutěže Martin Harich tentokrát sáhl do domácí kuchyně. Společně s Desmod kuchtil "Som na tebe závislý" a dařilo se mu to daleko líp než minule s Green Day. Přesto ale musím souhlasit s Palem Haberou, že tam byly místy menší, ale i o poznání větší problémy s rytmikou. Být to jiná písnička, asi by se to v ní ztratilo, jenže když zrovna písničky Desmod na rytmice hodně staví. Ale zase na druhou stranu, vzhledem k tomu, co předvedli někteří jeho kolegové, to byl opravdu jen detail.

Podobné je to i u Bruna Marse a jeho "Just The Way You Are", která naopak stojí na určitém stylu frázování, což úplně nedotáhl Noah Elenwood, a to i přes to, že jeho angličtina je samozřejmě skvělá. Jestli ostatním nevadily falešně zazpívané fragmenty, pak já musím říct, že mně ano. Opět je tu ale ještě druhá strana mince, kde musím souhlasit s porotou, že ačkoli tyto detaily vadily, celkové vyznění bylo natolik osobité, že se mi Noahovo vystoupení vlastně líbilo.

Matěj Piňák překvapil všechny nejenom změnou vzhledu, ale i výběrem "Láska moja" od Elánu a především tím, že sám zasedl za piáno. Následně sice za to dostal neskutečnou čočku od Pala Habery, ale i já, ačkoli jsem v ten samý večer viděl jednoho z nejlepších světových klavíristů, budu chválit. V SuperStar jde především o to něčím odlišit a pokud možno v pozitivním slova smyslu, a pokud je to tím, že umím na něco zahrát, pak je to jen dobře. Ono rytmické větvení běžný posluchač opravdu neslyšel a zbytek byl v podání Piňáka výborný, včetně těch výšek, kde si pomohl staženým chraplákem.

Odlišení přinesl i rastaman Michal Šeps, ovšem bohužel ne to pozitivní. Do klavírního reggae znásilnil "Eternal Flame" od The Bangles a já doufám, že tohle nikdy neuvidí Susanna Hoffs. V případě tohoto "zpěváka" půjdu proti proudu a ptám se, jak se vůbec může někomu líbit? Skoro mi to přijde jako test národa - Kam až s touhle blbostí dojdu? To opravdu nikoho neirituje to šlapání na jazyk nebo totální rytmický chaos, o angličtině ani nemluvě? Někteří jistě namítnou, že SuperStar je v podstatě estráda, nicméně tohle mi přijde jako pád do dob Petra Novotného. Jan Werich ale už před lety tvrdil: "To je blbý, to se bude líbit".

O moc lepší dojem nezanechal ani Lukáš Ondruš s "Can You Feel The Love Tonight" Eltona Johna. Možná to bylo lepší než minule, nicméně pořád to nestačilo na ostatní soutěžící. Především by se neměl dopouštět tak častých intonačních nepřesností, co je ale nejdůležitější: Lukáš je typ zpěváka, který ani Česku, ani Slovensku rozhodně scházet nebude.

Střídání stráží bohužel zlepšení nepřineslo, spíše naopak. To, co předvedl Tomáš Jurenka s českou verzí "When I Need You" Lea Sayera, se dá jen těžko nazvat jinak než rytmický armagedon. Klavírista se velmi snažil alespoň zdánlivě udržet s ním jakous takous souhru, ale bylo to nad jeho síly. V tu chvíli pak bylo jedno, jestli zazpíval tak, či onak. To by tam musel dodat nádech originality a charisma jako Václav Neckář, ovšem tímto Tomáš bohužel neoplývá.

To není ovšem případ dalšího semifinalisty. Jerguš Oravec oproti minulému kolu totálně změnil styl a navíc donutil přepracovat "Under The Bridge" Red Hot Chilli Peppers do klavírní podoby, což už je samo o sobě dosti zajímavé a zároveň drzé. Jeho proklamovanou nemoc jsem zaregistroval spíše v náznacích, jinak si ale troufnu tvrdit, že tenhle kluk by neměl mít problém propracovat se až do Top 5. Trable ostatních se ho prakticky netýkají, je muzikální a má velké charisma, ať s brýlemi, či bez nich

Předposledním soutěžícím byl Lukáš Adamec, kterému sedlo toto kolo snad nejlépe. Prokázal výborný vkus už výběrem Vaša Patejdla a jeho "Nepriznané", byl naprosto přesvědčivý, přirozený a hlavně bez intonačních, či jakýchkoli dalších technických problémů. Jednoduše perfektní.

V podobném duchu se pak nesl i i výkon posledního semifinalisty Petra Ševčíka. Ten snad ještě s větším přehledem vystřihl Keane a jejich "This Is The Last Time". Jeho zpěv opravdu neměl chybu, což nejlépe vystihla porota, když ho vychválila do nebes. I mně se jeho výkon hodně líbil, ale přesto s ním mám jeden nebo dva problémy. V první řadě to byly až nepřirozené výšky v úvodu a pak, když Petr Ševčík zpívá, nemůžu se na něj dívat. V jeho projevu na kameru je cosi afektovaného, co k němu jako rockerovi absolutně nesedí.

Tento týden by se mohlo zdát, že bude problém na někoho ukázat prstem, protože částečně se kluci zlepšili a naopak někteří z nich se zhoršili. Nicméně po klavírním semifinále bych nepustil dál Lukáše Ondruše a Tomáše Jurenku. Proč Jurenku a ne Šepse? To je jednoduché - nuda a chaos jsou daleko horší než estráda a chaos.