Pánskou část SuperStarovského semifinále odpíchl Lukáš Adamec v uvolněném, takřka letním duchu s "I'm Yours" Jasona Mraze. Ukázal všechny své přednosti - dobrý timing, výborné frázování a především barvu hlasu. U jeho hodnocení mě pobavil Rytmus, kdy kritizoval jeho pohyb. Škoda, že neporotoval už minulou sérii. Docela by mě zajímalo, co by řekl pozdějšímu vítězi...

Benjamínek soutěže Martin Harich se snažil znásilnit "21 Guns" Green Day. Jinak se jeho snaha nazvat nedá, maximálně jako taková slušná besídka základní školy. Nemá špatný hlas, ale potřeboval by se méně věnovat děvčatům a rozdávání úsměvů na všechny strany a víc se věnovat zpěvu. Takovou menší katastrofou byly jeho výšky, které jednoduše nedal.

Nijak extra dobře z toho nevyšel ani jeho věkový protějšek Tomáš Jurenka. "Everything" patří v tvorbě Michaela Bublého k těm nejpopovějším věcem a jemu se povedlo ji ještě více zpopovatět, čímž v ní totálně zabil i to minimum swingového, co do ní Bublé dává. V tu chvíli se z jeho vystoupení stala hodně nudná záležitost.

Obrovské oživení přinesl s reggae do soutěže Michal Šeps. Stal se zajímavou alternativou ke všem těm rockerům a popařům a zvolil i výbornou "I Shot The Sheriff". Přesto všechno ale být já Bob Marley, tak se v hrobě netočím, ale rotuju. Nemůžu si pomoct, ale kromě show nepředvedl vůbec nic. Na to, aby si jen hrál s lidmi, ještě neukázal nic seriózního. Spíš než reggae mi to připomínalo parodii na tenhle styl.

Za ta léta, co sleduju SuperStar, jsem přišel na to, že ačkoli písničky slovenských No Name nejsou nějak extra složité, přesto se děsně obtížně přezpívávají. Lukáš Ondruš s "Večností" to jen a jen potvrdil. Nepotkal se ani s rytmem, ani s melodií. A nebo neumí zpívat. Gábina ho vystihla naprosto dokonale - pionýrský vedoucí před stanem.

Noah Ellenwood mi svým vystoupením připomněl včerejší Celeste Buckingham. Jeho beatlesovská "Come Together" určitě nebyla dokonalá, asi nejvíce ztratila tím, že se ji snažil zpívat, protože její kouzlo hodně stojí i v tom sekavém frázování. Přesto se dá říct - Na tom klukovi něco je.

Jan Ráček sice dostal od poroty pěknou čočku za svůj přednes "Whataya Want From Me" Adama Lamberta, ale upřímně řečeno, dokázali mu vytknout jen jeho prkenný projev. Vše ostatní bylo totiž skvělé. Konečně někdo, kdo si řekl výrazně o finále. Jan Ráček byl, co se týče zpěvu, patrně nejlepší kluk tohoto semifinále s různými polohami hlasů, rozsahem a hlavně jeho velkou originalitou.

O to tragičtěji vyznělo to, co předvedl Marcel Dragúň. Výběrem "She's So High" si podřízl pod sebou větev. Kurt Nilsen totiž nenosí titul World Idol omylem, ale zaslouženě a tahle písnička je hodně těžká. Chyběla mu soudnost, a tak i on se zařadil do té skupiny falešně zpívajících a společně s Ondrušem jsou adepty na vyhazov.

Do zcela odlišné skupiny po bok Jana Ráčka se naopak vecpal s elektrickou kytarou Jerguš Oravec. Soulovou "Ain't No Sunshine" hodil mírně do blues a vystřihl ji naprosto s přehledem. Dokonce si s ní i pohrál. Jestliže Ráček zaujal zpěvem, pak Oravec byl asi nejkomplexnějším hudebníkem a předvedl nejlepší výkon kola.

Za Petrem Ševčíkem stojí příběh, který znají snad všichni, kdo sledovali první sérii. Nicméně Aerosmith a jejich "Cryin'" nebyl úplně nejlepší volbou. Ty elektrické kytary tam zkrátka chyběly a především chraptivý rock nebude jeho krevní skupina, ačkoli je to asi jeho oblíbená písnička. Přesto ale pevně doufám, že v soutěži nějaký čas vydrží, protože ukázal, že má vynikající countryový hlas, který je srovnatelný v našich končinách i s Alanem Mikuškem.

Žádné pochyby naopak nepřipustil Matej Piňák. Vybral si nepříliš profláklou Lemarovu "If There's Any Justice" a vysekl ji tak přirozeně, že když jej posléze porota zařadila do Top 3 kola, nikdo nemohl nic namítat. Osobně mě na něm zaujalo i to spojení jeho chlapáckého hlasu s původně r'n'b písničkou, kterou tím dotlačil do nové polohy.

Martin Kurc už pak pouze dokreslil celkový obraz tohoto semifinále, které se z horší poloviny přehouplo do velmi povedených výkonů. V jeho případě to bylo ovšem překvapení - soudě podle zevnějšku bych nikdy nečekal, že "Heaven" Bryana Adamse vysekne s takovým vkusem a ještě představí svůj hlas v tak příjemně nakřáplé rovině. Nemyslím si ale, že by to byl pouze "český Bryan Adams".

V případě kluků mám zcela jasné kandidáty na vyhazov a je jich po dnešku dokonce více, než by bylo třeba. Druhý ročník soutěže se jistě obejde bez Marcela Dragúně, Martina Haricha a především Lukáše Ondruše. Přes veškerou žánrovou pestrost se časem přejí i rastaman Michal Šeps.

Jak to nakonec vše dopadne, zjistíme již v dnešním Rozhodnutí, kdy vypadnou hned čtyři soutěžící - jeden Čech, jeden Slovák, jedna Češka a jedna Slovenka.